„Pokusy kárat Rusko z pozic `je třeba zachovávat mezinárodní právo`, jsou směšné a úplně ignorují tisíc let historie. Rusko takto nefunguje. Nemusí se nám to líbit, ale tak to prostě je. Tygra také nenaučíte na sójové maso,“ říká Pavel Kohout ke studené válce mezi Západem a Ruskou federací.

Jak se podle vás změnila česká společnost od listopadu ´89? A jste se změnami spokojen nebo zklamán?

Odpověď na první otázku je buď na tlustou knihu nebo na jedno slovo. Z časových důvodů volím druhou variantu: zásadně. Pokud jde o spokojenost – spíše ano, ale koncem roku 1989 jsem netušil dvě nepříjemné věci. Za prvé, že na svobodě se bude tolik krást. Za druhé, že ještě po 25 letech bude tolik lidí kňourat „státe, postarej se o mě“.

Co na změně režimu nejvíc oceňujete?

Že jsme se stali víceméně normální zemí, včetně všech problémů, které jsou s normalitou spojeny.

Vyrovnali jsme se dostatečně s komunistickou minulostí, když se celých těch pětadvacet let komunisté podílejí na tvorbě zákonů, které měly napravit jejich zločiny?

Nikdy jsem přesně nevěděl, co znamená „vyrovnat se s komunistickou minulostí“. Já žádnou takovou minulost nemám, takže můj problém to není.

Není to ani problém jen bývalých nebo současných komunistů. Někdejší komunističtí kolaboranti, kteří v 80. letech byli členy prorežimní Československé strany lidové, se nyní profilují jako velcí antikomunisté, bytostní demokraté a příkladní Evropané. Nikomu to zřejmě nevadí.

Koho z politiků si nejvíc vážíte? Kdo byl podle vás nejvýraznější osobností, kdo se nejvíc podílel na tom, že žijeme svobodně a v demokracii, že jsme součástí Evropské unie a NATO?

Nejvíce si vážím těch, kteří již v politice nejsou, nebo těch, kteří tam ještě nejsou a možná jednou budou. Současná generace politiků není nejsilnější, což mimochodem platí i pro většinu ostatních evropských zemí a pro USA. Pokud jde o nejvýraznější osobnost, které máme být co vděčni, pak je to zcela určitě Ronald Reagan.