Kolem schválení výročních zpráv ČT se vedou velké diskuse. Vy už jste se v minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyjadřoval ohledně jednání v Poslanecké sněmovně na toto téma. Co ale říkáte přímo na ony výroční zprávy? S čím v jejich obsahu souhlasíte, a co vám naopak nejvíc vadí?

Ty zprávy mlží, skutečným problémům se vyhýbají. ČT předstírá, že plní povinnosti dané jí zákonem. Rada ČT předstírá, že Českou televizi kontroluje. A Poslanecká sněmovna předstírá, že kontroluje Radu ČT. Je to taková nedokončená pohádka O kohoutkovi a slepičce.

Česká televize dlouhodobě neplní povinnosti, které jí ukládá zákon. Zcela se zpronevěřila svému poslání a namísto poskytování „objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“ (přesně tak to předepisuje zákon) se stala hlásnou troubou jedné (eurofilní) názorové skupiny. Platíme si ji všichni, ale do hlav nám valí názory jedné (minoritní) party.

Vy se ohledně České televize vyjadřujete často i na sociálních sítích nebo v médiích. Napsal jste mimo jiné, že „Rada ČT zasluhuje odvolání“ a také, jak už jste zmínil i k minulé otázce, že „Česká televize dlouhodobě neplní povinnosti, které jí ukládá zákon“. Můžete to prosím trochu více rozvést?

V Senátu se před časem uskutečnila konference o České televizi. Říkal jsem tam mimo jiné tohle:

K čemu je nám Česká televize? Aby nám selektovala informace na ty, které smíme slyšet, a které ne? Aby nám vnucovala eurohujerskou a neomarxistickou propagandu? Aby místo hlavních zpráv vysílala podivný, nastavovaný spotřebitelský magazín? Aby nám v hlavním vysílacím čase pouštěla staříky Vinnetoua, Angeliku, Schimanského či Kojaka? Aby nás ještě třicet let po Velké sametové krmila seriály z dob reálného socialismu? Aby týden co týden drancovala archiv a vyráběla nekonečné střihové pořady s Bohdalkou, Menšíkem, silvestry a kouzelníkem, co nikdy nepřijde? Aby za naše peníze krmila darmožrouty z neziskovek? Aby politicky korektně prznila duše už i našim dětem? Aby byla zdrojem obživy pro pravdoláskovní hochy a děvčata, co spolu mluví? Na tohle posíláme na Kavčí hory sedm miliard ročně? Proč si máme platit něco, co nám škodí?

Nejvíc kritiky se snáší na zpravodajství a na pořad 168 hodin. Mluví se ale i o dalších pořadech z „dílny“ ČT, které dobré jsou, a které ne. Například vánoční pohádka Kouzelník Žito u mnohých naprosto propadla, naopak seriál Most! je velmi oblíbený. Jak i z tohoto hlediska hodnotit ČT?

Dramatickou tvorbu České televize ponechme stranou. Něco se povede, něco ne. Tak to chodí. I když samozřejmě můžeme diskutovat o tom, jestli právě veřejnoprávní televize má být největším financiérem zdejší kinematografie. Hnisavý vřed v těle České televize jsou především redakce zpravodajství a publicistiky. Magazín 168 hodin je prý pohled na svět očima Nory Fridrichové. Fajn, nic proti tomu. I naprosto popletení lidé, zcela propadlí vítačství, multikulti, genderu, Unii, Bruselu, Angele, Hillary, a naopak nenávidějící Trumpa, Putina, Zemana, Klause, brexit atd., mají v demokracii právo hlásat svoje bludy. Jenže ony přece existují i jiné pohledy na svět. Kde jsou? Na obrazovce České televize ne.

Koncesionářské poplatky pro ČT mají své odpůrce i zastánce. Jaké jsou podle vás důvody, proč platit, a naopak důvody, proč neplatit? Jak by se ČT změnila bez těchto peněz?

Zastánci poplatků tvrdí, že jsou zárukou nezávislosti České televize. To je ovšem naprostý nesmysl. Kdyby poplatky byly zárukou nezávislosti, vysílání České televize by nemohlo vypadat tak, jak vypadá. Česká televize je zcela závislá na jednom jediném pohledu na svět, je zcela ve vleku eurofilní ideologie, její redaktoři se modlí směrem k Bruselu. Tak jaká nezávislost?

Televizní poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální. V toku času se postupně přeměnily na jakousi podivnou degresivní „daň z domácnosti“. Neefektivní jsou proto, že podstatná část vybraných peněz do televize vůbec nedoputuje. Iracionální jsou proto, že ve společensky i technologicky zcela změněných podmínkách praktikují systém z první poloviny 20. století. A asociální jsou proto, že v poměru ke svému příjmu nejvíce platí ti nejchudší.

