Babiš není spasitel, ale postará se o všechny. To je výstup nedávného rozhovoru premiéra. Co je to za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl“ to Andrej Babiš?

Jak to říkal Ronald Reagan? Nejděsivější slova, jaké je možno slyšet, jsou: „Jsem z vlády a přišel jsem vám pomoct…“ Je to stále stejná namyšlenost a nabubřelost socialistických politiků, kteří vás chtějí vodit za ručičku, řídit a chránit před sebou samými. Myslí si, že jsou schopnější než většina společnosti, nedůvěřují lidem, chtějí je řídit a regulovat. Stejnému pocitu podlehl Andrej Babiš. Varuji občany před tím, aby svůj osud odevzdali do rukou jakékoliv vládě či politikovi. Přijdou o to nejcennější, o svobodu. Vláda má pouze vytvářet základní pravidla, vynucovat je a produkovat základní veřejné statky. Starat se o sebe ale máme sami. Nestojím o péči Andreje Babiše a věřím, že je nás mnohem více.

Lze podle vás schvalovat záměr Andreje Babiše razantně zvýšit důchody?

Výše důchodů není nijak závratná. Ekonomika roste, rostou mzdy, je logické, že je záměr zvyšovat i důchody seniorům. Co je ale možné oprávněně a velmi hlasitě kritizovat, je neschopnost Andreje Babiše a hnutí ANO připravit důchodovou reformu. To mohl v předchozí vládě, může to dělat i dnes. Zatím přišel jen s oddělením takzvaného důchodového účtu od státního rozpočtu, což žádnou reformou samozřejmě není. Nevolám po reformě, protože bych chtěl cokoliv reformovat za každou cenu, ale je přeci jasné, že stávající průběžný systém financování důchodů je neudržitelný. Pokud budeme důchody jen zvyšovat bez změny systému, dostaneme ho do problémů ještě rychleji, než by se do něj dostal důchodový účet samovolně.

Dokáže náš stát pomoci i sociálně slabým, důchodcům, postiženým a samoživitelkám?

Ano, myslím si, že náš sociální systém je více než dostatečně štědrý. Pokud se podíváme na objem peněz, který prostřednictvím něj přerozdělujeme, tak můžeme dokonce říci, že je přebujelý. Více než 40 procent státního rozpočtu míří na sociální výdaje včetně důchodů. V roce 2017 to byla částka převyšující 500 miliard korun. Spíše je potřeba, aby se peníze dostaly skutečně potřebným a nebyly zneužívány. V tom si myslím, že je potřeba mnohé udělat. A je pro to dobrá příležitost, žijeme v době dobré ekonomické situace, nízké nezaměstnanosti a tedy i menších sociálních problémů. Přísnější a adresnější posuzování příjemců dávek je namístě. Zbyde tak více peněz pro skutečně potřebné.

Mají mladé rodiny s dětmi podle vás šanci na slušný život?

Samozřejmě, patříme k té šťastnější menšině světa, která se má velmi dobře. Nebuďme jen pesimisty a věčnými škarohlídy. V délce vyplácení rodičovské jsme rekordmany, když srovnáme daňové slevy, které náš daňový systém poskytuje rodinám, opět jsme na tom v mezinárodním srovnání s vyspělými zeměmi opravdu dobře. Podle mého je potřeba spíše liberalizovat zkrácené pracovní úvazky tak, aby je mohlo využívat více rodičů na rodičovské dovolené. Jednak jim to zlepší finanční situaci, hlavně ale neztratí kontakt s trhem práce a bez problémů se na něj vrátí. Všechna ekonomická data ale ukazují, že se lidem v naší zemi ekonomicky daří. Rostou mzdy, roste spotřeba a bezesporu to platí i pro rodiny s dětmi.

Nejsou přesto namístě silnější prorodinná opatření? Společné zdanění manželů, nižší daně či nižší platby sociálního pojištění pro ty, kdo vychovávají děti?

Nevěřím na to, že zvýší-li se například porodné, povede to k růstu porodnosti. Podle mého je rozhodnutí o dětech mnohem vážnějšího a komplexnějšího charakteru a nerozhodují stovky korun v dávkách či ušetřených daních. Je to i o jisté společenské náladě, o tom, jak se na institut tradiční rodiny díváme, jak si ho vážíme a chráníme, jak si vážíme rodičovské role. Vzpomenu na nedávné protesty kohosi proti větám v dětském slabikáři naznačujícím, že dívky jsou tu od toho, aby v budoucnu byly maminkami. Nějací levicoví liberálové proti tomu tehdy protestovali, že to je v rozporu s dnešním genderem. Musíme přeci bránit myšlenku, že to nejkrásnější, co jakoukoliv ženu může potkat, je mateřství a že by na to měla být právem hrdá. Tím uděláme pro větší porodnost mnohem více než daněmi, které, jak jsem říkal, rodiny bonifikují.