V úterý se konalo jednání sněmovního výboru pro obranu, po kterém mnozí psali o dalším sporu mezi ministryní Černochovou a náčelníkem generálního štábu Řehkou. Řešilo se to i v rámci jednání?
Spor mezi ministryní a náčelníkem generálního štábu se na výboru moc neprobíral. Je ale evidentní, že pohledy paní Černochové a pana Řehky na armádu se liší. Ví se, že pan Řehka už dvakrát nabízel rezignaci, rozmlouval mu ji premiér Fiala i prezident Pavel.
Z toho, co výbor probíral, je ale zřejmé, že ministryně má výhrady k řízení armády. Podle mě to má jediné možné řešení v podobě rezignace náčelníka generálního štábu armády Řehky. Řešila se i pozice generála Hofírka, velitele speciálních sil, zejména v souvislosti s incidentem v Keni. Zde je zřejmé, že stejní lidé, kteří podporují Řehku, si nepřejí ani jeho odvolání.
Mandát náčelníka generálního štábu je ve dvou třetinách, zbývá mu ještě zhruba rok. Podobný čas zbývá i ministryni, kterou premiér také zjevně nechce odvolat. Bude tedy pokračovat současné napětí, což rozhodně neprospívá bezpečnosti země.
Hovořil jste o intervenci prezidenta Pavla. Ten je vrchním velitelem ozbrojených sil, ale současně z armády vyšel a má k ní zcela jiný vztah než všichni jeho předchůdci ve funkci prezidenta. Nehrozí, že prezident, ač oficiálně „civil“, bude do těch sporů kolem armády vstupovat až příliš?
Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil České republiky. Ale je třeba říci, že to je nejen armáda. Jsou to třeba i speciální síly, které do roku 2015 podléhaly Vojenskému zpravodajství, teď jsou podřízeny náčelníkovi generálního štábu.
Všechny složky ozbrojených sil má ale také řídit ministryně. A to se teď nedaří, protože nemá politickou sílu a podporu, aby to personálně řešila. Je viditelný rozdílný pohled na fungování a řízení armády mezi Černochovou a Řehkou. To je nejen o nějakých strategiích; to je i o tom, do čeho budete investovat peníze. A jsou to často velké zakázky.
Dobře, vraťme se tedy k prezidentovi. Nehrozí, že do těchto sporů bude zasahovat i on?
Prezident ČR v řízení ozbrojených sil nemá zase takové pravomoci, jako v jiných zemích. Ale je pravda, že tento prezident je ve specifické pozici. Není to jenom o té jeho minulosti v armádě a v NATO. Prezident Pavel vzešel ze světa „červených baretů“, kteří už tedy červené barety nenosí, ale každý v armádě ví, co to znamená. Je to svět výsadkářů, speciálních sil. A skutečně dává hodně najevo, že s těmito vojáky stále cítí nadstandartní sounáležitost.
Zmínil jste, že výbor včera projednal i incident v Keni, kde v přítomnosti českých vojáků měl být postřelen místní voják. Když jsme spolu o tom hovořili naposledy, pozastavoval jste se nad tím, že tato mise nebyla nijak schválena a že se o to budete u ministryně zajímat. Jakého vysvětlení jste se tedy dočkal?
V úterý na výboru se téma probíralo částečně veřejně, a částečně v neveřejném režimu, ale něco bez problémů mohu říci. Všichni vojáci, kteří o tom před poslanci hovořili, se shodli, že informování o misi i o incidentu proběhlo možná pozdě, ale správně.
Ministryni to rozčílilo, namítala, že ji vojáci informovali až se zpožděním tři a půl dne. To bylo vysvětlováno tím, že zraněným nebyl příslušník české armády, takže jí to předali jen v rámci normálního hlášení.
Ale podle mě jsou tohle všechno jen důsledky. Příčina je v tom, že – jak informovala ministryně a už předtím psala média – naše speciální síly už 12 let jezdí školit armádu do Keni. Podle mě tento režim po dobu 12 let je normální vojenskou misí, která musí být schválena v parlamentu. Ministryně ale předložila analýzu právníků, že je to jenom služební cesta, resp. cvičení a také zahraniční pracoviště. Každopádně, zcela standardní mandát to jejich dlouhodobé angažmá v Keni není.
Možná právě proto celou věc chtěli vymlčet. A mlčeli by nejspíš i dále, ale v tomto případě byl keňský voják střelen do břicha a skončil na JIP, takže podle mě dostali strach a následně se to dostalo na veřejnost.
Já ze zjištěných informací považuji za skandálnější, že se v médiích objevily informace o tom, že se tam na výcviku měli střídat i vojáci, kteří za svého působení na misi v Afghánistánu čelí obvinění pro neoznámení trestného činu v souvislosti s nevyjasněnou smrtí afghánského vojáka, který zemřel krátce po zadržení.
Ing. Radovan Vích
Další téma, které se v souvislosti s armádou nyní ve sněmovně probírá, je rozpočet na rok 2025. Po letošní premiéře se závazkem „dvě procenta na obranu“, který se během čerpání ukazuje jako nereálný – promítly se nějak zkušenosti do rozpočtu na příští rok?
Dvě procenta na kapitolu obrana tam nejsou. Je tam celkem 1,9 procenta plus asi 6 miliard korun z jiných kapitol a označených, že mají sloužit k obraně. Ale to podle mě není uznatelné.
