Dělají děti slabé. Schválně? Pohled na to, co ve školách lijí do hlavy

Proč jste se rozhodli založit organizaci Budoucnost pro děti?

Již z názvu naší organizace jasně vyplývá, že mým hlavním motivem je silný zájem, ale také obavy o budoucnost našich dětí. Jsem otcem dvou úžasných dětí a jako milující rodič budu šťastný, když uvidím, že jsou šťastné. Bohužel současné trendy vedou k destabilizaci psychiky dětí. K tomu se přidávají problémy, jako je digitální závislost, útok na koncept rodiny, spotřební společnost, úpadek mravních hodnot a dokonce nátlak na biologickou podstatu dvou pohlaví, což způsobuje chaos v otázkách sexuality dětí. Tyto faktory vedou k tomu, že děti trpí úzkostmi a jinými psychickými poruchami více než kdy dříve v historii. Vytváříme stále slabší jedince a bohužel jsou známy i případy fyzického poškození a sebevražd dětí. Naše organizace se snaží informace o těchto otázkách předat většinové společnosti a probudit ji z letargie, aby rodiče mohli bojovat za štěstí svých dětí.

Píšete, že „zaměřujeme se na prevenci indoktrinace ve školách“. Pojďme si říct, v čem vnímáte onu „indoktrinaci“?

V současné době probíhá revize tzv. rámcových vzdělávacích programů, která zahrnuje zavedení LGBTQ+ a genderové ideologie do předmětů jako dějepis a občanská výchova. Například již existuje učebnice občanské výchovy pro 7. ročník základní školy, která vyžaduje, aby si žáci vzájemně vysvětlili pojmy jako LGBTQ a genderová ideologie, a dokonce obsahuje cvičný coming out. Ministerstvo školství také rozeslalo školám duhovou příručku, která má sloužit jako podpůrný dokument pro učitele. V této příručce se uvádí, že pokud někdo uznává pouze dvě pohlaví, je považován za homofoba.

Nově byly také předloženy dotazníky, v nichž mají školy hlásit své aktivity na podporu genderové ideologie. Dalšími příklady, které nejsou přímo spojené s genderem, ale stále se jeví jako snaha o vnucování ideologie dětem, jsou evropské koncepty, které jsou vyučovány už od 6. ročníku v předmětu nazvaném „Výchova nejen k občanství“. V tomto předmětu se mají děti učit o projevech vlastenectví a nacionalismu, a také rozpoznávat propagandu a veřejné mínění. Děti by měly být schopny identifikovat rasistické, xenofobní a homofobní chování a zaujmout k němu aktivní postoj.

Podle mého názoru je to jasný příklad indoktrinace ideologií. Tento přístup připomíná situaci za doby komunismu, kdy jediná strana měla pravdu a ti, kdo nesouhlasili, byli považováni za nepřátele. Alespoň prozíravě se to vše prezentuje v rámci lásky a tolerance, avšak toto jednání může vést k tomu, že se z dětí stanou poslušné ovečky.

Fotogalerie: - Duhový průvod 2024

Průvod 14. ročníku festivalu sexuálních menšin Pra...

V debatě s lékařkou Klímovou, která je k dohledání na YouTube, jste hovořil o tom, že výuka o genderech je záměrnou destabilizací dětské psychiky. Skutečně v tom vidíte záměr?

Existují dvě možnosti – buď je to jasný záměr, nebo naprostý amatérismus. Máme již k dispozici solidní data ze zahraničí, která potvrzují škodlivost indoktrinace genderové ideologie ve školách. Tato data zahrnují vysoký počet falešných diagnóz, rostoucí počet dětí, které se sebepoškozují a nenávidí svá těla, stejně jako alarmující míru sebevražd a nevratných zdravotních poškození, například chemické kastrace. Vzhledem k těmto vážným problémům bych tvrdil, že by měly být aktivity v této oblasti posuzovány v rámci trestního práva. Na základě těchto informací se domnívám, že se zde skutečně jedná o neetické záměry, a to především proto, že se to týká našich dětí.

