Jak hodnotíte tento rok z mezinárodního hlediska? Především ze vztahu dvou mocností – Ruska a USA? Zažíváme začátky studené války?

Jsem rád, že jsme se dožili v klidu a míru Vánoc. Je to poněkud smutné, že to považuji za nejlepší mezinárodní výsledek letošního roku, ale podle toho, co čtu ve světovém tisku či vidím na televizních obrazovkách u nás a na internetu, je to po všech letošních přemetech asi to nejlepší, co mohu napsat. Vybuchují jen petardy, zem se zachvěla jen jednou, na Ostravsku, a to ještě nepatrně, letos se na nás nevalily přívaly vod ani běženců. Ani si vždycky neuvědomujeme, že si žijeme v naší české kotlině jako v pelíšku, v jakém se u nás doma válí bišonka Adélka. Pravda, vstali jsme z něj, abychom šli volit, nebo si nyní poslechnout prezidentské kandidáty, jak slibují věci, které nikdy nebudou moci splnit, protože takové pravomoci naši prezidenti nemají.

Bohužel je mají ti, na nichž závisí osud planety. Popřejí si ti dva, Trump a Putin, šťastné a klidné Vánoce? Jistě, mají to složitější, v jejich zemích se slaví podle různých kalendářů, a tedy i v různou dobu. Kéž by však byl jediný rozdíl v tom, že u jedněch je to 24. prosince a u druhých 7. ledna! Rád bych věřil tomu, že se konečně už setkají nejen proto, aby si před kamerami potřásli rukama, ale především, aby se domluvili, jak se dá žít vedle sebe na jedné planetě a vzájemně na sebe nemířit jadernými raketami.

Jakkoliv to zní paradoxně, studená válka měla jednu výhodu: museli se domluvit, aby z ní nevznikla válka horká. Nyní není situace takto vyhraněná, nejde o opakování historie, ale přesto všichni cítíme, že v bezpečí nežijeme. V čem je problém? Vždyť USA a Ruskou federaci nerozděluje vzájemně se vylučující ideologie: Amerika je nejvyspělejší kapitalistickou zemí a Rusko se stalo státem s nejdivočejším kapitalismem. Nebo snad právě v tom je ta potíž? Nebo, když zmizel reálný protivník, musíme si ho vytvořit, abychom dali smysl své politice, protože jinou ani neumíme dělat?

Největším reálným výsledkem konce studené války v Evropě bylo sjednocení Německa. Než k tomu došlo, na obou stranách tehdejší padající železné opony se báli: co tomu řeknou generálové? Připustí to? Mám dojem, že dnes jsme v podobné situaci: objevila se reálná šance, aby se nejen sjednotilo Německo, ale v podobném duchu vlastně celý svět. Čeho se však dnes bojíme? Také generálů?