Premiér Petr Fiala odstartoval kampaň ODS na problémovém sídlišti Mojžíř v Ústí nad Labem. Asistoval mu také váš konkurent, kandidát do Senátu a na hejtmana Jiří Kulhánek. Jaký to na vás dělá dojem?

Byla to typická průhledná a laciná marketingová akce, kdy premiér na několik málo minut za hradbou bodyguardů fyzicky navštívil zmíněnou vyloučenou lokalitu a pochlubil se, že vláda připravuje řešení celého problému, což mi přijde trochu paradoxní vzhledem k tomu, že to tu existuje za všeobecného vědomí desítky let. Zajímavé je, že nezmínil jako jeden z hlavních problémů severu korupci, na které se mimochodem ODS jak v minulosti, tak v současné době, výrazně podílela. Naopak nezklamal v charakteristickém nálepkování svých oponentů a za zmínku stojí také to, že ODS použila svou známou rétorickou figuru, kdy se snaží postrašit návratem komunistů, což je hodně obehrané.

Zmiňujete, že vyloučené lokality jsou dlouhodobě přehlížený problém. Má tedy vůbec řešení?

Základem je, aby se uplatňoval princip NAŠE ZEMĚ – NAŠE PRAVIDLA. Bez represe to nepůjde a bezpečnostní složky musejí mít podporu ze strany města, kraje a státu, aby mohly dostatečně akčně zasahovat proti zločinnosti, která je v některých místech i generačně předávaná jako životní styl. Druhý rozměr je umožnit postihovat už v zárodku jakékoli narušování občanského soužití, které se týká hluku, hygieny, obtěžování, drog a podobně. Souběžně s tím je však vhodné rozvíjet také pozitivní pomoc. Ta by se měla budovat zespoda. Nejde to tak, že si vybrané kruhy založí v Praze neziskovku, na kterou si vyprosí státní dotace. Existuje spousta spontánních aktivit, které rozvíjejí sami lidé. V Chomutově znám člověka, který se snaží dostat kluky z ulice do tělocvičny a sportovat s nimi. Takový člověk je příklad někoho, kdo přirozeně dokáže část mladých lidí směrovat pozitivním směrem a někdo takový, kdo zná své prostředí, by klidně mohl dostávat finanční podporu.

Fialova vláda se ve svých výstupech chlubí dobrými výsledky. Premiér na mezinárodním agrosalonu Země živitelka řekl, že ceny potravin výrazně klesly. Je to podle vás oprávněné hodnocení?

Přijde mi to vyloženě absurdní. Ceny potravin stouply za poslední tři roky o zhruba 35–50 % a chlubit se tím, že za takového nárůstu teď klesnou o 1–2 %, je absolutně mimo mísu. To podstatné je, že vzhledem ke kupní síle se potraviny lidem za trvání pětikoaliční vlády výrazně zdražily, a to včetně potravin základních. Recepty na snížení jsou přesně ty kroky, které Fialova vláda nikdy neudělá. Redukce všech věcí nařízených Green Dealem, které zvyšují zemědělcům náklady a ti je pak musejí přenášet do cen. Stále máme vysoké ceny energií, což je jeden z nejpodstatnějších vstupů, co se týče potravin. Stále máme nadprůměrně vysokou sníženou sazbu DPH 12 %. Tato sazba se ve většině ostatních evropských zemí pohybuje mezi 5–7 %. Velice opomíjená věc je, že největší marže má obchod, to znamená konglomerát obchodních řetězců, které nejsou v českých rukách. Jejich vysoké marže doposud žádná vláda ani ministr zemědělství žádným způsobem nenarušil, přestože máme k dispozici Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Zákon o významné tržní síle, což jsou nástroje, pomocí kterých lze na nadnárodní korporace vyvíjet tlak. Tak by se daly snížit ceny potravin pro lidi. To by se ovšem náš stát musel celkově přestat chovat jako kolonie.

Dalším tématem, které jste zmiňoval už v minulém rozhovoru a které rezonuje zejména na Chomutovsku, je situace kolem ukončení provozu uhelných a tepelných elektráren. Co hrozí a co se s tím eventuálně dá dělat?

Celková koncepce odstavování je chybná. Společnost Sev.en Energy pana Tykače, která má elektrárnu vedle na Mostecku, oznámila, že elektrárnu Počerady pravděpodobně uzavře už v příštím roce. Tady hrozí dominový efekt, který se může snadno přelít i na Chomutovsko. Samozřejmě nejvíc se to týká lidí, kteří jsou přímo zaměstnaní v elektrárnách a navázaných službách. Situace by tak mohla nápadně připomínat dramatickou sociální rozbušku jako v Ostravě kolem pádu hutě Liberty. Elektrárny na Chomutovsku, Prunéřov a Tušimice se zatím plánují uzavírat v roce 2027 nebo 2028, což je tak jako tak za chvíli. Je to obrovský nesmysl, protože ve východním Německu budou uhelné elektrárny zavírat až v roce 2038, což je také konečný deadline dle příkazů EU, takže není třeba být „bruselštější než Brusel“ a aktivně si zavírat energetické zdroje dřív, než nás EU nutí. To nejdůležitější ale je, že celé ukončování provozu se má odehrát bez jasného plánu, na co se uhlí transformuje a z čeho budeme tedy energii brát. To je obrovsky nezodpovědný a neohleduplný přístup. Neexistuje žádný plán, jestli elektrárny předělat na plynové nebo například malé modulární jaderné elektrárny, což je věc, za kterou bych se osobně přimlouval. Nejdřív je potřeba stanovit jasný plán transformace elektráren a potom teprve stanovovat ukončení provozu uhlí, ne naopak. Je to tedy další asociální postup Fialovy vlády a obrovská hrozba pro náš region i pro energetickou situaci celé země.

