Velká Británie vyhostí ruské diplomaty jako reakci na vývoj případu otráveného agenta Sergeje Skripala, protože Rusové nevysvětlili, jak se do Británie dostala nervová látka, kterou byl bývalý dvojitý agent otráven. Stojí za tím podle vás skutečně Kreml nebo ruské zpravodajské služby, jak se spekulovalo v obdobném případě otráveného agenta Alexandra  Litviněnka?

Pokud vím, Velká Británie na základě prvotního šetření vyjádřila názor, že jed vznikl v Sovětském svazu a že je potřeba, aby Rusko vysvětlilo, jak se takový jed, který se nedá běžně získat, dostal do Velké Británie. Usuzují z toho, že tam je nějaká ruská stopa. Ale je třeba uvést, že Británie čekala do nějaké doby, než Rusko odpoví na otázky, které Rusku zaslala. Ruský ministr zahraničí Lavrov zpochybňuje jejich srozumitelnost, ale myslím, že to je pouze hra. Teprve poté Britové přistoupili ke krokům, jako je vyhoštění třiadvaceti ruských diplomatů z Velké Británie. Ale je potřeba počkat na výsledky šetření a nedělat nějaké ukvapené závěry, byť současné šetření ukazuje na ruskou stopu.

Myslíte, že bude možné beze všech pochybností zjistit, kdo a proč Sergeje Skripala a jeho dceru otrávil? Nebo dojde k velmi silnému podezření jako v případě Litviněnka, že za tím stálo Rusko, ale Kreml to bude stejně popírat?

V případě Litviněnka byly konkrétní stopy, kudy radioaktivní jed, kterým byl agent otráven, byl do Velké Británie dopraven. Byli identifikováni i dva potenciální viníci, takže myslím, že v případě Litviněnka jsou pochybnosti vyšetřováním poměrně významně vyvráceny. Zatímco v tomto případě je skutečně třeba počkat, jaké budou první opravdu ověřené výsledky vyšetřování, zda se prokáže, že akce byla řízena Ruskem, nebo že to byla jednoduchá vražda, při níž byly použity otravné látky.

Co by podle vás byla horší varianta? To, že za otravou agenta stojí Rusko, jeho zpravodajská služba, nebo to, že Rusko nemá nad těmito nebezpečnými jedy vyrobenými v éře Sovětského svazu kontrolu, že jim unikly a objevují se někde v kriminálním prostředí?

Samozřejmě, pokud by se ověřilo, že ta otravná látka unikla z nějakých skladů v Rusku, je to stoprocentně věc, která by se stát neměla, a Rusko by za to bylo kritizováno. Nicméně to není vyloučeno. Ale pokud by se skutečně prokázalo, že zavraždění bylo řízeno z Ruska, byl by to velký problém, který by ukazoval na velmi krajní způsob likvidace protivníků ze strany Ruska. Což by byla opravdu mezinárodní krize.

Dá se vyloučit, že to není krajní metoda práce ruské zpravodajské služby, když už k tomu v případě Litviněnka došlo?

Úplně se to vyloučit nedá, protože jsou známy případy i z minulosti, kdy Sověti použili také vstříknutí jedu do těla svého protivníka – agenta. Ale dneska je už úplně jiná doba, jsme daleko za studenou válkou a ta kultura vztahů a řešení problémů je podle mého názoru úplně jinde. A tyhle metody řešení už nepatří do této doby.

Ale přece vidíme, co se děje na východě Ukrajiny, kam Rusko posílá zbraně, munici i vojáky. I to, že Rusko porušilo mezinárodní právo okupací Krymu, nakonec sám jste mluvil o případu Litviněnka, opravdu máte pocit, že Rusko tak zásadně změnilo metody boje proti svým protivníkům?

Ano a ne. Myslím, že kdyby to bylo v minulosti, zvolilo by poměrně radikálnější cesty řešení. Dnes žijeme v jednadvacátém století a jsem přesvědčen, že používání hrubé síly už sem nepatří, i když se jí nemůžeme vyvarovat, jak se ukázalo na Středním východě nebo na východě Ukrajiny. Ale to musíme překonat a musíme najít způsoby řešení, které nebudou spojeny s používáním hrubé síly. I když myslím, že ve vyváženosti jednotlivých táborů, ať už to bude NATO nebo Šanghajská organizace pro spolupráci apod., bude pravděpodobně nějakou roli hrát, ale nemělo by to být primární.

