V poslední době je, zejména kvůli situaci na Ukrajině, velkým tématem potravinová soběstačnost. Vy sedíte v Evropském parlamentu v zemědělském výboru, který by se právě těmito věcmi měl zajímat. Je vůle se touto situací nějak zabývat?

Pro nás v SPD je potravinová soběstačnost dlouhodobě zásadním tématem. Zajímá také zemědělské podniky a měla by zajímat občany. Nejde jen o soběstačnost, ale i o potravinovou bezpečnost, protože potraviny jsou strategickou komoditou. V případě krizí může nedostatečné zásobení potravinami, například při omezení dovozu, znamenat ohrožení zásobování a výživy obyvatelstva. Dovedu si představit, kolik hlupáků se tomu směje, protože si neumějí představit, že k tomu v blízké budoucnosti může reálně dojít. Obchodníci s potravinami jsou naopak ostře proti vyšší soběstačnosti, protože bohatnou z dovozu potravin za dumpingové ceny a z oblastí, kde se nehledí na náročné technologické podmínky jako v Evropské unii a sociální podmínky zemědělských a potravinářských dělníků. O tom, co se bude prodávat, rozhodují obchodní řetězce, ne naši zemědělci a potravináři, a už vůbec ne spotřebitelé, jak se nám snaží propaganda namluvit. Například Kanada jako největší vývozce čočky má od Evropské komise výjimku a může čočku postřikovat jedovatými pesticidy ještě 6 dní před sklizní. Západní země uplatňují vysoké dotace na produkci a vývoz, kterým lze sotva konkurovat a maloobchodní řetězce zneužívají monopolního postavení a uplatňují na řadu komodit až několik set procent obchodní přirážky, atd.

Pokud jde o Evropský parlament, je nutné si uvědomit, že západoevropské země mají obrovskou početní převahu poslanců a hájí svoje zájmy proti zájmům občanů východní Evropy. Navíc často preferují obchodní zájmy nadnárodních korporací nebo zelenou ideologii. Západoevropští členové Zemědělského výboru EP se sice neúspěšně a formálně brání dovozům z mimoevropských zemí, ale brání svoje možnosti vyvážet do východní Evropy za dumpingové ceny. S růstem cen energií, který jako spekulativní invazi na Ukrajinu předcházel, se situace stává kritickou pro zemědělce, potravináře i spotřebitele a dál se zhoršuje omezením energetických zdrojů jasnou vinou Evropské unie. Kromě energií rostou ceny krmiv, osiv, hnojiv, atd.