Po Breviáři pozitivní anarchie a Epištolách o elitách a lidu připravujete další titul, který věnujete současnosti a našim problémům. Bude se jmenovat Kronika zániku Evropy. Můžete knihu stručně představit?

Tahle kniha v mnoha ohledech překračuje hranice mé dosavadní tvorby. Musím totiž upřesnit, že jde o román, nikoli o soubor populárně naučných esejů. Věnuje se nejen naší současnosti, ale i blízké budoucnosti. Vypráví o událostech let 1984 až 2054. Tohle časové rozmezí mi umožnilo literárně domyslet jednu z možných variant našeho vývoje na základě analýz, které občas publikuji na téma rozpadu tradičních hodnot současného světa. Pokud bych měl tedy charakterizovat žánr, asi nejblíže je utopicko-sociální román.

Sám název napovídá, že další vývoj nebude podle vás asi příliš optimistický, pokud jste knihu nazval Kronikou zániku Evropy. Takže se zeptám zcela přímo – zanikne Evropa?

Pokud Evropu chápeme jako historicky, politicky a kulturně homogenní oblast s tradičním systémem hodnot, vycházejícím z křesťanství, pak se obávám, že náš svět dozná prudkých změn. Jsme to přece my sami, nebo lépe řečeno část evropské populace, která boří tradiční hodnoty Evropy. Co jiného dnes děláme, než že hledáme všechny cestičky k tomu, aby ta stará dobrá Evropa zmizela v moři bezbřehého lidskoprávního aktivismu.

Jenže je to právě část aktivistického hnutí, stejně jako proevropsky orientovaní politici, novináři a umělci, kteří prý bojují za evropské hodnoty. Tedy za Evropu…

Navykli jsme si opakovat to, co nám do hlav neustále vkládají ideologové evropanství prostřednictvím všech možných informačních a zhusta i dezinformačních kanálů. Stokrát opakovaný nesmysl se stane nakonec pravdou, o níž většině lidí vůbec nenapadne pochybovat. Jak se pojí takzvané „evropské hodnoty“, v tom smyslu, jak jsou oficiálně prezentovány, se skutečnou evropskou historickou a kulturní tradicí? Jen se zamyslete nad tím, co jsou moderně chápané evropské hodnoty.

Je to likvidace národních států, neustálé omezování individuální svobody lidí, přezírání zásad demokracie upřednostňování menšin, prosazování různých anarchistických výstřelků, dehonestace „bílého muže“ a já nevím, co ještě. Tak bych dnes definoval to, co se v mainstreamu oslavuje jako evropské hodnoty. Jenže každý, kdo zná třeba jen elementárně evropské dějiny a dějiny života našich předků, jistě chápe, že je to něco zcela jiného, než v čem naši předkové žili nejméně tisíc let. To byla Evropa a její hodnoty, ne to, co za hodnoty vyhlašují různí blouznivci. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale evropskou hodnotou není odmítání vlastenectví.

Vrátím se tedy ke své otázce, abychom to nezamluvili. Ve vašem románu zanikne ona tradiční Evropa? A jak?

Nebudu přece prozrazovat pointu příběhu. To by bylo stejně pošetilé, jako prozradit na začátku detektivního příběhu, kdo je vrahem. Nicméně ti, kteří mé knihy znají, chápou, že nejsem autorem zmaru, deprese a naprostého rozvratu. Naše společnost udělala spoustu fatálních chyb, ale nikdy není pozdě se tváří v tvář katastrofě pokusit o nápravu.

Ostatně tenhle proces vidíme už v reálném světě kolem sebe dnes. Ještě před třemi nebo čtyřmi lety skoro všichni adorovali migranty. Postoj lidí dnes je, až na výjimky, podstatně rezervovanější a racionálnější. A to platí i o jiných výstřelcích. Aktivisti sice „tlačí na pilu“ a žádají další a další změny, ale čím větší tlak vyvoláváte, tím silnější vzbudíte protitlak. To je známý zákon, který platí ve fyzice stejně jako ve společenských vědách. Takže, abych to shrnul – Kronika zániku Evropy není o zmaru, ale o tom, jak prohlubující se krize vede k zápasu o nápravu.