V současné době se živě diskutuje o potravinové soběstačnosti, kterou jsme ztratili nejen ve vepřovém, ale i v bramborách. Dá se to nějak zvrátit?

Určitě. Evropské a samozřejmě i české zemědělství má systém podpor zemědělství. Základním dokumentem pro tento systém je takzvaná Společná zemědělská politika, která je rozpracována v různých nařízeních Evropské komise, Rady a Evropského parlamentu. V končícím plánovacím období, ale i v tom novém, je specifikována řada různých podpor pro naše zemědělce. Pro pěstitele brambor jsou a budou nejdůležitější podpory investic do skladů brambor a strojů na jejich pěstování, a také takzvaná dobrovolná podpora vázaná na produkci, také nazývaná přímá platba na hektar.

V platném znění Strategie Ministerstva zemědělství ČR s výhledem do roku 2030 se počítá v postupných krocích dosažení národní soběstačnosti v bramborách. Ministerstvo již v minulosti udělalo řadu systémových kroků k dosažení tohoto cíle. Brambory byly zařazeny mezi citlivé komodity a pěstitelé brambor byli preferováni při získávání investičních podpor a také poskytováním přímých plateb na osázené hektary brambor. Uvedená opatření zastavila prudký pokles osázených ploch. Ke zvýšení ploch na cílovou hodnotu došlo však jen u brambor určených na výrobu škrobu. Specifickou výhodou tohoto užitkového směru pěstování brambor jsou kromě správně nastavené výše přímé platby na hektar i dlouhodobě stabilní nákupní podmínky škrobáren.

U konzumních brambor byl sice v posledních několika letech zastaven rychlý pokles osázených ploch, ale v žádném případě nelze mluvit o otočení trendu směrem ke zvyšování ploch těchto brambor a tím i domácí produkce. Hlavním důvodem bylo a je především nízká přímá platba vyplácená na hektar. Zdá se, že pro relativně rychlé zajištění soběstačnosti  v konzumních bramborách je nezbytností navýšení přímých plateb na hektar na úroveň nejméně 10 procent pěstitelských nákladů. Pak by v rámci našeho zemědělství mělo být pěstování brambor konkurenceschopné s pěstováním méně nákladnějších a méně rizikovějších plodin, mezi které patří obilí, kukuřice a řepka.