Změna financování, kupříkladu přímo ze státního rozpočtu, nijak s nezávislostí či naopak závislostí ČT nesouvisí. Nezávislost musí garantovat konkrétní lidé. Ti stávající negarantují nic.

Mnohé možná dost překvapil Andrej Babiš, který uvedl, že i když jsou vůči ČT často kritičtí, rozhodl se požádat poslance ANO, aby se nepřipojovali ke KSČM a SPD a hlasovali pro schválení všech výročních zpráv ČT. Čím si to vysvětlujete a co říkáte na to, že podpora jde právě ze strany ANO, s jehož nominací jste se v loňském roce ucházel o členství v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání?

Jsou dvě možnosti. Vzhledem k tomu, že vím, jak kriticky se k České televizi stavějí někteří poslanci ANO, tak to Babišovi museli našeptat hoši a děvčata z jeho úzkého „píárového“ týmu. Zlé jazyky o nich říkají, že jsou s Českou televizí propojení. Nechci ani snad spekulovat, jak jsou propojení, protože bych to nemohl nijak doložit. Ale říká se to, fakt jsem to slyšel. Dokonce přímo z lůna ANO. Uznejte, pokud je to pravda, je to docela úsměvný paradox. Česká televize, která po Babišovi jde jak slepice po flusu, si zároveň opečovává Babišovo nejbližší okolí. To nevymyslíš!

Druhá varianta je, že Andrej Babiš si – ze svého pohledu docela správně – vyhodnotil, že není moudré vést válku na několika frontách zároveň. Pročež z téhle raději vycouvává. Problém je v tom, že jeho odpůrci to stejně neocení, a naopak jeho příznivci to nechápou. Však už se ta kritika od vlastních příznivců za tuhle nestatečnost na adresu ANO snáší.

Ať je to tak, nebo tak, je to špatně. Proč? Protože to na další měsíce zabetonuje veřejnou televizi v její stávající šílené podobě.

Když trošku odbočím, vy jste tehdy nakonec svou kandidaturu do mediální rady odvolal. Nelitujete toho? A jak hodnotíte činnost dnešní Rady pro rozhlasové a televizní vysílání?

Bylo to jinak. Možná už nastal čas povědět, jak. Celé to zpunktoval Tomio. To on mi v září zavolal, zdali bych nechtěl znovu kandidovat do RRTV. Já se v ten okamžik válel na pláži v Chorvatsku. Odpověděl jsem, že jsem pro každou špatnost, tak proč ne, ale že nevidím nikoho, kdo by mě zvolil. On povídá, nech to na mě, ještě se ozvu. Za tři dny volal znovu, že je vše domluvené, že to má podporu poslanců z několika stran, ale že ANO si klade podmínku, že mě formálně navrhnou oni. Proč to tak chtěli, dodnes nevím. Ale já to akceptoval, ač jsem věděl, že mi to kdekdo otluče o hlavu. Nicméně, aby to bylo úspěšné, jinak to udělat nešlo.

Malá odbočka. Ta nabídka navíc přišla přesně v okamžiku, kdy se po 16 (!!!) letech neuvěřitelné justiční anabáze blíží do finále poslední soud ve věci nezákonného odvolání Rady pro vysílání z roku 2003. Všechno už jsme vyhráli, už zbývá pouze vyčíslit, jak velká bude škoda, kterou svým nezákonným jednáním premiér Špidla a poslanci jeho tehdejší vládní koalice (ČSSD, KDU-ČSL, Unie svobody) způsobili. Také Kalousek. Takže když před vámi někdo v ten samý čas rozvine červený koberec k návratu do instituce, ze které jste byli hanebným, nezákonným, protiprávním způsobem vyhnáni, těžko se tomu odolává. Je v tom kus symboliky i zadostiučinění.

Těsně před podáním nominací jsem se sešel s předsedou poslaneckého klubu ANO Faltýnkem. Opakovaně jsem se ho ptal, zdali jim nevadí, že nominují někoho, kdo je k Babišovi a ANO tak strašně kritický. Odpověděl, že nevadí, že aspoň nebudou podezříváni, že si do rady nominují nějakého svého nohsleda. Naopak, že co se týče médií, oceňují moji kritičnost a názorovou konzistentnost.

Pak moje kandidatura vešla ve známost a začaly se dít věci. Česká televize a kruhy na ni napojené proti mně, zcela bezúhonnému člověku, odstartovaly hanebnou, podpásovou štvanici, jež v předvečer volby vyvrcholila demonstrací na Malostranském náměstí. Organizovali ji svazáci z antibabišovského spolku Milion chvilek pro demokracii a sešla se na ní asi stovka ovcí na čele s nestoudným Kalouskem. No, a v ten okamžik se Babiš – s prominutím – podělal a do mé kandidatury na klubu ANO hodil vidle. Opět mu to poradili hoši a děvčata z jeho „píárového“ týmu. Celé to postrádá logiku. Proč? Protože na čele s Kalouskem proti mně demonstrovali ti samí lidé, kteří za jiných okolností demonstrují proti Babišovi. A on jim vyhověl. Ukázal slabost. Zahrál podle not svých největších odpůrců. Podle mě se střelil do vlastní nohy.

