Lídři EU navrhli do čela Evropské komise německou ministryni Leyenovou. Je to podle vás dobré rozhodnutí? A předpokládáte, že ji nakonec europoslanci schválí?

Tuto otázku bychom měli chápat v širších souvislostech obsazování vedoucích postů celé Evropské unie. Navržený a zvolený funkcionář nerealizuje svoji osobní politiku, ale politiku své frakce v EP, politiku své domovské strany ve státě a politiku svého státu. Je tak ovlivňován a nebojím se říci „řízen“ ze tří center moci. Proto je nepodstatné, kdo obsadí tu kterou pozici, ale čí politiku bude reprezentovat, kterému „centru řízení“ a v kterých otázkách bude dávat přednost.

Z uvedeného vyplývá, že Ursulu von der Leyenovou (CDU) europoslanci schválí. To, že k ní mají výhrady například němečtí sociální demokraté, nic neznamená. Je to jen připomenutí, že jsou koaličním partnerem, se kterým se nejednalo. Vždyť závěrem kritiky konstatují, že jejich výhrady ke kandidátce nemají vliv na jejich koaliční vládnutí v Německu a dokonce někteří němečtí sociální demokraté si jí osobně považují a hodnotí ji pozitivně.

Mně osobně paní Leyenová je sympatická jedině tím, že má sedm dětí a měla a má odvahu politicky pracovat. A jen poznámka na konec otázky, když francouzský prezident Emmanuel Macron vetoval vedoucího kandidáta lidovecké frakce do EP Manfreda Webera (CSU), tak byl kompromisně nahrazen kandidátkou, která má však stejné politické ukotvení a cíle, jako měl pan Weber (tj. německá CDU-CSU).

A k této problematice ještě dodám: V Evropské unii máme dva posty významné, které rozhodují, a dva posty méně významné, které jen organizují činnost některého orgánu EU. Ty významné si rozdělilo Německo – Komise, a Francie – Evropská centrální banka. A ty druhé dvě Itálie – Evropský parlament, a Belgie – Evropská rada. Jako bolestné pro ty ostatní je rozděleno bez možnosti cokoli politicky ovlivňovat 14 místopředsedů (vnitřní pravidla EP a administrativní a personální záležitosti uvnitř EP) a 5 kvestorů (administrativní záležitosti dotýkající se poslanců)

Když to vezmeme celkově, daří se vládě prosazovat českou agendu a české zájmy v rámci Evropské unie?

Je naivní se domnívat, že v rámci EU hrajeme nějakou roli. Jsme strategicky dobytým územím a nemáme šanci cokoliv ovlivnit. A když vezmu naše europoslance a bývalé členy Komise, ti si hleděli vždy více vlastních zájmů nežli zájmů České republiky, až na několik čestných výjimek.

Síla České republiky v Evropské unii je 2,08 % (po vystoupení Velké Británie a Severního Irska to bude 2,38 %). V této souvislosti si dovolím připomenout, že síla celé V4, o které náš premiér Babiš mluví v superlativech, je 12,73 %. Což jsme viděli na proběhlých jednáních. Mnoho slov o významu V4, ale žádný konstruktivní návrh, protože je všem zřejmé, že by stejnak neprošel. Tak se ani neobtěžovali něco konkrétního prosazovat, mimo veta na socialistu pana Franse Timmermanse. To se navíc podařilo jen díky vetu (mimo jiné) Itálie, což rozhodlo. A Itálie má zvoleného předsedu Evropského parlamentu, socialistu pana Davida-Maria Sassoliho.

S Komisí Jeana-Clauda Junckera končí i Věra Jourová, nominantka hnutí ANO. Jak byste zhodnotil její působení?

Paní Jourová několik let hovořila o tom, jak se zasazuje o odstranění dvojí kvality potravin. A všichni víme, jak to dopadlo. Nyní jí je vyjednáváno jiné portfolio zodpovědnosti v Evropské komisi pod marketinkovým názvem „významnější“. A to hlavně proto, že 10 let v jedné funkci bez konkrétního výsledku (například zmíněná dvojí kvalita potravin, o které již nyní víme, že ji budou tři roky zkoumat a pak následně opět roky projednávat s neznámým výsledkem) by i pro ČR bylo příliš. Proto se jí najde jiné „významnější“ portfolio, o kterém bude opět pět let jen hovořit anebo jednat v neprospěch občanů ČR.