Pane doktore, nastává neslavné výročí pěti let od doby, kdy covid-19 dorazil do České republiky. Jako kdyby covidem skončila jakási bezstarostná léta a od té doby se to s námi „veze“. Nebo je příkré to takto napsat?
Máme doma bohužel jednu špatnou zkušenost s nedobrými následky, které někteří lékaři opatrně diagnostikovali jako následky očkování proti covidu-19. Snažili jsme se, aby se nám dostalo když ne poučení, tak alespoň vysvětlení a rady co dále dělat. Ale bez úspěchu. Někteří to popírají, jiní si myslí, že covid je začátkem všeho zlého a jsme dnes natolik zmatení, že i kdyby si někdo z rodiny zlomil nohu, budeme hledat příčinu ve svém setkání s proklatým virem.
Neumím proto na vaši otázku odpovědět a obávám se šířit osobní zkušenosti. Ačkoliv jsme se snažili řídit různými radami, nedopadlo to dobře. A tak alespoň u nás doma se to s námi občas „sveze“. A i kdyby to nebylo příliš strašidelné, obávám se, že alespoň senzací chtivá média nebo dosud ještě nevyloupená zdravotnická zařízení nám to budou stále připomínat.
Mnoho lidí tehdy ztratilo důvěru ve stát či například v média, protože kolem covidu viděli nečestné úmysly. Lidi, kteří si nahrabali, nebo pokusy o cenzuru vědeckých pracovníků. Vypořádali jsme se s tím dostatečně?
Nedovolím si to s takovou přísností posuzovat, ale kdybych byl na mučení, řekl bych, že se nám to spíše nepodařilo. Je to jen proto, že je okolo nás tolik nepravdivých informací nebo lhaní za účelem dosažení osobního prospěchu, obvykle na úkor někoho jiného, že tomu mnozí nechtějí věřit. Přesvědčovat je, že tomu tak je, bude marné, pokud neprojdeme školou mimoslovního poznání. Lidová čeština má pro to hezké pojmenování – dokud se nenarazí hlavou do zdi.
Náš největší problém současnosti, tedy válka na Ukrajině, se hraje i nadále podle not Donalda Trumpa a Evropané prskají a připravují plány. Mají evropští politici vůbec kapacitu, aby hráli důstojnou roli?
Žijeme v době, kdy se sluší nadávat na politiky. Mnoha našim současníkům to pomáhá zbavit se napětí, které jim přináší život, a chtějí si namluvit, že je to vinou někoho jiného. Ale je pravda, že jejich intelektuální kapacita, kterou si pletou s hašteřivou upovídaností, je dnes zejména v Evropě nedostatkové zboží. A nějaký nový mesiáš, který by vyhnal kupčíky z chrámu i s jejich kazateli, není vidět ani v babylonských věžích, ve kterých ukrývají svou malost a malichernost. Nový americký prezident jim nastavil zrcadlo a oni si připadají jako v bludišti.
Asi proto tolik vulgárních nadávek z řad české politické třídy, která je bezradná, má-li reagovat na s každým novým dnem přicházejí změny a nápady někoho jiného. Zřejmě ani ještě nikomu nedošlo, že v Číně se rozhodují zvýšit do obranného průmyslu na sedm procent HDP, a i kdyby to nebyla pravda, neumím si představit, jak by mohli Evropané svářící se v těchto dnech o výši válečných daní a půjček, na tuto „výzvu“ v naší době výzev reagovat. Obávám se, že ne jinak než dalšími šumy a šumity, ozdobené objetími a líbačkami těch zřejmě stále ještě nepolíbených.
A hlavně – jaká důstojnost by mohla být položena nedůstojnými na váhy osudu. Prázdná slova mají tu nevýhodu, že nic neváží.
V průzkumech veřejného mínění dosahuje ANO Andreje Babiše až 37 %. Menší opoziční strany se drží nad 5 %. Novinář Pavel Šafr to vidí jako katastrofu, staneme se „stupidní proruskou provincií“ jako Slovensko. Také z toho máte strach?
