Z příloh k návrhu státního rozpočtu na příští rok, který ministerstvo financí poslalo vládě, vyplývá, že se počet státních zaměstnanců v příštím roce zvýší zhruba o 1200. Výdaje na jejich platy vzrostou o 11,2 miliardy na 277,8 miliardy korun. V programovém prohlášení vlády lídři pětikoalice přitom píší, že „na základě inventury všech agend státu do konce roku 2023 představíme konkrétní plány na snížení počtu úřednických míst. Zbytečné úřední úkony zrušíme a potřebné služby zefektivníme“. Co může vést vládu k tomu, že nejen slib ani po třech letech fungování neplní, ale počty státních zaměstnanců naopak navyšuje?

Já opravdu nevím, proč vláda neplní své sliby, proč se o to ani nepokouší. Nevím, jaké psychologické nastavení může někoho vést k takové nepoctivosti. Může to být lenost. Může to být od počátku snaha manipulací získat přízeň voličů, a když už jsou voliči lapeni a dali hlas, tak se na ně vláda vykašlala. Může to být neschopnost. Těch vysvětlení je více. Každopádně jisté je jedno: Neexistuje žádná objektivní ekonomická příčina, která by to ospravedlňovala.

Na středečním jednání předsednictva tripartity přislíbil ministr financí Zbyněk Stanjura odborům, že objem prostředků na platy ve veřejném sektoru by se od 1. ledna 2025 mohl zvýšit o 8 %. Pikantní je, že si premiér Petr Fiala vyžádal deset dnů na nalezení vlastního konkrétního řešení návrhu. Pokud byste mu měla poradit, jak by to řešení mělo vypadat i s ohledem na to, že v příštím roce se konají volby a pětikoalice určitě nebude chtít přijít o hlasy tohoto voličského segmentu?

Počkejte, tohle je divné, měla bych snad někomu radit s ohledem na volby? Já jsem ekonomka. Já nejsem marketér. Jak vyhrát volby, nechť radí volební stratégové. Já mohu radit pouze a jen s ohledem na ekonomiku a nebudu se propůjčovat k tomu, abych uhýbala od faktů a manipulovala je tak, aby to vyhrálo volby. Takže ekonomicky opodstatněný návrh zní, že by se měly mzdy ročně valorizovat o produktivitu práce očištěnou o inflaci. A tomu tedy 8 %, bohužel, neodpovídá.

Vše nasvědčuje tomu, že český zástupce v Evropské komisi získá místo komisaře pro energetiku. O Josefu Síkelovi, na něhož toto křeslo čeká, se v energetické branži povídá, že docela rozumí obchodu, méně rozumí průmyslu a jestli něčemu opravdu nerozumí, tak je to energetika. Pokud je na tomto šprochu pravdy trochu, lze si od dosavadního ministra na tomto postu v Bruselu něco příznivého slibovat?