Náčelník generálního štábu Armády ČR Karel Řehka poslance upozornil na nebezpečí konfliktu Ruska se Severoatlantickou aliancí. Jak jste, pane docente, varování vzal vy? Česká republika by byla přímým účastníkem konfliktu. To jsou slova Řehky z bezpečností konference v Poslanecké sněmovně.

S válkou je to jinak, než říkal Řehka. Potvrzují se slova francouzského premiéra za první světové války Georgese Clemenceaua, že válka je příliš vážná věc, než aby se ponechala vojákům. Válku nepovede NATO, ale členské státy a každý sám rozhodne, zda se války zúčastní. Severoatlantická smlouva nestanoví automatickou povinnost vstoupit do války při napadení jiného členského státu, neboť stát „podnikne sám a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti“. Slova nutná akce není příkaz vstupu do války.

Nebude-li Česká republika napadena, ale ve válce bude jiný členský stát NATO, nevstoupí náš stát do války od první minuty, ale až po jejím vyhlášení. Ústava přímo neříká, kdo má právo vyhlásit válku, v předcházejících ústavách toto právo měl výslovně prezident republiky. Ústava stanoví, že Parlament má právo vyhlásit válečný stav. Vyhlášení válečného stavu je předstupněm vyhlášení války, ale teprve vyhlášením války druhé straně se náš stát do války dostane. Nejprve musí o válečném stavu rozhodnout Poslanecká sněmovna i Senát nadpoloviční většinou svých členů a následně v rámci svého práva zastupovat stát navenek vyhlásí válku jako mezinárodněprávní akt prezident republiky s kontrasignací předsedy vlády. Jiné cesty jsou neústavní.

Každý poslanec, senátor i prezident rozhodnou, zda válka je skutečně jediná možnost, kterou lze v dané chvíli vyložit jako nutnou akci podle Severoatlantické smlouvy. Některé situace nemusí být jednoznačné. Koho bychom měli podpořit v hypotetické válce řecko-turecké, když oba jsou v NATO? I válka mezi členem a nečlenem NATO nevede automaticky k povinnosti jiných států pomoci, protože povinnost nutné akce máme jen při napadení našeho spojence. Nikoli, když náš spojenec zaútočí či válku vyprovokuje.

Pro naši případnou účast ve válce s Ruskem by bylo určující, zda by válka s jiným členským státem NATO začala útokem Ruska nebo naopak útokem jiného členského státu na Rusko, jako např. USA zaútočily na Jugoslávii 1999 či na Irák 2003. V případě útoku jiného členského státu na Rusko nemáme žádnou povinnost se do války zapojit. Je však jasné, že by útočník chtěl kolem sebe shromáždit koalici ochotných k podpoře útoku obdobně, jako to bylo v případě útoku USA na Irák 2003, který podpořila Británie, ale odmítla podpořit Francie a jiní.

Je to i otázka pro občany, aby žádali politické strany jasně se vyslovit k případnému našemu zapojení do války a podle toho je volili. Když lidé vyjádří odpor k válce, nemusí se nechat zatáhnout do války. Když na počátku první světové války generálové rozpoutali válečné šílenství, značná část českých a moravských vojáků zpívala: „Červený šátečku, kolem se toč, máme jít na Rusa, nevíme proč“. Platí zde verše vynikajícího moravskoslezského básníka a písničkáře Jaromíra Nohavici: „Pánové nahoře, na to jste vážně malí/Abyste vydávali rozkazy k vraždění/Musí-li válka být, běžte si válčit sami/ A vaši věrní s vámi – mě, mě nechte být/ Jestli mě najdete, můžete klidní být/ Střílejte, neváhejte, já zbraň nebudu mít/ Nebudu mít, nebudu mít…“.

Média informovala o tom, že ministryně obrany Jana Černochová je ve sporu s vedoucím představitelem armády. Karel Řehka měl zvažovat rezignaci, ačkoliv politička popřela, že by nabízel svou funkci k dispozici. Zaznělo, že ji zpravodajské služby informovaly o případném korupčním problému. O čem to svědčí?

Je to osobní spor Černochové s Řehkou, který není pro občany významný. Důležitější je, zda by byla vláda ochotna zatáhnout náš stát do války i mimo naše závazky o kolektivní obraně.

Co se týká smlouvy o obranné spolupráci, slyšíme názory, že jsou obavy zbytečné a má ji schválenou většina zemí EU, pak komentáře se zásadním varováním o případném pobytu amerických vojsk na českém území. Vaše odborná analýza?

Vojenská dohoda s USA schválená vládou Petra Fialy je smlouvou nerovnou. Předpokládá rozmístění americké armády u nás, nepřipouští i jen teoretické umístění naší armády v USA. To je přirozený odraz nerovnosti mocenské. Nemáme schopnost mít armádu v Americe. Naopak USA mají chuť i schopnost mít armádu v Evropě. Jsme slabší stranou smlouvy.