Možná má pan Šafr trochu pravdy a už se takovým být cítí. I já se obávám, že při svém podivuhodném směřování na Západ přes Ukrajinu můžeme uvíznout někde na Východu. Ale asi to nebude kvůli těm někde vymyšleným 37 %.
Jednak je tento poplach pod kontrolou hned několika agentur zkoumajících, co si máme myslet, jednak už pan předseda Ústavního soudu Baxa nedávno upozornil, že kdyby vzniklo podezření, třeba založené jen na tvrzení českých „inteligentních služeb“, neváhal by se svými kolegy zasáhnout. Možná že to byla v jeho poznámce na okraj jen jakási metafora, ale také víme, že rumunský model prezidentských voleb může být docela inspirativní.
Podobný strach měli také filmoví umělci, kteří si nadělovali ceny Český lev. Padaly narážky na Slovensko jako odstrašující příklad. Máme se během volební kampaně zase připravit na politizující filmaře a herce? Nějaké to „Přemluv bábu“?
Vypadá to tak, že se máme nač těšit. Politika je přece dost podobná divadlu a herci se od politiků příliš neliší. Nejen Ronald Reagan nebo Arnold Schwarzenegger, nebo dokonce i Volodymyr Zelenskyj se uměli pohybovat na divadelních prknech, před kamerami a ve světle reflektorů. Příkladem nám budiž maďarsko-německý velkofilm Mefisto s Klausem Maria Brandauerem (1981) a podle Klause Manna. Ten by mohl být poučný pro mladé, starší i pokročilé.
Mimochodem, na Českých lvech bodoval film Vlny pojednávající o pracovnících Českého rozhlasu během pražského jara a následné okupace v roce 1968. Režisérem byl Jiří Mádl, aktér dávného již zmíněného klipu. Čím to, že tato tematika tak táhne? Byly filmy o Krieglovi, Dubčekovi, teď toto.
Možná jen proto, že ještě žije hodně pamětníků pražského jara, jeho přerušení invazí pěti armád Varšavské smlouvy a následující přítomností sovětské armády na území ČSSR. Předpokládám, že mezi těmi žijícími je také mnoho bývalých členů KSČ nebo jejich potomků, kteří chtějí sami sobě anebo svým dětem vysvětlit, jak to všechno bylo a proč právě oni byli hrdiny i oběťmi oněch událostí. Pro Jiřího Mádla, předpokládám, je tato generační paměť/nepaměť z nějakých důvodů důležitá, viz jeho vámi vzpomínaný klip „Přemluv bábu“.
Předpokládám, že to pro něho není „chlebařina“, ale snad právě proto, že jsem některé postavy z Vln znal osobně, jsem opatrný se svými vzpomínkami. Znali jsme se na FFUK v Praze s lidmi z Weinerovy zahraniční redakce ČSRo od roku 1965 a jsem si jistý, že vím, jak se paměť pamětníků ztrácí a je nahrazována smyšlenkami.
Kdybyste vy měl doporučit českým filmařům nějakou látku z našich moderních dějin, která byla zatím třeba přehlížená, co by to bylo?
Vladislav Vančura své Obrazy z českých dějin dopsal dostal daleko, aby se jimi mohli nadchnout filmoví tvůrci doby české filmové vlny. Přál bych současným „mladým“ autorům, aby v tomto díle mohli pokračovat. Třeba je zaujme Seifertův životopis „Všecky krásy světa“. A protože autoři filmu Arvéd (2022) si dokázali poradit s tak obtížným tématem, zajímalo by mne, zda by se jim podařilo poradit si se symboly „převratu 1989“. Nemyslím tím kroniku této doby, ale obraz Proměny/Metamorfózy inspirovaný Franzem Kafkou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Souhlasíte se Zdeňkem Zbořilem?
autor: Jaroslav Polanský
