Pane inženýre, když jsme spolu dělali minulý rozhovor, mluvili jsme o tom, jak poměrně nízká je potravinová soběstačnost ČR a jak se právě i v těchto týdnech ukazuje, jak je potravinová soběstačnost důležitá. Máte nějaké informace o tom, že by se v tomto ohledu chystala nějaká změna k lepšímu?

Mám informace, že o změnu k lepšímu, která začíná uznáním v mnoha zemích samozřejmého faktu, že potravinová soběstačnost je důležitá, tedy o toto konstatování začíná velký zákulisní souboj. Jsme v situaci, kdy si zodpovědní hospodářští činitelé a politici už nemohou dovolit vystupovat proti řešení tohoto závažného problému, který patří k základním atributům bezpečnosti státu. Vedle toho se probouzí veřejnost a slovo soběstačnost, nejen ta potravinová, je z ničeho nic na pořadu dne s nebývalou naléhavostí. Je tady zcela nová situace, velká poptávka po produktech českých zemědělců a potravinářů, neboť dovozy mohou být nejisté – stačí si představit, jsa poučeni z první vlny šíření pandemie, co by se asi dělo, kdyby se to celé mělo za pár měsíců opakovat. Zřejmě pod tímto dojmem už nyní mnohé vlády oznamují restriktivní opatření v oblasti vývozu zemědělských produktů, například Ukrajina je připravena zastavit vývoz pšenice, stejně tak Rusko. Jinými slovy je dobré míti v tomto nejistém světě svoje potraviny a my jich máme málo a je doslova v zájmu nás všech přistoupit k razantním krokům a tento stav postupně řešit. Významně se v tomto směru angažuje Agrární komora ČR, jmenovitě její šéf Zdeněk Jandejsek, když navrhli a prosazují zakomponování povinného podílu českých potravin v maloobchodní síti. Začínat by se mělo na - čísle 55 % v roce 2021 a postupně navyšovat co rok o 5 % až na úroveň 80 %. Bylo by na čase, aby se k tomu jasně vyjádřili zodpovědní politici, jejichž hlas mně z neznámých důvodů není slyšet.

Je třeba jednat. Dřív než bude pozdě. Začíná totiž velký problém nejenom s vodou, ale i se sezonními pracovníky. Model Společné zemědělské politiky, tedy zajištění potravin pro obyvatele EU, je založen na práci sezonních pracovníků z východu – Rumunska, Bulharska, Polska, Ukrajiny a to teď v době „koronavirové“ nefunguje. Výsledek je, že například Velké Británii chybí 60 % pracovníků do zemědělství a situace v produkčních regionech Německa a Francie bude obdobná. A to už nemluvím o těch vznešených hodnotách paní Jourové až je budou chtít tito sezonní pracovníci realizovat v praxi. Rumuni už otevřeně mluví o tom, že model rozvoje založený na práci chudých považuje za selhání EU – upozorňuje Ramona Duminicioiu ze sdružení EcoRuralis.

Začalo postupné rozvolňování řady opatření. Pro někoho je příliš rychlé, poukazuje se na strach z ohrožení zdraví, další lidé zase mluví o tom, že to jde pomalu a že pokračování některých omezení jen poškozuje ekonomiku. Jak to vnímáte vy? A je dobře, že byl nouzový stav prodloužen do 17. května?

Když jde o zdraví, když jde o životy lidí, tak doba razantních opatření a omezení směřujících k zvládnutí pandemie, není to hlavní. Navíc koronavirus zasáhl celý svět a bude ještě nějakou dobu trvat, než se dostane na trh účinná vakcína, chcete-li lék. Z tohoto pohledu je dobře, že byl nouzový stav prodloužen do 17. května, ačkoliv ani po tomto termínu nebude vše vyřešeno, ale snad se už konečně zklidní média a opoziční politici, opustí alespoň do prázdnin program „Antibabiš“ a přidají ruku k dílu.

Bývalý prezident Václav Klaus nedávno v médiích řekl, že má hrůzu z toho, že lidé se v karanténě uvelebují. Řada lidí prý podle něj zjistila, že má slušný příjem a nemusí chodit do práce. Má podle vás pravdu?

Nemám potřebu se trefovat do Václava Klause, ale připadá mi to jeho tvrzení hodně pokrytecké, ne-li cynické. Jestli se někdo někde uvelebil, tak právě Václav Klaus v zámečku na Hanspaulce a odtud šíří svoje moudra, jsa dokonale zajištěn se servisem na co si vzpomene. Jinak to určitě vidí takové matky samoživitelky, jinak to vidí rodiče s dětmi a jinak to vidí běžní zaměstnanci, kteří sice – a tady bych opravil autora tohoto výroku – do práce nemohou chodit a už tak nízké mzdy mají o 20 % nižší. A rádi by dál kupovali, stavěli, jezdili na dovolené a to všechno bude teď složité a mnohým půjde o práci. Tito lidé to prožívají na své kůži a zcela jinak než uvelebený Václav Klaus ze svého zámečku. Řekl bych, že toto se Václavu Klausovi opravdu, ale opravdu nepovedlo … Možná i proto, že se teď ukáže, že nastavení ekonomiky po roce 89, přes Kožené a jiné mafiány, byl chybný experiment, neboť jak nedávno napsala paní docentka Švihlíková, uznávaná makroekonomka, každý velký kapitál má svůj domov a v něm hájí zájmy příslušné země a nikoliv ty, ze kterých je vyváděn. A že tato pracovitá země a její šikovní lidé za ta léta po listopadu 89 pro svoje „strategické partnery“ něco odvedli. A my se teď bavíme, kde vezmeme peníze na roušky z Číny. Sousední Poláci po předchozí hrdé politice, kterou nazvali „polonizace ekonomiky“, vytváří plán, jak zabránit jestřábům z jejich domova, aby se nevrhli na koronavirem zesláblé polské podniky a neskoupili je, někdy stačí jenom „výhodná“ půjčka a ostatní přijde samo. Řečeno slovy našeho klasika - jde o to, aby se lidé neuvelebili doma a začali pracovat. Poláci ovšem na svém, není-liž pravda.