Pane doktore, premiér Fiala zrušil jednání se slovenským premiérem Robertem Ficem. Důvodem byl postoj k Ukrajině. O čem takový krok svědčí?

Nemyslím si, že důvod pro zrušení mezivládních jednání byl jen jeden a že o něm rozhodoval jen pan předseda vlády Fiala. Předseda Senátu Parlamentu ČR Vystrčil téměř současně řekl, v TV diskusi (myslím, že na CNN Prima), že se souhlasem vlády Roberta Fica se slovenský ministr zahraničních věcí Juraj Blanár setkal s masovým vrahem Sergejem Lavrovem na diplomatickém fóru v Turecku. Nikoliv tedy při dvoustranném slovensko-ruském jednání, ale na „fóru“, alespoň podle zpráv z českých médií.

Označit vysokým státním činitelem, kterým předseda Senátu stále ještě je, ministra zahraničních věcí země, se kterou ještě nevedeme válku, a ani jsme s ní ještě nezrušili vzájemné diplomatické vztahy, za masového vraha, není výrokem nějakého extravagantního řeporyjského starosty. Je buď řízenou provokací po dohodě vlády, Parlamentu a prezidenta republiky, nebo individuálním, osobním útokem občana Vystrčila s cílem vyprovokovat konfrontaci mezi dvěma politiky a jejich úřady a s úmyslem poškodit vzájemné vztahy mezi dvěma zeměmi. Na úrovni osobní je to jen neslušnost, na úrovni mezinárodní pokusem ovlivnit třetí stranu nebo strany k zaujetí podobného konfrontačního postoje. Pan Vystrčil už dávno není gymnasistou z Telče, ani politikem elévem zakládajícím ODS, ale má také zodpovědnost jako zvolený reprezentant vykonávající „vůli všeho lidu“ ku prospěchu všech, a nikoliv jen pana předsedy Senátu.

O panu premiérovi bychom mohli říct to samé, snad jen s tím dodatkem, že jeho odpovědnost je de facto ještě větší, protože od prvních dnů existence jím sestavené vládní koalice tvrdí, že „jsme ve válce“. Dnes k tomu svými činy dodává, že ve válce na Ukrajině jsem, nikoliv jak rád říká s Ruskem, ale s Ruskou federací, a že mu nejde o eskalaci vztahů mezi RF a ČR.

Fiala se místo toho sešel s lídrem opozice Šimečkou. Magda Vášáryová a Milan Kňažko Fialovi vyslovili uznání. Je v pořádku se takto natvrdo zapojovat do politického boje v sousední zemi?

Jsou to opravdu pozoruhodné názory. Když natvrdo, tak natvrdo. Kdy pan Šimečka jako představitel slovenské opozice, pozve s paní Vašáryovou s panem Kňažkem, oba také už vysloužilí a zasloužilí politici, do Bratislavy Andreje Babiše? Domluvil by se s Robertem Ficem i ve slovenštině, třeba i natvrdo. Už tak v době prezidentské volby učinila také natvrdo paní prezidentka Čaputová, které nevynechává jedinou příležitost, aby nepronesla něco vznešeného o české vládě a prezidentovi.

Na rozdíl od slovenských kritiků české opozice se paní prezidentka alespoň vyjadřuje slušně a zdvořile a nepoužívá slovník některých stoupenců Petra Fialy a kritiků dvou bývalých českých prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana. Je pravda, že na urážky české opozice máme svoje pappenheimské, kteří jsou také z divadelního a filmového polosvěta, ale přece jen by si tito truvéři jediných povolených názorů na českou politiku, měli uvědomit, že někdy je méně více. A že jejich politická vášnivost, jak ukazují dokonce i výsledky prorežimní a provládní agentury Kantar, názory těch jediných spravedlivých a sebevědomých, mohou nadělat víc škody než užitku.

Mluvilo se o tom v liberálních kruzích, že na Slovensku je ohrožena demokracie. Je?

Asi to bude tím, že se o tom mluví mezi slovenskými liberály v Bratislavě, Brně a v Praze, a nikoliv mezi lidmi a občany na Slovensku. Každý si tu nešťastnou demokracii představujeme jinak. Platon a Aristoteles si mysleli, že je to nejhorší forma vládnutí, která se zvrhává jako vláda všech v tyranii a despocii. V letech francouzské revoluce atrofovala představa o rovnosti, volnosti a bratrství ve prospěch vlády teroru a Napoleonova císařství, v pozdní Evropě do imperiálního kolonialismu, vlády rudých a černých autokratů a ani ti současní čeští modří demokrati nejsou ničím, čím bychom se mohli chlubit. Dokonce už se většina českých politických stran obává pojmenovávat se jako demokratické.

Nejsem si jistý, zda právě na Slovensku je demokracie ohrožena víc než v pětipolární České republice, ale dovolil bych si tvrdit, že podle chování některých politiků vystrčilovského a novotnovského typu tady o podobném nebezpečí je už mluvit možné. Také bychom se mohli zeptat nějakého demonstrujícího sedláka, který s českou státní vlajkou byl pronásledován policejními pochůzkáři, co tomu říká on. Možná by si myslel, že je to dnes na Slovensku s tou demokracií lepší než v Praze.