Dosud se postavení vojáků USA, kteří jsou přítomni například na cvičení, řídí smlouvu o statusu ozbrojených sil států NATO z roku 1951 (NATO SOFA), jež vyvažuje práva státu vojska vysílajícího i přijímajícího. Smlouva NATO SOFA platí pro všechny státy stejně, neboť USA musely respektovat mocenské postavení Británie i Francie, které by s preferencí USA na úkor své suverenity nesouhlasily. Motivem USA pro sjednání vojenské dohody s námi ve věcech, které se odchylují od obecné smlouvy NATO SOFA, je získání privilegovaného postavení, jež jim smlouva NATO SOFA nedává. Přitom má navrhovaná vojenská dohoda přednost před zákonem. Bude-li náš zákon v rozporu s dohodou, postupuje se podle dohody.

Výkon trestní spravedlnosti je znak suverenity státu. Obecná smlouva NATO SOFA stanoví, že přednostně má právo stíhat trestný čin stát, na jehož území se stal. Výjimkou je, když trestný čin mířil vůči jinému vojáku téhož státu. Tedy, pokud dnes americký voják u nás zabije našeho občana, stíháme jej my, pokud zabije jiného amerického vojáka, trestají jej americké soudy.

Avšak Fialova vláda se vojenskou dohodou s USA vzdává paušálně práva stíhat trestné činy amerických vojáků. Je sice možnost v jednotlivých případech toto vzdání odvolat, ale jen v případech zvláštního významu bez bližší definice. Až nepatřičně působí slova v dohodě, že se česká vláda vzdává práva na trestní stíhání jako projev své suverénní pravomoci. Přitom jde o projev nerovnosti, protože kdyby náš voják někoho zabil v USA, který tam třebas bude na nějakém vojenském kurzu, bude souzen v Americe. I československo-sovětská smlouva o pobytu sovětských vojsk z roku 1968 stanovila, že trestné činy sovětských vojáků na československých občanech stíhají československé orgány s tím, že v jednotlivých případech mohla sovětská strana o převzetí stíhání požádat a žádost měla být blahovolně posouzena. Ani československá vláda se tohoto práva nevzdala paušálně dopředu.

Neskutečné je ustanovení, že i když by šlo o onen případ zvláštního významu a trestní řízení prováděly české orgány, americký voják zůstane pod kontrolou amerických sil až do skončení odvolacího řízení. Tedy nemůže být umístěn do naší vazby. Americká strana zajistí jeho přítomnost u soudu, ale jen do 1 roku, pokud bude řízení delší, její závazky zanikají. Prodloužit tuto lhůtu lze jen se souhlasem USA. Ale v závažných případech, je dosažení pravomocného odsouzení do roka neproveditelné. Máme jiný trestní proces, než je americký, a máme jej dlouhý.

Bělorusko podpořilo ruský útok na Ukrajinu v roce 2022 bez účasti své armády, když dalo Rusku k dispozici vlastní území pro útok. Ve vojenské dohodě s USA se dává právo americké straně volného vstupu amerických vojenských letadel, vozidel i plavidel na naše území, s možností tankování, přistávání a bez možnosti jakékoliv kontroly z naší strany, pokud k tomu nedají souhlas USA. Dohoda nerozlišuje nebojové lety a průjezdy při cvičení, bojové akce vázané na kolektivní obranu proti napadení a útočné akce USA. Rozhodnou-li se USA bombardovat Bělehrad jako v roce 1999, dohoda nerozlišuje takovou útočnou akci od akcí kolektivní obrany.

Dohoda se vyhýbá slovu základna. Místo toho užívá pojmy zařízení a prostory, které má Česká republika poskytnou bezplatně, včetně bezplatných průletů a užívání letišť. Nejen na vojáky, ale i závislé osoby (rodiny vojáků) a dodavatele se neuplatní naše předpisy o cizincích. Fialova vláda se vzdává práva na spolupodpis rozkazů o přesunu vojáků, který je v rámci obecných pravidel dle NATO SOFA umožněn přijímajícímu státu, a tedy se zbavuje vlivu na to, kdo na našem území bude pobývat. Dohoda dává k dispozici armádě USA letiště Čáslav, Náměšť, Pardubice, Mošnov, vojenské újezdy Hradiště, Libavá, Boletice, Březina, posádky Vyškov, Rančířov a Stará Boleslav. USA mohou u nás umísťovat vybavení, zásoby a materiál.

Dohoda má název obranná, ale to nevystihuje obsah. Není zde podmínka, že je dohoda vázána na kolektivní obranu při napadení podle smlouvy o Severoatlantické organizaci. USA mají po světě řadu mocenských zájmů, které podporují i vojenskými akcemi. V dohodě se vláda zavazuje, že poskytne americké straně pozemky a zařízení své, ale i ve vlastnictví krajů a obcí. Je to zásah do ústavně garantované územní samosprávy. Vláda nemá právo jednat za obce a kraje, přesto tak v dohodě učinila.