Po zvolení nové slovenské prezidentky se ozývá, že Slováci jsou proevropštější než Češi. Že jejich politická kultura je vyspělejší, když byli schopni zvolit takovou kandidátku, že odmítají ten český „hospodský“ styl. Řada Čechů závidí Slovákům novou hlavu státu. Také jste podlehl pocitu závisti v souvislosti se Zuzanou Čaputovou? A co obdiv k rozhodování Slováků?

V komentáři na dané téma bezprostředně po zvolení Čaputové jsem napsal, že jde o velkou příležitost pro Slováky, jak pochopit, o co jde v dnešním světě. To je moje prognóza toho, jak se v dané oblasti bude situace vyvíjet. Zajímalo by mě, z čeho při svých prognózách vycházejí ti, kteří už dopředu vědí, jak ve své nelehké roli obstojí.

Už se objevily v médiích i titulky s dotazem, kdy Česko bude mít svou Čaputovou, protože zaostáváme i co se týká žen v politice. Potřebuje Česko Čaputovou? V této souvislosti nevyloučila kandidaturu na prezidentku Miroslava Němcová…

Čím více se bude Němcová zviditelňovat, tím více pomůže konkurentům ODS. Pokud bych si měl trochu zahrát na prognostika, tipl bych si, že dříve než u nás bude volba prezidenta aktuální, nebude už aktuální hledat českou „Čaputovou“.

Bývalý prezident Andrej Kiska měl podobný elektorát voličů, jak se dá předpokládat u Zuzany Čaputové, čili znamená volba spokojenost se způsobem zastupování státu, který Kiska nastavil? Co podle vás hrálo při hlasování největší roli? Diskreditoval se SMER-SD příliš?

Kiska dobře věděl, proč z druhé volby prezidenta utekl. Na Slovensku politici „morálně zestárnou“, tj. namočí se do řady nejrůznějších afér a stanou se nepoužitelní, o něco rychleji než v Česku. I za minulého režimu se mnoho Slováků, kterým byly svěřeny různé funkce, k těmto funkcím chovali více „majetnicky“ než u nás. Do této pasti spadli političtí předchůdci Směru a po nich i Směr. Jednostranná a vypjatá kampaň, která dost hyenisticky zneužívá i vraždu novináře Kuciaka a jeho družky, má však ještě jednu příčinu. Snaží se vytlačit z politického života ty síly, které usilují o emancipaci středounijního prostoru, tj. o pokračování projektu V4 na širší bázi. Tento projekt přes všechny snahy bude stále aktuálnější, protože EU jde do složitého procesu vnitřních konfliktů, které budou v mnohém obdobné s bojem o investituru na přelomu 11. a 12. století. Také půjde o boj a pozice, i když tentokrát nebudou takovou roli hrát otázky vztahu světské a církevní moci.  

Někteří se těší, že jde o začátek „porážky populistů“ ve střední Evropě. Má se bát třeba polské Právo a spravedlnost? Má se bát Orbán v Maďarsku? Nebo je to přeceňované?