Co většinou děláte o sobotních půlnocích?

Buď sedím někde s přáteli po dobré večeři a vedeme diskusi o tématech, o kterých asi budeme mluvit i spolu. Anebo jsem doma, něco poslouchám, upíjím víno a mám radost, že ráno nemusím moc brzo vstávat. Takže holduji dobrému jídlu a pití, jak je ve Francii zvykem.

Je pro politologa, jenž hodnotí situaci v Česku, lepší sledovat věci z Paříže, tedy s nadhledem?

To by byla znouzectnost. Delší dobu se zabývám střední Evropou a českou politikou. Vyžaduje to pravidelnou návštěvu daných zemí, zvláště Prahy. Prostě, každá záminka se k vám podívat je mi dobrá. Na druhou stranu určitý odstup může být někdy výhodou, protože když tím žijete každý den a musíte stále reagovat na jakoukoliv drobnost, není to žádný med. Člověk může navíc i srovnávat, k čemuž je pařížský odstup také dobrý.

Nemyslíte si, že prezidentování Francoise Hollanda znamená úpadek vůdcovství Francie a Německa v Evropské unii?

Krátkodobě možná ano, ale z dlouhodobého hlediska ne. Evropa prožívá krizi eura a při ní je dohoda mezi Francií a Německem ještě důležitější, než kdy jindy. Vždyť vznik eura byl jakousi pojistkou, že sjednocené Německo zůstane evropským partnerem. Obě země tvoří nadpoloviční HDP Evropy. Pokud by se nedohodly na správě, bylo by ohroženo jádro evropského projektu. Někteří by se z toho radovali, ale jen velice krátce. V zájmu menších zemí střední Evropy je, aby jádro unie bylo pevné. Jestliže Evropa zanikne jako politický projekt, nebude slyšet ani malé země. Myslíte si, že bude někoho zajímat pozice Slovenska nebo Estonska v krizi na středním Východě, v dojednávání regulace globálního trhu nebo při jiné vážnější otázce? Nebude. I pozice se mírně změnily. Angela Merkelová s Hollandem budou muset hledat kompromis mezi šetřením a růstem. Vždyť i Američané a mnoho vlád v Evropě říkají, že je třeba nezapomenout na růst a investice. Hollande se tak dostává na koně.

Myslíte si, že to posílí i levicové proudy v Česku?

Všude v Evropě, takže i v Česku. Využije toho v příštích volbách hlavně německá sociální demokracie. S tím, že v Německu může dojít ke změně, počítá i Hollande. Evropa bude hledat kompromis mezi úspornou politikou pod tlakem finančních trhů a růstem ekonomiky.

Nebylo by pro táhnoucí se vládní krizi v Česku řešením dosazení výkonného technokrata?

To si mnozí myslí. Na to by ale pak doplatila demokracie. On by nabízel pod tlakem trhu jediné řešení, tedy úspory. Ale ty samé finanční trhy, co by se o to staraly, nás v první chvíli do krize zavedly. Vždyť si navymýšlely neuvěřitelné finanční produkty, deriváty. Prodávaly donekonečna pojištění a dovedly to do velkého kolapsu v roce 2008. Krize přišla z Ameriky, ale Evropa na to tvrdě doplatila. Proto si myslím, že je potřeba dělat rozumnou a seriozní politiku.

Co si myslíte o sílícím euroskepticismu v Česku?

To víte, že jsem z toho trochu zklamaný. Vždyť jsem byl vždy příznivcem a přítelem Václava Havla a sdílel jeho proevropské smýšlení. Nikdy si nemyslel, že hájení národní identity si s evropským projektem nějak protiřečí. Naopak, celé smýšlení disentu v rozdělené Evropě směřovalo k Evropanství. Naše identita je Evropanství. Projekt Evropské unie je sice nedokonalý, ale co dokonalé je? Když slyším přirovnávání EU k Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), k sovětské nadvládě, to volání, že dříve Moskva, dnes Brusel, tak to beru jako urážku všech Evropanů. Jde o projekt mírový, demokratický a jde o pokus dát Evropanům šanci mít váhu v dnešním světě. To, co říká Klaus, že Evropa ohrožuje českou identitu a necháme ji rozpustit jako kostku cukru v šálku kávy, je zarážející. Česko dobrovolně vstoupilo do EU, a když bude chtít zítra vystoupit, nikdo mu nebrání. Navíc otázku suverenity nelze definovat jako v devatenáctém století a velké části dvacátého století. Jsme ve světě propojeném a globalizovaném. Evropský projekt je sdílenou suverenitou v tomto světě.

Největší euroskeptik a prezident Václav Klaus udržuje vřelé vztahy s Ruskem. Co si o tom myslíte?

To je pravda. I jeho vystoupení v Paříži zařizovala blízká spolupracovnice prezidenta Vladimira Putina a financovalo Rusko. Nicméně tato jeho verze Evropy není přitažlivější, než ta, kterou kritizuje. Je zase pravda, že on byl odpůrcem eura už od začátku, protože chápal, že mít společnou měnu a domyslet i konvergentní a fiskální rozpočtovou politiku u velmi rozdílných zemí bude problém. Některé jeho původní výtky byly oprávněné, ale to neznamená, že má celkovou pravdu. Vše se totiž postupně dopracovává a domýšlí.

Je třeba se stále bát Němců? Vždyť některé hlasy sudetských Němců zavání myšlenkami z Třetí říše…

Ekonomickou nadvládu Německa ve střední Evropě nelze popřít. Nechtěli jsme ale, aby tento prostor byl v německé sféře vlivu, aby se obnovila myšlenka Mitte Europy. Protiváhou takového uvažování je právě Evropská unie. Mocensky a politicky tuto asymetrii vyvažuje. Proto je důležitá i Francie. Pokud existují tyto obavy, tak je třeba sázet na EU o to víc. Třeba Poláci si to uvědomují. Češi už méně.