V kontextu osobností starších ročníků jsme pro seriál ParlamentníchListů.cz zjišťovali názory ženy, pro kterou je život bez cestování a svobody projevu, oblékání – až nahoty – v podstatě nemožný. Zrovna se vrátila z „kontinentu eboly“ a chystá se do Izraele. Naopak, co by v minulém režimu rozhodně možné nebylo, pro ni životně důležité není – sledovat politiku.
Vy jste se narodila v revolučním roce - připomíná se 25 let od listopadu 1989. Jak člověk, který to nezažil, zná tuto dobu z vyprávění rodičů? Co pro vás znamená komunismus, jiný režim, umíte si to představit?
Co si vybavuji z vyprávění rodičů, fungovalo vše úplně jinak. Že bych měla poznatky o komunismu, to nemám, ale podle mě si lidé víc vážili věcí z dovozu, protože to pro ně tenkrát byly novinky. Naši tím tehdy velmi žili, jezdili jsme do Německa, do Polska, dováželi jsme kamarádům džíny a podobně a všichni z toho byli unešení. Kdežto dnes tohle najdete na každém rohu i na internetovém e-shopu.
Jako modelka hodně cestujete zejména do zahraničí, což před 89. rokem jen tak nešlo, sebrat se a odjet za prací v podstatě kamkoliv. Také si dneska vybíráte, čeho se najíte, a nemusíte na ovoce stát půldenní fronty. Jak by právě váš život vypadal před rokem 89, když tohle nebylo možné? Umíte si sama sebe představit o čtvrt století zpátky?
Ano, s tím cestováním to mám přesně tak, jak říkáte. Myslím si, že tehdy by má kariéra asi opravdu velmi brzy zanikla. Protože zahraničí mi ještě víc otevřelo oči, jak opravdový modeling vypadá. Dneska je vše otevřené. Tehdy by asi stačilo pár měsíců a skončila bych. V Čechách na to není takový marketing. Nevím, jak to fungovalo tehdy, ale nesmět za hranice, to je pro mě naprosto nepředstavitelné. Cestování mě naplňuje. Kdyby to možné nebylo, musela bych hledat jinou kompenzaci. Vůbec netuším, co bych dělala…
Dneska je vám pětadvacet let, jednou jistě modeling pověsíte na hřebík, založíte rodinu, budete asi pracovat a živit se jinak. Už víte jak? Co budete dělat?
Já jsem pár pozic z různých odvětví už vyzkoušela. Sen můj a mojí mamky je mít svůj obchod s oblečením, ale ne jen tak si otevřít nějaký obchod. Chtěla bych to spojit opět s tím cestováním.
Zase tam je to spojení se zahraničím. Takže něco, co byste v minulém režimu skutečně tak snadno nemohla realizovat…
Ano, měl by to být obchod s outletem a secondhandem, použité zboží ze zahraničí nebo nejlevnější kousky, na které bych za hranicemi natrefila. Sem bych to dovezla a tady prodávala. Myslím si totiž, že někteří lidé zde by ve věci oblékání potřebovali trochu okořenit. A za dobré ceny (smích).
Když chcete podnikat, zajímáte se například o legislativní zázemí v naší republice? Kritizuje se byrokracie a represe proti podnikatelům a podobně. Nebo tím, že cestujete, nemáte o těchto věcech zatím příliš povědomí?
Popravdě politiku nesleduji. A je to rovněž jedna velká neznámá pro mě – pokud začnu se zmíněným byznysem, velkou otázkou pro mě bude, jak vlastně začít, protože ve všech těch zákonech, které s tím souvisí, se nyní nevyznám. To bude oříšek.
Byla jste v Izraeli, je to tak?
Ano, v červnu. A chystám se tam opět v prosinci.
V minulém režimu jsme měli strach vystrčit nos z vlastních dveří. Vy když dnes cestujete do zemí, kde se řeší aktuálně válečné či náboženské konflikty, zajímáte se o politiku zahraniční? Abyste věděla, co se tam zrovna děje a zda je to pro cestování bezpečné? Máte obavy?
Když jsem oznámila mamce, že mám letenku do Izraele, řekla mi, že jsem blázen. Nebyla jediná, kdo mi položil otázku, jestli se nebojím. Ale nebojím se, že by mělo něco nastat. Co má být, to má být. Mě ta země láká, nejen pro svoji kulturu, ale také kvůli lidem, kteří jsou tam v očekávání, až přiletím. Je tam situace, jaká je, ale že bych kvůli tomu něco nedělala... Samozřejmě jsem musela vyčkat, chtěla jsem přiletět dřív, ale letenky od jisté společnosti byly zablokovány. Takže vyrážím až v prosinci.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš