Vím o vás, že jste kritický k současné situaci v ODS. Jak dlouho ve straně jste?

Od roku 1993.

Dá se tedy říci, že jste stranický pamětník. Jak na tom ODS, podle vás, je? Podle posledního průzkumu veřejného mínění agentury G82 dělaného pro novou televizní stanici Prima CNN News má ODS nyní 10 procent, daleko za ANO, ale s odstupem i za Piráty. Je to třetí místo, ale když Petr Fiala stále tvrdí, že bude příští premiér, a volby do Sněmovny budou už příští rok, tak to asi nevypadá uspokojivě... V podstatě ODS ustrnula dlouhodobě na nějakých deseti, jedenácti procentech. Proč tomu tak je?

Při odpovědi na tuto otázku je dobré se podívat na průběh dvou posledních kongresů ODS. Respektive na hlavní referát tehdejšího i současného předsedy ODS. Ten vám odpoví na vaši otázku. Pan Fiala přišel do ODS v podstatě odnikud. Nikdy předtím členem nebyl, a členem se stal proto, aby se mohl stát předsedou. On není politikem, možná že je politologem, alespoň to o sobě tvrdí. S politickou stranou neumí pracovat. Domnívá se – alespoň z jeho projevů to vyplývá – že tuto svoji absenci dohoní kladením prázdných slov, floskulí a frází. Když to potom šikovně zkombinuje s napadáním verbálním či osobním vůči členům, tak to dopadá, jak to dopadá. Jinými slovy – pan Petr Fiala většinou nemluví pravdu.

Říkáte, že není politik. Proč? Působí na politika příliš akademicky?

Akademickou sférou to není. Pan Fiala dělal rektora Masarykovy univerzity; jak se na tuto funkci dostal, je všeobecně známé. Když byl problém s ministrem školství, tak se uvolil, na základě snahy premiéra Nečase a dalších, dělat ministra školství. Jak to vypadalo, to lze vyhledat v dobových zprávách. Od té doby setrval v politice. Vzhledem k jeho akademické minulosti vytušil, že mu v akademickém prostředí pšenka nepokvete, tak zkusil politiku. To je můj názor na něj.

Ovšem tvrdí, že ODS zachránil po tom pádu Petra Nečase, kdy ODS klesla na 7 procent. Jak to je s tou záchranou strany?

Především je potřeba si uvědomit, že nápad udělat z něj předsedu politické strany nebyl z jeho hlavy. Pochází z hlav jiných lidí, kteří se domnívali, že tento člověk, do té doby s čistým štítem, bude dobrou výkladní skříní pro konzervativní politickou pravicovou stranu. Jevil se tak. Jeho verbální vybavenost byla, na rozdíl třeba od pana Topolánka, úplně odjinud. Oni si tedy řekli – víš co, Petře, my z tebe uděláme předsedu. Honem se přihlaš do ODS, vzápětí tě zvolíme a vsugerujeme ti představu, že jsi stranu zachránil. A on tomu uvěřil. Že ji zachraňuje, potažmo že ji zachránil.

Když jste mluvil o těch procentech, nejhorší to bylo kolem 7 procent. Co se od té doby stalo? Uplynulo několik let – a výsledek je 10 procent. O záchraně bych tedy nemluvil. Strana nějakým způsobem funguje, bere příspěvky od státu, určitý okruh lidí většinou soustředěných v předsednictvu strany má svoje jisté, stejně jako většina lidí z výkonné rady. A pak jsou poslanci, nebo spíše poslankyně, které tuší, že s úpadkem ODS upadnou i ony. Z toho pak vyplývají některé jejich hysterické výlevy, dramatické odchody ze Španělského sálu a podobně.