Na jaké úrovni a jakou formou by se tedy děti měly dozvědět o tom, že ne každý musí být se svým biologickým pohlavím ztotožněn?

Proč bychom si měli způsobovat takové problémy? Naopak, klinický psycholog vám potvrdí, jak zásadní je přijmout sebe sama a nebát se své přirozenosti. Naši moudří prarodiče nás vždy učili, abychom si nehráli na něco, čím nejsme. Pokud jde o transgender jedince, kteří představují v populaci přibližně 0,03 %, pak se ptám, proč bychom měli ovlivňovat drtivou většinu a psychiku dětí a riskovat jejich psychické zdraví kvůli tomuto malému zlomku procenta.

Samozřejmě, že lidé mají právo se vyjadřovat a identifikovat podle svých pocitů, ale neměli by mít právo zasahovat do myšlení dětí tím, že budou vnucovat názory jako „pokud se chlapec chová zženštile, a u dívek opačně, musí být transgender“. To se totiž běžně děje. V dnešní většinové společnosti homosexuálové již nemají nerovná práva, a transgender lidé mají možnost pracovat na své identitě bez obav. Ačkoliv nikdo nikoho neodsuzuje, začíná se objevovat opačná diskriminace, jak naznačil jeden mladý Američan českého původu, když prohlásil, že se stydí říct, že je heterosexuální bílý muž, jako by to bylo něco pohoršujícího.

Co zatím vaše organizace zjistila o „výuce genderu“ na školách?

Zjistili jsme, že většina obyvatel je proti zavádění těchto ideologií do škol, což je pro nás pozitivní zpráva. Nadpoloviční většina pedagogů a ředitelů se staví k tomuto tématu odmítavě a nesouhlasí s výukou těchto konceptů. Na druhou stranu však vyplývá, že učitelé a ředitelé často nechtějí jít proti svým hypotékám a existenčním zájmům. Pokud tedy příkaz přijde shora a nebudou mít podporu rodičů, mohou ovlivnit vzdělávání našich dětí.

Evidujeme již školy, které realizují například takzvané obrácené dny, kdy si děti na jeden den vyměňují role pohlaví.

Dále se konají akce jako Happy Pride, během kterých se promítají filmy oslavující transgender identitu. Už jsme také viděli divadelní představení pro děti, které vyprávělo příběh o dvou princích, kteří odmítli princeznu. V Brně se dokonce uskutečnilo vystoupení Drag Queer, což jsou transsexuálové, kteří si z tohoto udělali životní styl, a během představení četli dětem pohádku o dvou homosexuálních tučňácích, kteří si adoptovali vajíčko.

Na druhou stranu máme i mnoho pozitivních reakcí od ředitelů a pedagogů, kteří po komunikaci s námi a po předložení materiálů změnili svůj názor, za což jim za naše děti velmi děkujeme.

Liší se nějak situace škola od školy podle učitelů, nebo je to spíše „plošná“ záležitost?

Ano, jak jsem již zmínil v předchozí odpovědi, nyní čelíme celoplošné povinnosti.

Z jakých informačních zdrojů podle vašich zjištění čerpají učitelé, kteří tyto věci propagují?

Rád bych, aby se na tuto otázku ptalo více lidí, spolků, novinářů, kolegů a hlavně rodičů. Připadá mi, že když se dostanu do diskuse s lidmi, kteří prosazují tuto ideologii, brzy zjistím, že mi vyjadřují svou nenávist a opovržení. Často je pro ně obtížné se mnou komunikovat, a přitom mi zároveň zdůrazňují hodnoty demokracie, tolerance a lásky, což někdy působí až absurdně.

Většinou nemají relevantní vědecké podklady a často neznají ani základní teorii této problematiky. Nemají podporu v oblastech, jako je psychologie, psychiatrie, etopedie nebo sociologie, ačkoli mají k dispozici nemalé dotační prostředky. I když ministerstvo říká že se opírá o odborníky, tak doposavad neřeklo, o jaké, a jaké studie či analytická data na podporu svých tvrzení obhajitelnosti genderové ideologie ve školách má a používá. Proto musím konstatovat, že většinou se argumentace pohybuje na úrovni emocí, nikoli rozumu, a proto na vaši otázku neumím relevantně odpovědět a samotného by mě to velmi zajímalo.