S tím tedy souvisí energetická politika státu celkově. Jakým způsobem hodnotit postupy vlády v této oblasti?

Energetická politika vlády celkově je determinovaná tím, že česká energetická soustava je výrazně provázaná s německou. Ta má naprosto jiné zdroje. Minulý týden jsem byl v Německu a když tou zemí jedete, na každém kroku vidíte větrníky a na každé druhé střeše solární panely. Poslední jaderná elektrárna v Německu byla uzavřena v minulém roce. To znamená, že Německo vyrábí z obnovitelných zdrojů, kdežto my z jádra. Na německou zelenost doplácíme ve finálních cenách pro spotřebitele. Fialova vláda se s tím nesnaží nic dělat a jakkoli Čechům ulehčit, protože se zkrátka bojí udělat něco, co by i jen maličko mohlo podráždit unijní byrokracii. Druhá věc je potom od počátku špatný výběr dodavatele pro nový blok elektrárny v Dukovanech, kde byla vybrána korejská státní firma, ačkoli se dlouho ví, že tato firma nemá licenci pro výstavbu jaderných reaktorů mimo Koreu, na což upozornila v minulých dnech i společnost Westinghouse, která podává nový podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Je tedy velké nebezpečí, že už na samém počátku bude celý projekt narušený, zpomalený nebo nebude realizovaný vůbec. Vláda tedy celou energetickou politiku provádí značně nešikovně, ostatně podobně jako například digitalizaci stavebního řízení. Máme zkrátka vládu diletantů a nedá se od ní čekat nic moc osvěžujícího.

Jak si tedy vysvětlit, že i navzdory zmíněnému podle nejnovějších průzkumů podpora vládních stran není malá?

Tady vidím několik aspektů. Jednak nelze opomenout úlohu mainstreamových médií, kdy jsme v poměrně zvláštní situaci. Z mého pohledu jsou taková média nedostatečně kritická k vládě. Taková situace tu dlouho nebyla a naopak, když se blíží jakékoli volby, tak velká část mainstreamových médií vládu, pokud ne přímo, podporuje, tak takticky nezdůrazňuje její chyby. Když porovnáme velmi tvrdou kritiku Babišovy vlády před pár lety, což bylo zcela v pořádku, tak se současností je to naprosto neporovnatelné, přestože přešlapů, kauz, pochybení, absurdit a nedostatků je více než dost. Je tu zkrátka určité sepjetí médií se současnou vládní pětikoalicí. Jejich taktika je část lidí donutit k volbě pro vybranou stranu obehranými písničkami typu „přijdou komunisti, zítra vám na dveře zaklepe Putin, extremisté tu chtějí totalitu“, a podobně. Část lidí se bohužel těmito omšelými obraty nechává znovu a znovu nachytávat. Informační prostředí je plné zmatení, omezenosti, negativních emocí a stresu, a významná část neziskových organizací se podílí na ideologické indoktrinaci především mladé generace, což naši zemi ohrožuje do budoucna. Naproti tomu si velká část českého obyvatelstva sice zachovává zdravý rozum, ovšem také mnohdy podléhá znechucení a k volbám nechodí. Věrní voliči pětikoalice však dojdou k volbám vždy a pak jim relativně malá menšina stačí k tomu, aby zejména u voleb druhého řádu, což jsou typicky volby krajské nebo do Senátu, pětikoaliční strany dělaly poměrně slušný výsledek. Jak nebezpečné to je, vidíme na příkladu senátního schválení korespondenčního hlasování ve volbách. Nemůžeme je už nechávat, aby jim to procházelo.

Mimo politické úsilí se také věnujete pivovarství a chmelařství. Jak vypadá situace v těchto odvětvích?

Co se týče pivovarství, tak léto bylo velice pěkné, což bylo znát mimo jiné i na spotřebě piva. K nám do Krušných hor přijelo letos hodně lidí, takže je vidět, že kromě zahraničních zájezdů se lidé zajímají i o dovolenou u nás, což je fajn. Nepotřebujeme k tomu ani ChKO, aby lidé přijeli do Krušných hor, užili si přírody, dali si dobrou gastronomii a dobré pivo.
Ve chmelařství sklizeň bude nejspíš průměrná, možná mírně nadprůměrná. Chmelaři jako ostatní zemědělci ovšem čelí problémům jednak na vstupech, které zdražuje Green Deal a další velký problém souvisí s vládním balíčkem, kdy budou jiné regulace pro zaměstnávání na dohodu. Typicky sklizeň je věc, kdy máte na krátké časové období zhruba na dobu jednoho měsíce obrovské množství pracovníků a tyto dohody se hodně využívají. Letos chmelaři tedy mají poslední šanci, kdy pojedou „postaru“ a budou užívat těchto dohod. Příští rok vejde v platnost nový systém, který přinese obrovský vzrůst nákladů, což se opět promítne do ceny chmele a poté do ceny piva, a tím jsme znovu v té spirále již zmiňovaných potíží…