Pokud jde o letošní rok, tak ze 154 miliard bylo v minulém týdnu vyčerpáno 71 miliard. Tedy ne dvě procenta HDP, ale asi jedno procento. Ministerstvo obrany tyto rozpočtové prostředky ani není schopno utratit. Slyšeli jsme výmluvy, že je málo vojáků, že investice se táhnou, protože bankéři nechtějí půjčovat zbrojařům, a podobně.
Podle mě je problém v principu na ministerstvu, které neumí plánovat a vypisovat transparentně výběrová řízení. My nemáme nic proti investicím do obrany, určitě jsou potřebné, ať máme moderní obranu. Ale ať se utrácí smysluplně, armáda nechť je modernizována průběžně, nikoliv skokově.
Současná situace je těžce demotivující i pro vojáky. Tady se podstatné věci nepořizují, odsunují se v čase, a vedle toho se třeba staví výsadkový pluk, u kterého není zřejmé, k čemu naší obraně vlastně bude.
Problém je zkrátka v tom, že ministerstvo se nechová jako prozřetelné a prozíravé a nemá potřebnou koncepci a strategii – viz prohlášení Řehky na každoročním velitelském shromáždění, že už nepotřebujeme podle koncepce 30 tisíc vojáků, ale 37 tisíc a že naplněnost některých útvarů vojáky je kritická.
Když jde o investice, pořád jsou velkým tématem stíhačky F-35. I v USA ze strany nové administrativy zaznívají pochybnosti o jejich smysluplnosti, nehledě k tomu, co o nich říká inovátor Elon Musk. Je ještě nějaká šance zvážit, jestli tuto zakázku za 150 miliard potřebujeme?
Americká strana přišla s návrhem, že jsou schopni uspíšit výrobu dvou letounů o jeden rok s termínem dodání v roce 2030. 150 miliard je ale jenom první fáze, včetně výstavby potřebné infrastruktury atp. Z toho 15 miliard jako záloha má být posláno po schválení rozpočtu.
Pokud budeme v nové vládě, tak se na tuto smlouvu určitě podíváme. Nadále totiž nákup těchto stíhaček považujeme za zbytečný. V situaci, kdy tu máme 27 tisíc vojáků, u kterých řešíme, že by potřebovali modernizovat výzbroj, armádní sklady jsou prázdné, a chybí nejen výzbroj, ale i technika, munice a materiál, co se odvezly na Ukrajinu.
U současné vlády ale jakékoliv přehodnocování projektu F-35 nepředpokládám, ta tento projekt vnímá primárně jako závazek k utužování transatlantických vazeb, ale přitom tyto letouny po nás nikdo nepožaduje a nepotřebujeme je.
Fotogalerie: - Řehka generálmajorem
Hovořil jste o tak trochu speciální pozici, jakou dnes v armádě mají speciální síly, ze kterých vedle prezidenta vzešel i náčelník generálního štábu. Jsou dnes tyto jednotky preferované?
Speciální síly jsou preferované hodně. Hlavně výsadkový pluk, který si prosadil bývalý náčelník generálního štábu Opata. Obecně platí, že výstavba a výcvik speciálních jednotek jsou vždy velmi nákladné, a jejich význam pro obranu státu minimální. Jednotky, cvičené na vysazení v týlu nepřítele, vám zkrátka linii obrany našeho území moc dlouho neudrží.
Pokud jde o dvě procenta na obranu, prezident Pavel ale od amerických voleb už opakovaně řekl, že bychom měli dávat více, prozatím by měla stačit procenta tři. Co na tento záměr říkáte?
Řekněme si na rovinu, že obranyschopnost naší země je na kolenou. V podstatě vše, co bylo ve skladech, se odvezlo na Ukrajinu a chybí kapacity. Takže plány, co všechno si pořídíme za tři procenta HDP, připomínají objednávku nábytku pro byt 5+1 do dvacetimetrové garsonky.
A to nemluvím o tom, že takto plánujeme výdaje na obranu, zatímco všude kolem je všeobecná drahota a ministr financí škrtá, kde se dá. A začíná být zřejmé, že příští vláda bude mít priority poněkud jiné. Za těchto okolností jsou ta tři procenta v podstatě mrtvé deklaratorní peníze.
Mluvíte o tom, že se válka na Ukrajině chýlí ke konci, ale v posledních dnech zaznívají spíše obavy z eskalace konfliktu, poté, co americká končící Bidenova administrativa Kyjevu dovolila střílení raket na území Ruska a Kreml na oplátku předvedl nové rakety…
Myslím, z toho jak situaci načítám, a nečerpám rozhodně jenom z České televize, že k eskalaci nedojde. Ruská armáda stále postupuje, Ukrajině docházejí lidské zdroje a slábne i materiální podpora ze Západu. V Německu padla vláda, Francie také začíná couvat, a ta americká končící administrativa už má jenom topit a svítit. Dá se čekat, že podpora Ukrajiny bude dále slábnout, také už se přestalo mluvit o „vítězném plánu“.
Ukrajina se bude muset vzdát části svého území a přistoupit na hodně bolestivé kompromisy. Očekávám, že po 20. lednu, až nastoupí nová administrativa v USA, dojde k mírovým jednáním v horizontu dnů či několika týdnů. Už aby to bylo.
Jaké budou výsledné smluvní podmínky, to je samozřejmě otázka, ale začíná být zřejmé, že mezi nimi bude závazek, že Ukrajina nevstoupí do NATO, na několik dekád.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Potřebujeme stíhačky F-35?
autor: Jakub Vosáhlo
prozíravýobčan