Jste skupinou aktivních rodičů. Jaké máte ohlasy od rodičovské většiny, která se „do boje“ nepouští, ale třeba také nevěří, že třináctileté dítě dokáže učinit zodpovědné rozhodnutí o své genderové identitě?

Musím potvrdit, že většina rodičů s těmito postoji nesouhlasí, a to potvrzují i výsledky různých anket, které ukazují, že až 97 % rodičů odmítá, aby se tyto ideologie vyučovaly ve školách. To je určitě pozitivní výsledek. Přestože většina rodičů vyjadřuje pochopení a podporu, chybí jim aktivní přístup k obraně zájmů svých dětí.

Jedním z důvodů je panující mylný názor, že se jich tato problematika zatím netýká a že není aktuální na školách. Alarmující je také skutečnost, že nemám dostatek prostoru ve veřejných médiích, což lidem brání v možnosti seznámit se s realitou a s potenciálními riziky, která mohou jejich děti ohrozit.

Nedávno mě oslovila reportérka z TV Prima News, aby se mnou natočila reportáž, kterou však následně zrušila a nevysílala. To, co nakonec odvysílali, bylo zcela bezobsažné a působilo to spíše jako snaha uklidnit rodiče, že vše je v pořádku a nic se neděje.

Před jednou ze základních škol, ZŠ Palmovka, jste dokonce pořádali happening v podobě podpisové akce. Jaký jste na tuto akci přímo před školou měli ohlas?

Ohlas na naši akci byl velmi pozitivní. Reportáž se úspěšně šíří po sociálních sítích a zdá se, že i protistrana začíná projevovat zájem o to, co děláme. Rodiče si začali stahovat mou žádost o vyjmutí svých dětí z výuky genderové ideologie a také podepisují petici, kterou jsem vytvořil.

Každá organizace potřebuje k prosazení své agendy nějakou spolupráci s politiky. Jak je na tom v tomto směru vaše „Budoucnost pro děti“?

Naše organizace získává podporu jak od parlamentní opozice, tak od neparlamentních subjektů. Spolupracujeme se stranami jako PRO, SPD, Trikolora, Svobodní, Jasan a s dalšími politickými organizacemi. Rádi bychom navázali dialog i s dalšími subjekty, přičemž u čtyř a půl koalice nemáme příliš velké iluze. Doufáme, že lidé ve volbách 2025 dají přednost pročeským stranám před těmi, které prosazují bruselskou agendu a nesmyslnou propagandu.

Aktualitou v debatě o „genderových tranzicích“ je rozhodnutí z Velké Británie, která byla ve změnách pohlaví podáváním hormonálních blokátorů už od nezletilého věku jedním z průkopníků. Nyní v Británii bylo podávání těchto blokátorů nezletilým zakázáno. Očekáváte, že se něco podobného stane i u nás?

Doufám v to, i když se objevují lobbisté, kteří se snaží prosadit zákon podobný tomu německému, který by umožnil podávání blokátorů puberty od raného věku. Tento přístup se však ukázal jako nebezpečný. A to ve své studii prokázala Hillary Kass. Existují jasné důkazy o škodlivosti blokátorů, které mohou vést k problémům jako je řídnutí kostí, úbytek svalové hmoty, zvýšené riziko rakovinných onemocnění, ale především chemická kastrace.

Je nepochopitelné, jak někdo příčetný a neovlivněný by mohl toto podpořit. Kdekoliv na světě, kde mají s touto problematikou letité zkušenosti, se jasně ukazuje, jak škodlivá může být taková propaganda, která postupně ztrácí podporu. Je alarmující vidět, jak tyto praktiky mohou nenávratně poškodit životy dětí, a jaký chaos způsobují v jejich psychice i ve fyzickém zdraví.

A jak říkám s oblibou, pokud budeme chtít mít jednou vnoučata, tak je zapotřebí nebýt cool, ale mít rozum.