V minulých dnech přišel do kin nový film o Václavu Havlovi. Vy jako novinář jste samozřejmě sledoval nejen události roku 1989, ale i roky předtím a potom. Co můžete o Václavu Havlovi říct z vlastního pohledu, třeba i z vlastní zkušenosti?

S Václavem Havlem jako prezidentem jsem se setkal několikrát a musím přiznat, že si své postavení náramně užíval. Upřímně řečeno, on nebyl přílišný demokrat, nejraději by podobně jako ostatně i T. G. Masaryk řídil stát jako autokrat, jako malý diktátor.

V prvních dvou letech po listopadovém převratu mu náramně vyhovovalo, že federálním premiérem se stal normalizační kariérista Marian Čalfa. Vzhledem ke své minulosti šel Havlovi náramně na ruku, a vlastně mu sloužil jako jakýsi jeho tajemník. Jenže když se pak později stal premiérem Klaus, Havel musel narazit. Střetly se dvě silné osobnosti, které se nerady s někým dělily o moc.

Osobně jsem zažil jednu příhodu, která dost vystihuje Havlovu povahu a jeho umíněnost. Někdy v polovině 90. let si Havel usmyslel, že pozve do Lán novináře a bude si s nimi opékat špekáčky. Jenže jako z udělání ten den lilo jako z konve, proto se dalo předpokládat, že žádné špekáčky nebudou. Když jsem však vkročil do lánského zámku, zaskočila mne spousta kouře a zápachu. Šel jsem se podívat, kde hoří, a došel jsem do zámecké kuchyně, kde muži z prezidentské ochranky odstranili pláty z kamen a na otevřeném ohni opékali slibované špekáčky. „Pánové, co blázníte?“ zeptal jsem se těch dobrých mužů. Jen se smutně pousmáli a odpověděli: „To víte, šéf nám to nařídil.“

Když jsme si rozhovor domlouvali, zmínil jste, že už někdy v květnu 1989 se v Praze nosily „placky“ se jménem Havla coby budoucího prezidenta. Jak si to vysvětlit? Co to vypovídá o dnes tolik diskutované sametové revoluci?

Sám jsem ty placky s textem Havel for president neviděl, ale slyšel jsem o nich. Zřejmě to byly tytéž, které se pak prodávaly v listopadu 1989. Ale o tom, že se Havel stane prezidentem, psal už na jaře 1989 vždy dobře informovaný Pavel Tigrid, stejně tak se o tom psalo v britském a americkém tisku. Do říše kuriozit pak musíme zařadit návrhy některých pracovníků v sekretariátu ÚV KSČ, aby se Havel stal ministrem kultury.

Co to vypovídá o sametové revoluci? Snad jen to, že byla v té době doslova na spadnutí, a navíc kýmsi velmi pečlivě připravovaná.

Odpůrci Václava Havla začali postupem doby mluvit o tom, že Havel si ani před rokem 1989 nežil špatně. O kriminále, kde nějakou dobu pobýval, se mluví jako o „fešáckém“, poukazuje se na to, že prý jezdil mercedesem, že bez peněz rozhodně nebyl… Jak vy tohle vidíte?

Václav Havel nebyl v letech 1970 až 1989 nikdy zaměstnaný, když pomineme 10 měsíců v trutnovském pivovaru. Podobně nebyl nikdy zaměstnaný třeba Ludvík Vaculík. Když jsem se Vaculíka v roce 1990 ptal, čím se živil, odpověděl mi, že ho živily honoráře za knihy a články, které mu vycházely na Západě.

Upřímně řečeno, ani Vaculík, ani Havel zase tak pilní psavci nebyli, aby jim to stačilo. Ve skutečnosti živila disidenty Nadace Charty 77 vzniklá původně z iniciativy posrpnového emigranta, jaderného fyzika Františka Janoucha. V letech 1980 až 1989 vyplatila na činnost Charty 77 zhruba 38 tisíc dolarů.

Osmdesát nejaktivnějších disidentů dostávalo v přepočtu na koruny 60 tisíc na osobu ročně, přitom průměrná mzda v tehdejším Československu nedosahovala ani 2500 korun.

A i přes všechny výhrady, které vůči Havlovi zaznívají, dá se říci, že je největším českým prezidentem?

Havlova velikost spočívá v tom, že je ztělesňován s převratem v listopadu 1989. Byl tím, kdo obrazně řečeno přinesl našim národům svobodu. Podobně jako T. G. Masaryk bývá spojován se založením Československa. Před časem jsem oba politiky porovnával ve své knize Jiná doba, stejný osud a dospěl jsem k závěru, že si byli v mnoha ohledech podobní. Oba přes všechny své kladné vlastnosti trpěli jistým mesianismem, představou, že jsou povoláni k tomu, aby zachránili národ, vlast. A to v nich vyvolávalo i jistou panovačnost a aroganci.

Po revoluci asi mnozí očekávali, že prezidentem bude spíš Alexander Dubček. Koho z těch dvou vy byste raději viděl v čele našeho státu? Případně, měl jste i jiný tip?

Vzpomínám si, že někdy v druhé polovině listopadu 1989 jsem v jedné anketě odpovídal, že prezidentem se stane Alexander Dubček. Myslím, že podobně uvažovali někteří zákulisní hráči té doby, např. progresivnější část StB nebo KGB. Čekali jsme jakési nové Pražské jaro. Jenže doba už byla jinde a nebylo možné znovu vstoupit do téže řeky. Kdyby se Dubček opravdu stal prezidentem, pak by premiérem musel být Čech a nejvhodnějším kandidátem byl Valtr Komárek. Na rozdíl od Klause, svého podřízeného z Prognostického ústavu, by spíše prosazoval jakousi třetí cestu mezi socialismem a kapitalismem. Valtra jsem znal dobře a měl jsem ho rád, ale nevím, zda by nějaká eventuální třetí cesta neskončila špatně.