Pane profesore, v Evropě vidíme vzdor a skepsi vůči Donaldu Trumpovi, zejména pokud jde o mír na Ukrajině. Buď evropští lídři nevěří, že k němu dojde, nebo si to rovnou nepřejí. A vyzývají k další zbrojní podpoře Ukrajiny. Jak to, že ta rezidua establishmentu, který v USA prohrál, v Evropě tak fungují? Myslí si evropští politici, že Trump je jen taková „přeprška“?

Musíme si uvědomit, že současné evropské politické elity byly vychovány a vybrány na základě služebnosti a loajality vůči americké imperiální moci. Nebyly vedeny k tomu, aby jednaly a rozhodovaly samostatně, a postrádají k tomu i intelektuální a morální síly. Donald Trump je představitelem amerického impéria, jehož zájmy je ochoten hájit až do krajnosti. Politicky se nicméně spojil s novou nastupující mocenskou elitou, která je pravděpodobně více spjata s technologickým než vojensko-průmyslovým komplexem. Rovněž jazyk americké moci se změnil z kulturního liberalismu a progresivismu v otevřeně imperialistickou rétoriku, která naposledy zaznívala z úst Theodora Roosevelta před sto dvaceti lety. Nová generace amerických imperialistů již nepokládá Evropu za relevantního spojence. V jejich očích je to slabý a upadající kontinent bez rozvinutého technologického segmentu a bez budoucnosti. Evropské vládnoucí kruhy byly tímto vývojem zaskočeny. Jejich instinktivní reakcí je pokračování v „projektu Ukrajina“, protože na tento úkol byly předchozí americkou administrativou připraveny. Nic jiného neumějí. Čím bezradněji a opuštěněji se cítí, tím hlouběji se noří do hysterie militarismu. Jejich mentálnímu stavu by spíše porozuměl psychiatr než politický vědec.

Dlouhodobější implikace má evropský záměr skokově zvýšit výdaje na zbrojení, protože Američané by také mohli stahovat svá vojska z Evropy. A spolu s tím jako jistota zaznívá, že Putin bude vojensky ohrožovat Evropu. Byly by opačné hlasy nezodpovědné, nebo si prostě současná evropská generace nedokáže představit, že by s Putinem vyšla?

To, co si evropští političtí vůdcové dokážou představit, je dosti omezené. Realističtí a pragmatičtí státníci a experti minulosti typu Henryho Kissingera nebo George Kennana by samozřejmě na základě rychlého posouzení ekonomického a vojenského potenciálu Ruské federace a jejích zahraničněpolitických zájmů, které byly mnohokrát otevřeně deklarovány, dospěli k závěru, že vojenské ohrožení Evropy ze strany Ruské federace je absurditou. Respektive, evropským státům žádné nebezpečí ze strany Ruska nehrozí, jestliže ho nebudou samy ohrožovat. Mnohá krajní politická a vojenská rozhodnutí jsou motivována historickými traumaty a zkušenostmi. Ruské obyvatelstvo čelilo před několika desetiletími genocidní vyhlazovací válce, kterou vůči němu rozpoutala západní mocnost prostoupená ideologií rasistického totalitarismu. Tato zkušenost je stále součástí ruské kolektivní paměti. Jsou státy, které války zahajují, a státy, jež je činí nevyhnutelnými. Rusko skutečně válku na Ukrajině zahájilo, ale Spojené státy americké a Severoatlantická aliance ji svými předchozími politickými a vojenskými aktivitami na Ukrajině a radikalizací místní politické scény učinily nevyhnutelnou.