Principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský musel v tomto týdnu čelit silné reakci veřejnosti, když zákaz hromadných akcí kvůli šíření koronaviru označil za „likvidaci nepohodlných“ ze strany premiéra Andreje Babiše. Společně s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem prý dělají nepřiměřená opatření kvůli „třiceti nemocným lidem s příznaky lehké chřipky“. Co si o Hrušínského výroku myslíte vy?

Navzdory tomu, že mám často k polovičatým, opožděným a dle mě ne úplně logickým krokům vlády své výhrady, tak Hrušínský opět ukázal, že absence rozumu mu není nikterak cizí a vždycky dokáže vytáhnout z rukávu eso, kterým zaručeně trumfne úroveň debility svých předchozích vyjádření. Vztahovačnost a paranoia, že opatření vlády je likvidaci nepohodlných – rozumějme prorežimních ratlíků na denní bázi štěkajících proti premiérovi a prezidentovi, typu Hrušínského – je na pováženou a doporučoval bych okamžitou hospitalizaci na psychiatrii.

Věřím, že vláda, kromě toho, že si rozhodnutími kryje svá záda, koná podle svého nejlepšího svědomí a vědomí v nejlepším zájmu obyvatel ČR. Jen by to možná chtělo více čistého vína a informovat o skutečném stavu věcí. Podezřívám ji, ostatně jako většinu vlád a elit, že se ve vztahu k občanům chovají podobně jako bývalý soudruh ředitel ČT Petr Dvořák v souvislosti se zveřejňováním platů námi dotovaných redaktorů, na něž údajně česká společnost ještě není připravena. Neb Fridrichová, Wollner, Moravec a Rosí se zřejmě topí v takovém love, že bychom tu realitu neunesli, podobně jako neunášíme dennodenní nátlak jejich lásky a pravdy.

Jinak „soukromník“ Hrušínský, jehož divadlo je na rozdíl od hospod, restaurací, hotelů nebo třeba obchodů pronajímajících si prostor v nákupních centrech dotováno miliony korun, by měl sklapnout uši, a prsty, pokud ho svrbí, si místo klávesnice strčit do některého z otvorů trávící soustavy a raději se nejdřív zamyslet, než vypustí nějaký slovní průjem. Jakkoliv se v souvislosti s mediálně a politicky vděčnou čínskou chřipkou o sebe nebojím a mám ji za přehnaný humbuk, tak mám respekt k tomu, že nákaza může mít kritické důsledky pro naše rodiče, prarodiče či zdravotně slabší spoluobčany. Ostatně sám jsem měl jet do italských, posléze rakouských Alp, a odpískal jsem to.

Na sociálních sítích se nyní objevují otázky, zda se Člověk v tísni a další humanitární organizace zapojí do pomoci těm evropským zemím, které jsou nejhůře zasaženy pandemií koronaviru. Hovoří se zejména o Itálii. Očekáváte, že k něčemu takovému dojde?

Neočekávám, neboť taková pomoc je pro nikým nevolené politické neziskovky, typu Pánkova Člověka v tísni nadšeně se vměšující do vnitřních politických záležitostí suverénních zemi, pouze okrajovou agendou. Tipoval bych, že momentálně mají nad hlavu práce při pomáhání sirotkům, dětem a mladistvým prchajícím před válkou ze Sýrie, kteří se snaží po vzoru humanitárního bombardování humanitárním násilím prolomit řeckou blokádu na hranici s Tureckem. A jiné pracovní síly těchto neziskovek mají zřejmě zase spousty práce od stolů a notebooků s přípravou indoktrinačních programů pro školy, s propagandou označovanou vzletně za mediální výchovu, a s likvidováním diskusí na internetu a s bonzováním lidí s nepohodlnými názory.