Ve světě protestuje mládí proti změnám klimatu. I u nás „to začíná/. Není to ale tak trochu úsměvné, ti teenageři ve značkových oblečcích, s mobily, hojně využívající výdobytků konzumní společnosti...

Mládí má vždycky radikální názory. My jsme je také měli, jenže jsme jen neprotestovali, ale snažili jsme se vzít věci do svých rukou a těma rukama na nich pracovat. Ne pouze malovat hesla. Ale koneckonců, mnozí mladí to dovedou i dnes. Ti ovšem neprotestují a třeba chodí i do školy, ale o sobotách a nedělích vezmou igelitové pytle a jdou z přírody vysbírat nepořádek, který většinou je od nás, dospělých, a od těch, co chodí protestovat.

Protestuje se proti změnám klimatu pod heslem „vládo, konej a hned!, jinak budeme zlí“. Nikdo z těch protestujících se však nevzdá elektrického vybavení ve svých domácnostech, do školy se nechají vozit auty, a když je pozvou k papeži či do sídla EU, letí letadlem. Každý z nás, i ti mladí, bychom si měli napřed zamést před vlastním prahem, než začneme protestovat. Myslím, že mladí by se měli především učit, aby něco znali a mohli být napřed chytřejší a později moudřejší, a ne vynechávat vyučovací hodiny za účelem protestů, které samozřejmě nemohou mít okamžitý efekt. Znečišťování klimatu a přírody vůbec trvá už dlouho a také dlouho se bude léčit. A bude to bolet. Nás všechny. Staré, a ty mladé ještě víc, neboť si mnohé odříci nedovedou.

A jak to tedy vlastně s klimatem podle vás je?

Jak je to s klimatem? To je složitá otázka. Musíme si na počátku říci, že na ovzduší v České republice má vliv nejen činnost uvnitř našeho státu, ale že k našemu ovzduší přispívají okolní i vzdálené státy a také přírodní vlivy, někdy z hodně vzdálených oblastí, například ze Sahary či z Islandu a z dalších. Někdy i z druhé strany zeměkoule.

Nebudeme si nic namlouvat, znečištění ovzduší představuje v České republice dlouhodobý problém. Znečištěné ovzduší je příčinou mnoha úmrtí i nemocí, například cest dýchacích, výskytu rakoviny a srdečních onemocnění. Mezi největší zdroje nečistot v ovzduší patří tepelné elektrárny, průmysl, automobilová doprava, lokální vytápění uhlím, spalování odpadů, zemědělská velkovýroba a zpevněné plochy. V České republice je hned několik oblastí a velkých aglomerací, které jsou často zasaženy znečištěním ovzduší.

První takovou aglomerací je Ostravsko. Ostrava sama a její okolí v okruhu 50 kilometrů je nejvíce znečištěnou oblastí republiky. Pravidelně zde dochází k překračování limitů pro polétavý prach a další znečišťující látky. Jejich největším producentem je společnost Arcelor Mittal, která produkuje velké množství pevných částí a benzopyrenu. V českém okolí je však dalších osm zdrojů znečištění a za hranicemi, v Polsku, je 22 dalších. Další zdroj, podílející se na znečištění, je doprava, která znovu a znovu víří jemný prach a emise z dopravy přispívají ke vzniku přízemního ozonu v letních měsících.

Druhou takovou aglomerací je v současné době Ústecko. V okolí Ústí nad Labem se nachází čtyři činné velkolomy, v nichž se povrchově těží hnědé uhlí. Plocha lomů, kde se těžba provádí, je velká a z nezpevněných ploch je odnášen prach. V kraji se nachází také pět uhelných elektráren a dalším znečišťovatelem jsou chemické závody, silná doprava a v Českém středohoří i intenzivní zemědělství.