Mojí reakcí bylo, že jsem z kandidatury odstoupil, protože to postrádá logiku, aby mě nominoval někdo, kdo zároveň moji nominaci zpochybňuje. Samozřejmě, nerad prohrávám. Ale přistupuju k tomu asi takhle: Zvolí mě? Bezvadný. Nezvolí mě? Taky bezvadný. Chcete mě? Fajn. Nechcete mě? Taky fajn. Je mi šedesát, brzy budu podruhé dědečkem, jsem názorově i finančně zcela nezávislý, nadosmrti zabezpečený, píšu si svoje jedovatosti, dělám si svoji muziku, cestuju po světě, žádnou mediální radu ke svému životu, natož živobytí nepotřebuju. Opravdu se nepotřebuju komukoli vlísávat. Na druhou stranu je to ale škoda, že to takhle dopadlo, protože rozčeřit tu zdejší zasmrádlou mediální hladinu je potřeba. A byla to výzva.

Ještě k té radě. Silný jedinec samozřejmě může její rozhodování trochu vychýlit, protože svými silnými argumenty přesvědčí ostatní, ale vždycky se hlasuje a vždycky rozhoduje většina. Mantinely, ve kterých se rada pohybuje, ale určuje zákon. To se obejít nedá, ať v ní sedí, kdo v ní sedí. A je to tak správně. Ostatně nedávno, když jsem na Radu pro vysílání podal stížnost proti způsobu, jakým o mé nominaci Česká televize v pořadu Newsroom ČT24 (dez)informovala, mi rada, přestože v ní nesedí žádní moji kamarádíčci, dala za pravdu a s ČT zahájila správní řízení pro podezření z porušení zákona.

Když se vrátíme k rozhodnutí Andreje Babiše ohledně podpory ČT, jak se obecně díváte na politiku hnutí ANO vůči veřejnoprávním médiím?

Postrádám u ní konzistentnost. Kritizuje, ale nekoná. Chápu, že největší vládní strana má největší zodpovědnost a že nikdo v takovém postavení nechce nějaké společenské otřesy. Na druhou stranu ovšem platí, že největší vládní strana má také největší povinnosti. A správa věcí mediálních, zvláště pak těch veřejnoprávních, je správa věcí veřejných. A co je správa věcí veřejných? Prostě politika. A ANO dovoluje, aby Česká televize byla státem ve státě, pro který neplatí stejná pravidla jako pro ostatní. A když s tím je šance něco udělat, ANO stáhne ocas. Je to chyba. Je to zločin. Je to špatná politika.

Po Babišově vyjádření se ozývaly z řad podporovatelů televize posměšné glosy, že Babiš se bojí plného Václaváku jako za televizní krize. Je podle vás možné, aby ještě dnes přišlo sto tisíc lidí (aspoň tolik se tvrdí, že tehdy na Václaváku bylo) demonstrovat na podporu Václava Moravce a Nory Fridrichové? Nebo si jenom nějaké nepříliš početné skupinky nalhávají, že mají podporu národa? Skutečně by po neschválení zprávy Rady ČT nastal chaos, jak někteří hrozili?

Začnu odjinud. Existuje obrovské množství lidí, kteří v době spacákové televizní krize fandili vzbouřeným redaktorům a pak vystřízlivěli, neboť vidí, komu skočili na lep, a za svůj tehdejší postoj a chování se stydí. Ostatně mnozí z nich se i mně omluvili či omlouvají. Naopak nevím o jednom jediném člověku z druhé strany, který by svůj tehdejší názor změnil.

Ano, jistě i dnes se najdou pomatené ovce, které půjdou za Českou televizi demonstrovat. Je to sice směšné, protože ve skutečnosti půjdou hájit propagandu a jednostrannost proti skutečné svobodě slova a názorové pluralitě, je to směšné i proto, že půjdou bojovat za zachování stávajících penězovodů do kapes vyvolené party pravdoláskovních hochů a děvčat, co spolu mluví a chodí do stejných kaváren, ale s tím nic nenaděláme. Že bychom z toho ale měli mít strach, to si nemyslím. Jednou stačilo. Podruhé už se národ jejich údajným bojem za svobodu slova a nezávislost České televize zblbnout nenechá.

Jak tedy podle vás nakonec březnové projednávání Výročních zpráv ČT ve Sněmovně nakonec dopadne?

Špatně. Bohužel.