Podle průzkumu společnosti CVVM si stále více Čechů myslí, že v naší zemi žije příliš mnoho cizinců. Nyní je takový názor blízký 40 procentům obyvatel. Vyhrocuje se situace v české společnosti? A je obava z cizinců opodstatněná?

Nemyslím, že by se situace vyhrocovala, protože zatím nedošlo k excesům, které by tomu nasvědčovaly. Faktem, ale zůstává, že občané hodnotí systém sociálních dávek pro migranty jako diskriminující. Navíc, i přes prohlášení ministerského předsedy, se rozrůstá komunita se svými vlastními zákony a to bych hodnotil jako zcela nepřijatelné pro ČR.

Použiji slova ministerského předsedy Austrálie, cituji: „Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše co žádáme je to, abyste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití. Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všeho mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo o našem způsobu života, velmi vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody – právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“ Konec citátu.

Co k tomu dodat? Jen, aby už konečně někdo sebral odvahu a řekl to nahlas i u nás.

Mají podle vás dnešní Češi vlastenecké cítění? A co mladá generace, nevytrácí se národovectví s tím, jak se všude kolem nás stále častěji operuje s termíny „evropanství“, „společná Evropa“, „světoobčan“ aj.?

Moc málo lidí si to v dnešním chaosu uvědomuje, a školy místo apolitična tahají politiku do škol a blbnou dětem hlavy. Příkladů by bylo možno uvést mnoho. Mladí mají tendenci do určitého věku rebelovat a vysmívat se starším, ale postupem času jak nabývají životní zkušenosti se od rebelství odvrací a dávají za pravdu starším. Také jsem si tím prošel. Mrzí mě snahy o jiný výklad dějin, o jejich překrucování, vytlačení osobností a nahrazení jinými, které v podstatě neznamenaly nic a naši vlast zaplevelily pojmy jako ty vzpomínané. Vývoj zcela nepochybně ukáže na scestnost obsahu těch pojmů. Náprava však bude více než bolestná. To by si dnešní mladí měli uvědomit a nenechávat se strhnout, protože oni budou ti, kteří se s důsledky současna budou prát.

Podle výsledků loňského tzv. „světového indexu míru“ jsme sedmou nejbezpečnější zemí světa. Co bychom měli dělat, abychom tuto skvělou pozici udrželi? Jak by měla vypadat bezpečnostní politika státu, jaké máme nedostatky?

Především důsledně prověřovat ty, kteří k nám přicházejí, a ekonomické migranty bez milosti posílat tam, odkud přišli. Nedovolit různým komunitám, aby si vytvářely na našem území uzavřenou společnost s vlastními zákony, tzv. no-go zóny. Nepovolovat výstavbu mešit, pokud recipročně nebudou budovány svatostánky na jejich území a přestane pronásledování jiných věřících. Nepodléhat tlakům vyplývajících z „nezávazných“ úmluv a zcela zásadně je odmítat. Bezpečnostními službami důsledně monitorovat činnost menšin a v případě porušení našich zákonů musí bezpečnostní složky státu tvrdě zasáhnout a ochránit občany. Státní správa musí okamžitě skončit s pozitivní diskriminací.