Třetím postiženým v pořadí je Praha a její nejbližší okolí. Praha koncem minulého století patřila ve znečištění ovzduší mezi nejhorší v Evropě. Po dočasném poklesu znečištění na přelomu tisíciletí došlo ke zvrácení trendu poklesu a koncentrace mnohých znečišťujících látek opět neúměrně vzrostly. Hlavním zdrojem znečištění je v Praze a okolí hlavně automobilová doprava, ale ke znečištění „úspěšně“ dopomáhá také čilý stavební ruch, ničení přírody na úkor předražené výstavby a nahrazování přírody umělými „výsadbami“ golfových hřišť, cyklostezek a dalšími podobnými „vymoženostmi“ moderní doby.

Dalšími podobnými oblastmi, jako je Praha, jsou dnes například Plzeň a okolí, Brno, aglomerace Hradec Králové – Pardubice, ale i menší města jako Kolín, Mladá Boleslav, Rakovník a další a další. Takzvaná volná krajina se zemědělskou půdou má ovzduší do značné míry vysoce narušené zemědělskou velkovýrobou, která na velkých plochách produkuje silnou prašnost, ať již obděláváním nebo během silných větrů v předjaří, „obohacováním“ ovzduší četnými silnými postřiky polí a ničením přirozené zeleně v krajině. Navíc je volná krajina stále více ohrožována výstavbou velkých liniových staveb a do krajiny tak úmyslně zaváděným automobilismem.

Největší problémy v ovzduší způsobuje dnes polétavý prach, benzopyreny, troposférický ozon, oxidy dusíku a síry a samozřejmě zemědělské postřiky.

Znečištění prachovými částicemi patří v současnosti k hlavním problémům kvality ovzduší v naší republice. Představují velké riziko pro lidské zdraví. Pocházejí hlavně ze spalovacích procesů, z vytápění domácností, z dopravy a ze všech otevřených ploch během povrchových těžeb, zemědělství a staveb. Vdechování prachových částic může způsobit onemocnění rakovinou plic.

Není pochyb o tom, že smog zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Vyvolává ji benzopyren, jedna z nejtoxičtějších složek smogu. Vzniká mimo jiné při spalování paliva špatné jakosti, obzvláště smetí a lakovaného starého nábytku. Benzopyren nezpůsobuje okamžitá poškození, ale ukládá se v organismu a časem vyvolává chronické choroby. Interval mezi prvním stykem s touto látkou a vznikem rakoviny může být i 15 let. Další ze škodlivých substancí – oxid dusičitý vyvolává pálení očí, dusivý kašel, bolesti hlavy a snižuje odolnost organismu. Dýchání kontaminovaného vzduchu je nebezpečné také pro těhotné ženy. Škodlivý polétavý prach může vyvolat potrat, nebo způsobit předčasný porod. Vdechování toxinů může mít také negativní vliv na intelektuální vývoj dítěte a způsobovat problémy s pamětí. Smog zapříčiňuje u nejmladších časté zápaly plic a bronchitidu. Nemoci vyvolané vdechováním škodlivin mají často horší průběh a způsobují zdravotní problémy i v dalších fázích života. Při vysokých koncentracích škodlivin by děti měly co nejméně pobývat venku, proto je tak důležitý monitoring kvality ovzduší v okolí škol a školek.

Nebezpečnými látkami pro lidské zdraví jsou také přízemní ozon, oxidy dusíku, síry či oxid uhelnatý, které jsou produktem především spalovacích motorů ať už na naftu, nebo na benzin.

Dlouhodobě má Česká republika velmi vysoké měrné emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Jejich emise v Česku v prvním desetiletí nového století stoupaly, a to zejména v důsledku významného růstu emisí z dopravy. Ke zlomu došlo až v roce 2015, kdy se stav ovzduší v České republice poněkud zlepšil. Přesto výše zmíněné oblasti na tom dobře nejsou. Nicméně, všechno je v našich rukou. Budeme-li stále sobecky přistupovat k našemu pohodlí, můžeme v dohledné době z toho zaplatit krutou daň. To se ovšem týká všech lidí na této planetě. Ovzduší totiž nezná hranice.

Dusno je ovšem i ve vládě. Co říkáte na „problematického“ premiéra – lepí se mu smůla na paty a je otloukánkem?