Ve světě se stále objevují další a další hrozby, třeba Severní Korea a její jaderné zbraně. Co říkáte schůzce amerického prezidenta s korejským vůdcem? Bývalý ministr zahraničí Spojených států amerických Rex Tillerson, který byl odvolán z funkce, prohlásil, že v diplomacii by měli nejprve jednat nižší diplomaté, až potom nejvyšší představitelé států. Je podle vás šance, že tato schůzka přispěje ke zlepšení vztahů mezi Spojenými státy americkými a Severní Koreou? Nemůže dojít k tomu, co se v případě diktátorů často stává, že byla dohoda uzavřena, není jisté, že ji severokorejský režim bude dodržovat, až se mu to přestane hodit?

Vždycky platí, že smlouvy jsou od toho, aby se porušovaly. Ale máte pravdu, že příprava, pokud má smlouva fungovat dlouhodobě, musí být propracovaná a musí vést k závěrům, které budou akceptovatelné pro obě dvě strany. Ale zatím nevíme, do jaké míry se podaří schůzku mezi Kim Čong-unem a Donaldem Trumpem uskutečnit, takže bych byl zdrženlivý. Pořád nevíme, jak to ve skutečnosti bude vypadat.

První „oběť“ tato zatím neuskutečněná schůzka má, je jí Rex Tillerson, protože jeho kritika Trumpova jednání byla zřejmě poslední kapkou, která vedla k jeho odvolání z postu ministra zahraničí. Na jeho místo nastoupí dosavadní šéf Ústřední zpravodajské služby, CIA, Mike Pompeo, který zastává tvrdší linii podobně jako americký prezident. Vnímáte tuto výměnu v čele americké diplomacie jako pozitivní, nebo negativní?

To všechno se událo v posledních dnech, takže na nějaké hodnocení je brzy, neznáme ani názory pana Pompea, takže je potřeba ještě nějakou dobu počkat. To, že má podobné názory jako prezident Trump, ještě neznamená, že bude špatný ministr zahraničních věcí. Na druhou stranu je zcela evidentní, že došlo k nějakému konfliktu nebo nedorozumění mezi prezidentem Trumpem a Tillersonem. A víme, že v minulosti mezi nimi docházelo k různým nesrovnalostem a různým názorům i v jiných věcech, než je Severní Korea, takže to pravděpodobně vyústilo v této době, ale bezprostředně bych to nespojoval s rozhodnutím amerického prezidenta potkat se s Kim Čong-unem. Zkrátka už to byla poslední kapka, kdy se prezident rozhodl, že nebude dál spolupracovat s Tillersonem a zvolí si nového ministra zahraničních věcí, se kterým si bude víc rozumět.

Co jste říkal na předvolební kampaň ruského prezidenta Vladimira Putina, který ve svém poselství ke stavu země představil světu nové ruské „zázračné“ zbraně, jimž dominovaly především rakety, které mají podle něj neomezený dolet, jsou schopné proniknout jakoukoli protiraketovou obranou a zasáhnout jakékoli místo na světě. Je představení takových zbraní podle vás jen předvolební kampaň, která má ujistit Rusy o připravenosti a obranyschopnosti země, nebo je to zastrašování případných protivníků?

Vojenská schopnost je vždycky něco, co má zastrašit každého, kdo by použil síly proti tomu, kdo svou vojenskou schopnost prezentuje. To je věc, která například v době studené války držela jak Sovětský svaz, tak Spojené státy americké v rovnovážné poloze a v důsledku to znamenalo, že nedošlo k přechodu studené války na válku horkou. To je něco, co bude pokračovat i do budoucnosti. Ale nebývá úplně běžné, že se v projevu o stavu země předvádí jednotlivé zbraně, byť se tradičně mluví o tom, že se bude bránit suverenita státu. Zkrátka ten projev bývá státničtější než ten, který předvedl Vladimir Putin. On tam prezentoval jednotlivé zbraně a zbraňové systémy dokonce i na videozáběrech. Nevím, jestli to je vzkaz dovnitř nebo navenek, ale zcela určitě se ruský prezident snažil prezentovat svoje výsledky mimo jiné v oblasti bezpečnosti a armády, za kterou byl v minulosti poměrně hodně kritizován. Kritika spočívala v tom, že Rusko zaostává a nemá moderní zbraně. Tak teď ukázal, že dneska má ty moderní zbraně k dispozici. Ale chci znovu připomenout, že do takového projevu to nepatří, to se zkrátka nedělá. Neznám případ, že by někdo z podobně významného státu, jako je Rusko, prezentoval jednotlivé rakety a zbraně.

