Ztratil ministr zdravotnictví Roman Prymula svůj kredit? Je správné jeho odstoupení, k němuž se teď schyluje?

Zde bych citoval Churchilla: Je to horší než zločin, je to chyba. Ještě více mě tato chyba překvapuje u Jaroslava Faltýnka. Svědčí o tom, že pozbyl představy, co se dá tváří v tvář veřejnosti tolerovat. Není to chyba, k níž byl dotlačen, ale vlastní volba. Není jiná možnost než odstoupení, stejně se bude říkat, že byl odvolán.

Jsme v Česku uprostřed boje s pandemií, a Roman Prymula byl tváří tohoto boje. Vystupoval razantněji než jeho předchůdce, byl odborníkem v dané oblasti. Jak toto zapůsobí na veřejnost?

Veřejnost bohužel odbornost moc nevnímá, všichni rozumějí všemu, všichni se autoritativně vyjadřují, proto o přijatelnosti rozhodují sympatická tvář a pěkné řečičky. Veřejnost veřejné činitele, zvláště když ji v něčem omezují, nebo to o nich říkají vlivná média, upřímně nenávidí. Mediální verbež pak touží „ulovit velkou rybu“, vyrostou ve vlastních očích. Veřejnost tedy odvolání téměř kohokoli přijímá s radostí; výjimkou jsou osoby obratně pracující na sympatické mediální tváři.

Existuje v Česku nějaká autorita, ke které se lidé mohou nyní upnout?

Pokud se ptáte obecně a máte-li na mysli českou veřejnost jako celek, pak neexistuje. To je ale lepší varianta než téměř všeobecně vlastním lidem přijímaný Hitler nebo Erdogan. Přesto myslím, že obecné dobro pro fungování národní komunity objektivně existuje, i když na něm není shoda. Pokud jde o covid-19, autorit je mnoho; žádná nebude naplňovat očekávání všech.

Bylo by vhodné, aby vláda po skončení druhé vlny – což je otázka, kdy to bude – požádala o důvěru, když za rok jsou řádně naplánovány volby?

Vláda by to spontánně učinila jedině za předpokladu, že by si byla jistá, že bude potvrzena; těžko očekávat, že by se svěřila, že už jí to nebaví. Vhodnost je otázkou hlediska. I když mám k vládě výhrady, epidemii si nevymyslela.