Rok 2020 byl hodně podivný rok. Světem otřásl covid-19. Vy pro rok příští prorokujete hrozbu válek. Proč? A kde?

Abych pravdu řekl, neprorokuji, ale obávám se. Především proto, že v nejsilnější zemi světa, ve Spojených státech, panuje po prezidentských volbách velmi napjatá atmosféra, která má jen málo analogií v minulosti. Navíc za situace, kdy Demokratická strana a její spojenci z levé strany politického spektra po více než čtyři roky oslabovali nejen autoritu prezidenta Donalda Trumpa, ale hlavně státních institucí – policie, soudů, vězeňského systému. To jsme mohli pozorovat od konce května letošního roku. Podobné počínání asi pomohlo demokratům vyhrát volby, ale v příštím roce se jim to vrátí jako bumerang. Výsledkem nejspíše bude válka. Buď občanská uvnitř USA (tak jako v letech 1861–1865), nebo nový prezident se bude snažit sjednotit rozervanou zemi konfliktem s vnějším nepřítelem.

Poslední takový příklad v historii Spojených států se odehrál před dvaceti lety – po dlouhých sporech o volební výsledek přišlo 11. září 2001 a válka s terorismem, kterou se pokusil ukončit až Donald Trump. Cílem „malé vítězné války“ bude s největší pravděpodobností Írán (ostatně k tomu se chystala již Trumpova administrativa). Klíčovým spojencem USA by se stalo Turecko. V takovém případě bude nutné odradit od podpory napadeného státu jeho faktické spojence, Ruskou federaci a Čínskou lidovou republiku. Proto nevylučuji, že Rusko bude muset čelit „náhle rozhořelým“ zamrzlým konfliktům na svých hranicích (na východní Ukrajině, Podněstří, nepokojům na Kavkaze). V tomto ohledu nejnebezpečnější scénář přestavuje nový ázerbájdžánský a turecký útok na Arménii, který může do války zatáhnout jak Ruskou federaci, tak Írán. Spojené státy by pak přišly na pomoc svému spojenci v NATO. 

Myslíte, že i v roce 2021 budeme jakýmsi rukojmím covidu jako letos?

Určitě. Covid se jako prostředek totální globalizace velmi osvědčil. Ke všemu zlému, jediný, kdo si s ním dokázal poradit, a přitom nezruinoval svoji ekonomiku, byla Čína.

Tato pandemie i svým průběhem svádí k mezigeneračnímu napětí mezi mladšími a staršími. Nebylo však vyvoláváno účelně už daleko dříve?

Petr Hampl ve své knize Cesta z nevolnictví upozornil na skutečnost, že mezigenerační nenávist nám byla naordinována shora po poslední velké ekonomické krizi v roce 2008. Média tehdy spustila kampaň o tom, že za krizi může rozhazovačná a náročná nejstarší generace, a ne nezodpovědní bankéři, jejichž ztráty sanovaly státní rozpočty postižených zemí. Od té doby je babička ekosvině a babyboomers příčinou klimatické katastrofy. I debilní propaganda bývá účinná. Zejména míří-li na generaci postiženou digitální demencí. 

Projeví se tento střet generací i v parlamentních volbách, které nás v roce 2021 čekají? A jak?

Nepochybně. Piráti jsou jen místní varieta německých Zelených, takže při pohledu za naše hranice si již můžeme tu předvolební argumentaci živě představit.