Rok 2019 nám pomalu končí. Jaký pro vás byl, ať už soukromě, nebo pracovně?

Nebyl moc dobrý. Protože jsem onemocněla s nohama, takže už skoro nechodím. Tři týdny strávím v lázních na rehabilitaci, možná mi pomohou. Spíš by mi pomohla operace, ale to bych musela být daleko mladší. Takhle by to prý bylo příliš velké riziko. Takže se šourám o berlích. Mám kamarádku, která mi pomáhá. Dělá mi druhou berli. V práci jsem také neměla tento rok příliš velké štěstí.

Do kin ale přišel na sklonku roku nový film Jiřího Vejdělka Poslední aristokratka a tam vás můžeme vidět…

Ano, ale to je malá role.

Když se tedy podíváme na ty velké role, tak nedávno televize reprízovala film Filipa Renče Lída Baarová, kde jste byla opravdu úžasná. Jak se vám Baarová, kterou jste osobně znala, hrála?

Hrála se mi dobře. Záleží vždy na scénáři, na tom, jak je ta role napsaná. Protože je to role. Člověk neztělesňuje tu postavu skutečnou, nýbrž to, co je napsané ve scénáři. A samozřejmě že ten scénář nemůže být úplně autentický. To udělala třeba Třeštíková o ní výbornou biografii. Ale film je něco jiného. Film má jiné zákony. Čili je to vlastně film podle života Lídy Baarové.

Nevím, jestli je to pravda, ale v médiích zaznělo, že jste Lídu Baarovou moc ráda neměla…

Vůbec jsem ji neměla ráda.

A co vám na ní vadilo?

Co mně na ní vadilo? Podívejte se, já se s ní seznámila v době války, kdy byly koncentráky, kdy spousta lidí přišla v době toho nacismu o život. A tahle paní, té bylo úplně všechno jedno. Ta se škrábala přes ty nacisty nahoru až k tomu Goebbelsovi. Ať mně nikdo neříká, že nic nevěděla. Ona také v memoárech uvedla ve vztahu k Němcům pokaždé něco jiného. Byla trochu alkoholička a strašně moc kouřila. Což já nemám ráda, protože jsem byla silná kuřačka, a když jsem toho nechala, stala jsem se silnou nekuřačkou (smích). Nesnesu, když mi tady tím někdo „zazápachuje“. No, ale abych se vrátila k podstatě věci. Ona opravdu hrála všechno, co se jí dalo. Ten Goebbels, ten byl do ní strašně zamilovaný. To byl chudák. Tedy po této stránce citové. Protože on se chtěl rozvést a vzít si ji. Myslel si, že bude velvyslancem v Japonsku a že Lidunku vezme s sebou. Já jsem přesvědčená o tom, že ta by nikdy do toho Japonska nebyla šla. Co by tam dělala? Ona byla kariéristka. Také v té Třeštíkové je jasně vidět, že jí nezáleželo ani trochu na těch rodičích, nebo na jakýchkoliv citových svazcích.

Čeho opravdu vždycky litovala, bylo, že odmítla nabídku do Hollywoodu. Jenže to odmítla z toho důvodu, že ten Goebbels jí tenkrát řekl – no, když pojedeš, tak to tady máš uzavřené a už nikdy se sem nebudeš moct vrátit. Ona byla opravdu velice obdivovaná. Byla velice krásná a mohla si dělat, co chce, a tím, že teda ten Goebbels ji tak miloval, tak měla všude otevřené dveře. Myslím si, že žádný slušný člověk se v době té války takhle jako ona chovat nemohl. Podívejte se Adina Mandlová. To byl člověk úplně jiného druhu. Byla velice vzdělaná, uměla řeči. To, že se ocitla v té německé společnosti a že spala tu s tím a tu s tím, to byla její povaha. Ona byla trošku nymfomanka. Měla ráda mužské, a když se jí nějaký líbil, tak do toho šla. A bylo jí úplně jedno, jestli je to Čech, Němec, Francouz, hotentot… prostě to využila pro své tělesné blaho a pak měla zase někoho jiného. Ale ta se nezpronevěřila tím, že by byla dělala nacistické filmy, to, co tedy Baarová dělala, té to bylo jedno. Natočila jeden jediný německý film s Heinzem Rühmannem, který se točil tady v Praze. To byla taková společenská komedie. A nic víc. To si málokdo uvědomuje. Prostě, byl to někdo úplně jiný.

A jak s odstupem doby vnímáte postavu Miloše Havla, strýce bývalého prezidenta Václava Havla? Názory na něj také byly po válce velmi rozdílné.

O Miloši Havlovi toho mnoho nevím. Prostě, byl to bohatý pán, který měl Barrandov, stýkal se s tou smetánkou. Nemyslím si, že někdy někoho udal. A to jsou potom ta měřítka. Že v té válce bylo daleko víc lidí „zapojených“ jen proto, aby oni nebo třeba i jejich děti neměli problémy. Stejně tak to bylo i za naší minulé éry, aby se třeba děti dostaly na vysokou školu a podobně. To se dá také trošku srovnat. Zkrátka, pokud lidi neudali, nezpůsobili někomu neštěstí, tak je to snad omluvitelné. I když já jsem nikdy v žádné partaji nebyla a dívala jsem se na to vždycky trošku skeptičtěji.

Když mluvíme o hvězdách z této doby za války a po válce, co třeba Vlasta Burian? Ten to po válce opravdu odnesl.

To je právě to, že někteří to odnesli. Je pravda, že tenkrát v té válce nebylo mnohým Čechům zrovna příjemné, když se někdo stýkal s německou společností. Burian dovedl perfektně německy, s německou společností se stýkal. Ovšem zase se to týká toho, že on určitě nebyl nacista, určitě nebyl ten, který by byl podporoval to, co se za války dělo. To určitě ne. Patřil mezi ty, kteří byli více na očích, no tak to víte, ta lůza se potom zase zvedla a ukazovala prstem… i když kolikrát to byli právě lidi, kteří měli toho másla na hlavě daleko víc.

V té době byly velké rozpory ve společnosti a i dnes se říká, že je společnost rozdělená. Vidíte nějaké shodné znaky? Třeba trochu i tím, jak se někteří umělci v jistém smyslu „zapojují“ do politiky?