Ten kdysi začínal v komunální politice v Pardubicích. Zvolením ve volbách 2002 se později stal poslancem českého parlamentu. V prvním volebním období působil ve Výboru pro Veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a předsedal podvýboru pro bytovou politiku. Ve volbách 2006 svůj mandát obhájil. Nyní pracuje ve Výboru pro životní prostředí a Hospodářském výboru. Pro půlnoční rozhovor v ParlamentníchListech.cz se ale rozpovídal hlavně o jiných oblastech...

Rozhovor vychází o půlnoci ze soboty na neděli - co v tento čas pravidelně děláváte? Máte nějaký zaběhnutý rituál, či je každý sobotní večer samostatným překvapením vyplývajícím z toho, co den a čas nabídne?

Přiznám se, že v 99 procentech v sobotu v čas, na který se mně ptáte, spím. Pokud ne, tak přichází na řadu občas přece jen nějaká společenská akce, film nebo kniha…

Jaký film, prozradíte, jaké máte favority?

Možná se mi bude někdo smát, ale mám rád romantické filmy, lehký oddychový žánr.Knihy ale čtu v poslední době hlavně takové, co mají vazby na politiku, sociologii a psychologii.

Patří k tomu ale třeba i nějaká sklenka? Pokud ano, co rád pijete?

Ano. Rád si dám červené víno. Jsem tím známý, že mu dávám jistou přednost…

K půlnoci a noci patří i sny - vzpomenete si na nějaký svůj sen, který se nakonec nějak promítl do reálného života?

Jak už jsem se zmínil – mám zvýšený zájem o psychologii i pochody a záhady s tím vším, co se nám v mozku děje. Samozřejmě tedy i to, jaké poslání mají sny. Respektuji materiální část vědy a pojetí světa a názorů, jako věřící ale vnímám a připouštím i duchovno. Tedy to, že nás sny před něčím často mohou varovat. I já takové někdy měl, zdálo se mi samozřejmě i o místech, která jsem později měl pocit, že jsem poznal i v reálu…

U snů ještě okamžik zůstaňme – existují i noční a černé můry. Co je černou můrou politika?

Mám-li mluvit za sebe, tak asi to, kdy úplně obyčejně tomu politikovi lidé dají najevo, že už mu nevěří, že mu věřit přestali. To je jistá kletba, která by měla být jednoznačným ukazatelem toho, že by měl ten politik odejít.

Sociální demokracie prošla v minulém roce několika zásadními zvraty...například s odchodem Jiřího Paroubka...Myslíte, že teď stojí ČSSD na správné cestě, která jí pomůže nakonec vyhrát volby? Preference a průzkumy veřejného mínění na to poukazují, ale není to tak dávno, kdy vše neskončilo tak růžově jak se zdálo...

Současné vedení ČSSD tvoří základní stavební pilíř naší strany – a to opravdu neberte, že používám jen jako nějakou frázi. Já tomu prostě věřím, dokonce tak, že neříkám ani to, že mám jen pocit. Věřím, že umějí stranou tou soutěskou, do které se dostala, dobře a úspěšně provést.

Jak se díváte vy sám osobně na přímou volbu prezidenta, a na to, že se objevují z řad některých vašich senátorů hlasy, aby se to nakonec přece jen "jaksi stoplo"... třeba kvůli osobě Tomia Okamury..?

Je to slib, který dali sociální demokraté voličům a není tedy možné ho nesplnit. Mám to tedy v sobě už jako uzavřenou věc, i když vím o různých rizicích, které tato změna s sebou může přinášet. Dejme však lidem šanci, mají na ni právo.

Dokážete si představit vy osobně Tomia Okamuru tedy na Hradě?

Tomia znám osobně, mám ho velmi rád – je to veselý chlapík, velmi pracovitý, s bohatými životními zkušenostmi. Člověk tohoto typu se proto celkem spravedlivě může dostat a dostává do hledáčku veřejnosti, když se poohlíží po osobnosti, kterou by chtěla za prezidenta. Je to dar, který dává demokracie, a nemohu se divit, že se jméno Tomia Okamury v těchto souvislostech objevuje.

Takže na Hrad ano nebo ne?

Nechtějte ode mě takto zásadní odpověď. Velmi si ho vážím, ale prezident je i státník…

Dobře, nebudu tedy naléhat, obraťme list.  Sociální demokraté podali v minulých dnech stížnost k Ústavnímu soudu ohledně vládních reforem.  Pokud by vám Ústavní soud dal za pravdu, neobáváte se toho, co by v zemi nastalo? Přece jen - řítíme se do krize, která zmítá svět i Evropu, úsporná opatření budou nutná - nemůže tedy být snaha o zvrácení nějakých možností úspor kontraproduktivní?

Reformy, tak jak je uchopila pravice u nás, jsou jasně namířeny proti devadesáti procentům Čechů. Zvýhodňují hlavně bohaté. Bylo by proto dobré, kdyby se nám tento vývoj podařilo zvrátit. Chceme totiž hlavně vyšší míru solidarity od bohatých.

Je nějaká reforma, kterou byste vy sám označil za velmi špatnou či nedomyšlenou?

Nepodařenost a zpackanost je vidět v takzvané Drábkově reformě. Už se ukazují nedostatky v tom, jak lidé bloudí po úřadech práce. Je to špatné, protože ti úředníci na sociálních odborech znali dokonale situaci těch lidí a žadatelů, to se nedá nahradit jen pouhým rozhodnutím.

Jako další, ze stejné dílny i autora, bych mohl ještě uvést zavedení roboty a nucených prací. Učitelé a vědci tak mohou v důsledku této novinky zametat chodníky – to opravdu není dobrá cesta…

Na našem webu se v minulých dnech objevila tzv. Holešovská výzva - která vybízí národ k protestům a demonstracím, ale hlavně k sjednocení těchto aktivit u různých hnutí, iniciativ a odborů... Jelikož však podobné aktivity byly i v minulém roce a nesetkaly se s nějakým větším úspěchem - jakou prognózu dáváte vy sám této výzvě?

Přiznám se, že o této iniciativě zatím nic nevím, proto ji těžko mohu okomentovat.  Je třeba však vědět, že jsou iniciativy a iniciativy – každá je prostě opravdu jiná, má jiné způsoby. Já si vážím ProAltu. Ten vyzývá lidi, aby nebyli apatičtí, aby uměli svoji nevoli, pokud nějaká je,  demokratickými prostředky vyjádřit – a klidně i v ulicích. To je podle mě způsob, jak mají podobné skupiny fungovat…