Expremiér a šéf ANO Andrej Babiš nakonec oznámil kandidaturu na prezidenta. Jak to hodnotíte?

Že to je dobře hlavně pro samotnou prezidentskou volbu, která zatím smrdí totální nudou a prázdnotou. A ne náhodou, protože mezi přední kandidáty patří bývalá rektorka Danuše Nerudová, lampasák ve výslužbě Petr Pavel a senátor Pavel Fischer, všichni mistři nudy a prázdnoty, kteří se v té hrůze ještě vzájemně vykrádají. Všechny tři ostatně „hodnotově“ políbil premiér a lídr SPOLU Petr Fiala, i když třeba „průzkumový“ favorit volby Pavel je ve skutečnosti naprostý opak hodnot, na které si SPOLU hraje. Každopádně jde o vládní trio kandidátů, kteří převážně reprezentují těsnou menšinu vládních voličů, která nyní ovládá Sněmovnu i Senát. I proto potřebuje svého silného kandidáta i těsná opoziční „mlčící“ většina. A právě Babiš jím může být, protože dosavadní adept na tuhle roli Josef Středula se ukazuje jako dost marný, když nemůže sehnat ani 50 tisíc podpisů.

Navíc, když Babiš svou prezidentskou kandidaturu oznámil, tak se logicky hned profiloval jako protivládní kandidát, i když pochopitelně nevystupuje proti vládním voličům. A že je šéf ANO silný prezidentský kandidát, to nejlíp potvrdilo i upřímné zděšení, které v reakci vypustili vládní politici v čele s Fialou i „jejich“ média. Oni se rádi ohánějí demokracií, i když z nich uchází stále horší totalita, tak jen řekněme, že Babiše prostě potřebovali ve jménu demokracie. Nerudová, Pavel a Fischer totiž zatím připomínají vládní národní frontu.

Babiš dlouhodobě patří mezi favority prvního kola prezidentské volby, problém ale může mít ve finále, kde proti sobě určitě sjednotí silného „antiBabiše“. Málokdo to ví tak dobře jako právě on, a očividně mu to nevadí. Celkem logicky: Prezidentská kampaň pro něj bude i pokračováním mobilizačního turné s obytňákem, a i když se prezidentem nakonec nestane, udrží za sebou slušnou masu lidí. A nikdo neví, co politicky bude na jaře.

Jestli Fialova vláda bude i dál víc ukrajinskou než českou vládou, což nyní hrdě znovu demonstruje zbytečným zasedáním v Kyjevě, a její ministři se budou dál trumfovat v neschopnosti, může koaliční jednota i díky Babišově permanentní kampani začít rupat. Žádná vláda totiž nikdy není navždy imunní mezivolebnímu dění v zemi, i když se zkouší udržet za každou cenu. A pak se vám hodí mít pořádně zmobilizováno. A zvlášť když v Česku nikdy není daleko k pokusům o předčasné volby.

Na pražském Václaváku po dlouhé době demonstrovali i provládní „chvilkaři“, neměli ale víc lidí než pořadatelé posledních protivládních demonstrací. O čem to svědčí?

Že bez Babiše v podstatě neexistují. Jestli chvilkaři chtějí i dál plnit svůj transparentní účet a nemuset normálně pracovat, čemuž samozřejmě dobře rozumím, měli by si přát jakýkoli comeback Babiše, protože jinak jsou minulostí. Být proto jimi, pošlu pro jistotu nějaký milion na prezidentskou kampaň i nenáviděnému Babišovi. Chvilkaři se každopádně definitivně etablovali jako strašidelná nátlaková parta, co si zkouší privatizovat demokracii a jak říká jejich lehce zmatená mluvčí Strašáková, „opečovávat“ tu správnou náladu ve společnosti.