Myslíte tedy, že to byla odpověď na předchozí kritiku, nebo fakt, že právě v této době ukázal nové zbraně, má nějakou souvislost se současným děním ve světě, třeba s konfliktem na východě Ukrajiny či v Sýrii?

Myslím, že Sýrie je jen v podstatě vedlejší produkt, i když Rusko zcela evidentně má svůj vliv na Sýrii a tento region, kde má své základny a případně bude mít ještě větší, jak tu námořní, tak tu leteckou. To je věc geopolitická a Rusko tam bude a chce upevňovat svůj vliv. To bylo i v době Sovětského svazu, to není nic nového. Faktem je to, že Putin použil Sýrii jako jakýsi zkušební polygon k odpalování raket. V tomto případě i v případě přepravy letadlové lodi, z níž startovala letadla k provádění náletů v relativně malém prostoru operačního nasazení, to byl víceméně jen nácvik k využívání těchto systémů, které má Rusko k dispozici. To všechno jsou věci, které je potřeba registrovat. Používání nových zbraní v Sýrii je ověřování svých schopností, ale na druhou stranu použití síly ve prospěch syrského prezidenta Asada znamená upevnění pozice v tomto regionu. A to je mnohem významnější než demonstrace ruských zbraní a zbraňových systémů. Putin samozřejmě musí ukázat, že má odpověď i sílu proti NATO a technologické převaze Spojených států amerických nejen v těch konvenčních zbraních, ale i ve zbraních vysoké technologické hodnoty. Proto předváděl například raketu na jaderný pohon, podvodní kontinentální aparáty, nová bezposádková letadla Suchoj Su-57 apod. Ruská armáda jich nemá ve své výzbroji nějak velký počet, ale jejich schopnost, kterou Putin prezentoval, ukazuje, že technologicky jsou na poměrně vysoké úrovni. Otázka ovšem zní, jak vypadá ruská společnost. A to je to, co pravděpodobně Putina trápí mnohem víc.

Evropskou unii zase trápí migrace, i když není tak dramatická jako v předchozích letech. Je dnes situace ve světě vzhledem k věcem, o nichž jsme mluvili, jako jsou různé lokální konflikty, zbrojení Ruska, migrace, méně bezpečná než dřív? Nebo se bezpečnostní situace naopak zklidňuje, když byl poražen Islámský stát, rýsuje se naděje o jednání se Severní Koreou, končí válka v Sýrii?

Myslím, že z krátkodobého hlediska vždycky nastane nějaký problém, který se podaří vyřešit. Kritický může být případ Severní Koreje. Ale kdyby prezident Trump a korejský vůdce našli nějaké řešení, jak se bude Severní Korea chovat  v budoucnosti, zda zlikviduje jaderný arzenál, snížila by se hrozba na východě Asie. To jsou věci, které do nějaké míry kulminují, pak se zase vracejí zpátky do odpovídající úrovně. Nedávno to byla hrozba Íránu, kterou se podařilo z velké části redukovat. Ale podle mne jsou mnohem složitější věci, která je třeba vidět a hledat v dlouhodobějším horizontu, a to jsou věci, které jsou spojeny s globálním oteplováním, zhoršováním životního prostředí a následně migrací, ale také to, jak se začínají aktivizovat různé radikální skupiny. Je jedno, jestli jsou pravicové nebo levicové, teroristické nebo ne. Problematika, která se týká lidstva jako takového, když se dostává do pohybu obrovská masa lidí a pravděpodobně to bude pokračovat dál, může být mnohem větší hrozba než to, když se dostanou do konfliktu civilizované státy. Můžeme si jeden o druhém myslet cokoli, ale jsme vzájemné konflikty schopni vyřešit. Znovu připomínám studenou válku, kdy proti sobě stál blok Varšavské smlouvy a Severoatlantické aliance, kdy měli hlavní hráči k dispozici jaderné zbraně, ale díky přirozené inteligenci nejvyšších představitelů na jedné i druhé straně se zabránilo tomu, aby se začaly používat. Ale v případě, kdy se dostane do pohybu obrovská masa lidí například z Afriky, kde populační exploze dál pokračuje, přestávají platit běžné zásady a normy. Tam musíme být velmi opatrní, protože to je živná půda pro nárůst vysokého napětí, radikalizace a vznik organizací, jako byl Islámský stát.