Chce to skutečnou konkurenci harpagonskému samoděržaví. S Josefem Skálou o straně budoucnosti i vších v levicovém kožichu, Marxovi i trdlech a hulvátech z pražské kavárny

11.05.2018 4:46 | Zprávy

ROZHOVOR KSČM čelí velké výzvě, kterou bývalý místopředseda strany Josef Skála nazývá „její doktorskou dizertací“. Sladit toleranci Babišovy vlády s rolí skutečné systémové opozice. Skála vidí cestu ve skutečně radikálním tahu na branku, který by z KSČM učinil opět „stranu budoucnosti“. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se zaměřil také na dvousté výročí narození Karla Marxe, které přišlo neobyčejně aktuálně do časů, které se i podle řady expertů začínají velmi blížit brutalitě kapitalismu, jak jej Marx popisoval. Josef Skála hovoří o „hvězdné hodině predátorů“...

Chce to skutečnou konkurenci harpagonskému samoděržaví. S Josefem Skálou o straně budoucnosti i vších v levicovém kožichu, Marxovi i trdlech a hulvátech z pražské kavárny
Foto: Hans Štembera
Popisek: Josef Skála

Co podle vás ukázal sjezd KSČM o budoucnosti strany?

Komunistická strana má budoucnost, jen stane-li se znovu „stranou budoucnosti“. Vrátit se na hrot boje proti všemu, co lze napravit už dnes, je první podmínkou. Teprve pak znovu zaujme i miliony těch, komu už nestojíme ani za pozornost.

Nesmí však sama živit víru v zázraky, na něž za kapitalismu nedojde. Ale razit i skutečná řešení všeho, s čím si dnešní „elity“ nevědí rady. Ne v podobě „modelů socialismu“, uplácaných z plastelíny – a pověšených do čekárny na „soudný den“. Ale sebevědomého „tahu na branku“, který k tomu, co dostane naplno šanci až za horizontem dnešní ekonomické a politické moci, zamíří už politikou pro „tady a teď“. To je na radikální, systémové opozici to ze všeho nejtěžší. Ovšem i vůbec nejdůležitější. Jinak se v době, kdy „protestní hlasy“ už vyhrávají i volby, propadá do cizího stínu.

Převaha „protestních hlasů“ je však neklamnou známkou, kam se posunuly samy poměry. „Elity“ už nezvládají ani mnohé z toho, co jim dřív jakžtakž šlo. Mlčet k tomu, jak se klín vytlouká zase jen klínem, samozřejmě nelze. Takové „recepty“ však nespasí ani ten, kdo v nich „vychytává blechy“. Marní-li čas právě jen tím, blamáž „užitečného idiota“ ho nemine.

Tím větší odezvu získá tlak na průlomy, které by dřív riskovaly interdikt a upálení na mediální hranici. Hlavně ty na obranu lidských právech první kategorie. Například práva na soukromí pod střechou nad hlavou, bez nějž je i vše ostatní úplně jinak. „Neviditelná ruka trhu“ s ním zachází stále neurvaleji. Obětí jsou i statisíce ročníků, které by dřív už měly potomky mnohdy i na gymnáziích. Teď je poměry drží buď v pasti „mamánků“, anebo bytů „sdílených“ lidmi stejného pohlaví klidně až do čtyřicítky. Rabuje to jejich osobní život, demografickou strukturu i zdroje budoucích důchodů a celé sociální sféry.

Východiskem je jen skutečná konkurence onomu samoděržaví, v nějž bytový trh změnila harpagonská zvůle. Tedy masivní státní výstavba bytů pro lidi se standardním příjmem – a za ceny těsně nad přísně hlídanými režijními náklady. Výstavba na pozemcích ve veřejném vlastnictví – a v režii státních fondů, garantujících zároveň výnos nad hladinou inflace všem, komu dnes úspory znehodnocují banky. Takový cíl levici, která není na prodej, nemá kdo „ukrást“. Že s ním narazí u eráru – a realitních lobbistů? Přirozeně. Osloví-li však srozumitelně všechny ty, komu se normální život upírá, partajím „pánů domácích“ spadne hřebínek.

Zato my budeme skórovat i v řadách generace, které nás hanobí jako zločince už od první třídy. Absurdní cena bydlení přitom plení i kupní sílu, na níž závisí ostatní podnikatelské sektory. Zlomit tu nekalou konkurenci je i v jejich zájmu. Jen opozice, která umí jít až k jádru věci, tak dosáhne i na spojence, o nichž se glosátorům panských lejster ani nesní.

O tom je – v telegrafické zkratce – „strana budoucnosti“. Na našem nedávném sjezdu prohrála jen o pár hlasů. Její sezóna právě přichází. Kdy se to překlopí v její prospěch, je jen otázkou času.

Komunisté by se v roli „konstruktivní opozice“ měli podílet na nové vládě, která vzniká pod vedením Andreje Babiše. Na jednu stranu to může přinést možnost prosazovat svůj program, na druhou stranu se tak komunisté poprvé od roku 1989 dostanou, alespoň nepřímo, k exekutivní odpovědnosti. Bude podle vás tato pozice pro stranu spíše příznivá, nebo nepříznivá?

Politickou segregaci, podle níž jsou členové a voliči komunistické strany „občany druhé kategorie“, to bezpochyby dál oslabí. Pro levicovou veřejnost bude rozhodující jiná stránka věci – nakolik dokážeme být i v nové roli radikální, skutečně systémovou opozicí. Sladit to s tolerancí vlády bude její doktorskou dizertací. Dá se obhájit jen s rukama volnýma k tlaku na vládu zleva, jímž u lidí neztratíme tvář.

Bude to tím těžší, oč víc pochybností to vzbuzuje už dnes. Pokud by levicová veřejnost nabyla dojmu, že teď už je cílem vlastně jen to, co se podařilo prosadit do vládního programu, dnešní euforie nevydrží ani do švestek.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jakub Vosáhlo

Kdo řídí Prahu?

Podle všeho byste měl vy, ale přijde vy, že je to spíš Hřib. Myslíte, že tu kumulaci funkcí zvládáte? Proč jste chtěl být primátor, když o vás není vůbec slyšet, za to o Hřibovi až moc? A stojíte za ním, co se týká toho, jak si jako náměstek pro dopravu vede? Vždyť je to jen chaos nebo nějaký skandá...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Zuska: Ďábel zůstal, covid byl jen první převlek. Má vlast je ničena

12:16 Petr Zuska: Ďábel zůstal, covid byl jen první převlek. Má vlast je ničena

Premiéra inscenace PRO MOU VLAST v Divadle na Vinohradech, ale také nynější společenská situace a to…