Uplynulý rok 2015 označují někteří dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Vaše otázka má snahu charakterizovat právě prošlý rok 2015 jako velmi složitý, či dokonce nejsložitější od listopadu a uvádí krizové charakteristiky té doby. Není jich málo a nejsou bez závažnosti. Co je hlavní, jejich řešení bude dlouhodobé a velmi nesnadné. To se těžko popírá, ale od té doby došlo i k mnohem závažnějším událostem. Vzpomeňme, a to nelze popřít, že naše republika se poprvé v téměř stoleté historii stala agresivním státem, když jako členská země NATO se připojila k některým jiným, aby zaútočila, a to zrovna na Jugoslávii (souhlasila s přeletem bombardovacích svazů přes naše území, což je akt agrese dle definice schválené Valným shromážděním OSN v roce 1974 čl. 3 písm. f). Navíc jsme se snažili označit toto jednání jako „humanitární bombardování“, snad s úmyslem ukázat světu cestu k zakrytí této agrese. Naše vláda odmítla přihlédnout k mezinárodnímu právu, ale i k závazku samotné Smlouvy NATO, která takové jednání, pokud by byla respektována (článek 1), vylučuje. A aby naše (tedy České republiky) přímá vina byla završena, naše zpravodajská služba odmítla přes několikeré naléhání prezidenta Ibrahima Rugovy zprostředkovat dohodu k předejití konfliktu mezi Srby a Kosovem.

Známe, proč a jaké důsledky mělo naše (ne)jednání. Nepopírám závažnost současných krizí, ale nechci opakovat jejich skutečné příčiny a nakonec i migranty jsme si pozvali dosti trestuhodným způsobem, když jsme rozvrátili jejich země iniciováním občanských válek a nakonec opět tím příslovečným bombardováním. Vinit z toho jen paní Merkelovou by asi bylo od věci. Je tu ale mnohem závažnější otázka než jen migranti. Jedná se o hledání nepřítele, xenofobii a nakonec vytvoření atmosféry strachu, což se úspěšně daří nejen u nás. Za této situace se lid semkne a je snadněji ovladatelný. Vždyť i ta naše rusofobie byla již v devadesátých letech zdůvodňována migrací Rusů do Československa v počtech 10–15 milionů. Zapomněli jste? Tehdy moc byla ještě na Hradě a v rukou „hochů“ kolem Havla. Možná, že je má chyba, že se snažím jej z osobní odpovědnosti omlouvat. Byla to doba devadesátých let, doba po rozpadu bipolárního světa a společného nástupu nejenom koexistence, ale i spolupráce velmocí. Samozřejmě proti vůli neocons a naší tehdejší pravice. Proto byl v našich mediích i u BIS označen pozdější prezident Clinton kryptokomunistou a špiónem KGB (školeným v Praze) a Američané dány za zrádce. Prostě jednalo se o promyšlenou a koordinovanou antiamerickou kampaň. Pokud chceme charakterizovat dnešní nebezpečenství, nemůžeme se zapomínáním zbavit odpovědnosti za svoji vlastní minulost. Uvažujme raději, kdo jsme a kde stojíme. Tam vidím dnešní hlavní problém.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Pokud se týká migrační krize a v podstatě nekontrolovatelného množství příchozích, je třeba si uvědomit, že individuální migrace je zcela přirozená. Tak vznikly USA, Austrálie i jiné země. Masová migrace musí mít své příčiny a my (myslím i USA) jsme jejich iniciátory, pak je pravděpodobně nutno přijmout mimořádná opatření, ani ne proto, abychom jim zabránili, to není bez násilí k zvládnutí, tak to vylučme, ale předně odstraňme i příčiny masové migrace. Myslím, že EU následně zajistila jisté humanitární potřeby migrantů. Nebylo zbytí a je třeba snad ocenit (mnoho o tom nevím) i jisté krytí nákladů a potřeb. Zde bych dal organizátorům i jistý kredit. Samozřejmě nerozumím kvótám. Jedná se přece o lidi a manipulovatelnost zde nemá místo, navíc i oni mají nejenom svoji vůli, ale často i své vlastní zajištění. Proto bylo absolutně nepřijatelné, aby ministr vnitra ČR nechal zajišťovat migranty jako zločince a na rasovém základě prováděl kontroly dopravních prostředků. Byl to projev absolutního diletantismu prováděného pod sociálnědemokratickou značkou. Pokud někdo opravdu selhal, byl to náš ministr vnitra.