Takové smířlivé stanovisko zaujímá, alespoň podle svých slov, korunní princ sociální demokracie Michal Hašek, který ParlamentnímListům.cz poskytl na toto téma rozhovor. 

Čestného předsedu Strany práv občanů – Zemanovci a prezidentského kandidáta Miloše Zemana jste nazval titánem mezi politiky. Neštěpí ČSSD levici, když prosazuje na prezidenta mladého Jiřího Dientsbiera, který by si mohl na Hrad ještě počkat?

Nevidím v tom rozpor.  Miloše Zemana jsem opravdu společně s osobnostmi jako Václav Havel a Václav Klaus nazval titánem české politiky. Patří k titánům tuzemské politiky konce dvacátého a začátku jednadvacátého století. Samozřejmě vím, že Zeman je prezidentským kandidátem části sociální demokracie, ale jakožto člen jejího vedení stojím za Jiřím Dientsbierem. Mrzí mě, že se levice neshodla na jednom jménu. Nicméně beru to jako fakt a doufám, že Dientsbier nebude čekat až na prezidentskou kampaň, ale zapojí se i do kampaní před krajskými a senátními volbami.

Jak by dopadlo vaše srovnání Dientsbiera se Zemanem?

Takové srovnání dělat nechci a nebudu. Sociální demokracie nominovala Jiřího Dientsbiera a nikoliv Miloše Zemana. Ten ČSSD před několika lety opustil a založil konkurenční politický projekt. Díky nesouladu levicové části politického spektra je bohužel mimo jiné Petr Nečas premiérem a Česko má pravicovou vládu. Proto jsem do budoucna pro sbližování levicových, nekomunistických, stran a uvidíme, jak se tento proces bude vyvíjet dál. Stejným procesem prošel Robert Fico na Slovensku a trvalo mu to řadu let, než se tamní levice sjednotila. Nicméně v podobě posledních parlamentních voleb na Slovensku to přineslo své ovoce. U nás bude muset dojít k něčemu podobnému, i když cesta bude dlouhá a obtížná.

SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

Nesnaží se naopak Miloš Zeman společně s SPOZ vaši stranu rozložit?

Opakuji, že si myslím, že je škoda, že tuzemská levice není sjednocená. Dokud tento stav bude trvat, bude to jen nahrávat pravicovým stranám a lidé by si toho z hlediska volební podpory měli být vědomi. Pokud jsou zde subjekty, které jsou levicové a nedosahují ani pětiprocentní podpory z hlediska výsledků voleb, tak ubírají hlasy těm silnějším. Fakticky to znemožňuje nekomunistické levici přijmout vládní odpovědnost v zemi. Jsem přesvědčen, že kdyby v minulých parlamentních volbách neexistovala tato dualita a ČSSD měla pět procent hlasů navíc, tak mohla reálně sestavovat vládu. Bohužel se tak nestalo a podle mě musí skončit doba, kdy z ČSSD odcházejí bývalí předsedové a premiéři a zakládají konkurenční politické projekty. To není do budoucna dobře a jde o věc, s níž musíme pracovat.

Lze tedy říct, že ČSSD do budoucna uvažuje nad levicovou koalicí?

Jde o můj osobní názor. Netajím se tím, že jsem přesvědčen, že by se česká levice, zejména nekomunistická, měla integrovat. To neznamená žádné slučovací sjezdy a nastane velká debata i o formě takové integrace. Pravděpodobně by to mělo začít spoluprací a pomalu ji prohlubovat. Na Slovensku to vyvrcholilo zapojením do jedné strany SMER, ale je otázkou, jestli v Česku bude levice ochotna následovat Ficův model. Každopádně je čas sednout ke stolu a postupně odbourávat překážky. Není to přeci o osobním zájmu jednotlivých aktérů. Jde o to, aby česká levice měla reálnou šanci jako jednotná síla získat mandát od voličů a spravovat zemi. Je evidentní, že pravice vede republiku do pekla.

Myslíte si, že Miloš Zeman, Jiří Paroubek a ostatně i váš předseda Bohuslav Sobotka toho budou schopni?

Nepochybuji o tom, že jsou pánové politickými profesionály. Proto by měli umět nadřadit celkový zájem tuzemské levice nad nějakými osobními antagonismy a nevraživostmi. Je otázka, zda jsou či nejsou ochotni udělat za minulostí tlustou čáru. To samé samozřejmě platí i o uvažování ČSSD. Je to o postupné debatě a navázání zpřetrhaných vztahů, protože zatím ta komunikace není moc intenzivní. Pro nejbližší volby jsme sice političtí soupeři, ale je otázkou, jak soudržně budeme o všem uvažovat příští měsíce a roky.

Nebojíte se, že jsou občané už tolik naštvaní politickými tahanicemi, že by v prezidentské volbě mohli zvolit třeba potetovaného Vladimíra Franze nebo kartářku Janu Lysoňkovou?

To, že lidé budou volit prezidenta přímo, vítám, a připomínám, že nebýt sociální demokracie, tak by to nebyla pravda. My jsme významně pomohli ve sněmovně, kde Nečasova koalice neměla ústavní většinu a kašlala na ni. Ostatně jsme tomu pomohli i v Senátu. Díky nám se budou rozhodovat lidé a ne stranické sekretariáty a nebudeme znovu zažívat to, co jsme zažívali na Pražském hradě minimálně při posledních dvou volbách hlavy státu. Jako zákonodárce si to pamatuji. Nebojím se proto, že by si lidé vybrali „obskurního“ prezidenta. Lidé mají svůj rozum a politik, který se dopředu bojí jejich názorů, nemá v politice co dělat. Prostě budou nabídnuti kandidáti, osobnosti různého formátu, s různou politickou či osobní historií a různými osobními a profesními příběhy a bude zcela na lidech, aby si vybrali dle svého gusta. Nová hlava státu, která bude tak poprvé zvolena příští rok na jaře, zahájí symbolicky novou éru z hlediska výkonu prezidentských pravomocí. Výkon prezidentské funkce bude proto spojen s velkým očekáváním. Takto zvolený prezident bude mít ve skutečnosti silnější mandát, než parlamentem zvolená hlava státu. Lidé budou oprávněně očekávat, že s nimi bude více komunikovat.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.