V minulých dnech oslavila Česká republika 25. výročí od svého vstupu do NATO. Jak významný krok to z dnešního pohledu podle vás byl?

Vstupem České republiky do NATO se zásadním způsobem změnila koncepce obrany České republiky. Bohužel ve vnímání politiků tento krok vedl k přesvědčení, že je možné vlastní obranu začít šidit, protože se „někdo o nás postará“. Tento přístup pak vedl k obrovskému vnitřnímu dluhu ve vybavení naší armády, který dosud není vyřešen. Všem těm ignorantům vlastní obrany bych chtěl vzkázat, aby si pozorně přečetli Smlouvu o Severoatlantické alianci, zvláště článek tři. Pak by pochopili, že spoléhat se na princip kolektivní obrany, aniž bychom byli připraveni na obranu vlastními silami, by se nemuselo vyplatit.

Přestože je jednou z podmínek členství v NATO také investovat do vlastní obrany 2 % HDP, Česká republika dlouhodobě tento závazek neplnila. Teď se situace změnila a investice do obrany se staly jednou z priorit české vlády. Doženeme však historický dluh?

Dovolím si malé přirovnání. Začít vyrábět protipovodňové zábrany v době, kdy se řítí velká voda, je příliš pozdě. Zvláště když se velká voda valí na všechny. Průmyslová výroba je nastavena na určité kapacity a je jen velmi obtížné ji skokově zvyšovat. U obranného průmyslu to platí násobně. Jedná se o průmysl velmi technicky a technologicky náročný s vysokým podílem vysoce kvalifikované práce. Nejedná se o žádné montovny typu nevyučeného zaučíme. Navíc obranný průmysl stojí na vrcholu dodavatelského řetězce, takže objem jeho výroby je závislý na dodavatelích ze strojírenského, elektrotechnického, zpracovatelského, chemického a těžebního průmyslu. Stačí, když se v celém tom soukolí zasekne jedno kolečko, a celý systém přestane fungovat. I kdyby se najednou do systému nasypala hromada peněz, neznamená to, že ozbrojené síly dostanou vybavení, které jim roky chybí. Chytit zpoždění je velmi snadné, ale dohnat ho je mnohdy nemožné.

Pokud jde o investice do armády, vláda již rozhodla o nákupu jak švédských pásových vozidel CV90, tak amerických stíhaček F-35. Jde o obří investice a někteří se obávají, že tím naše země „vyčerpá“ finanční zdroje na další nutnou modernizaci české armády. Jak to vidíte vy?

Vždy jsem usiloval o to, aby v dodávkách pro vlastní ozbrojené síly byli upřednostňováni domácí výrobci. Tento přístup má dvě výhody. Jde o zajištění bezpečnosti dodávek a zároveň o posílení domácí ekonomiky. V době ohrožení státu či války se nemůžeme spolehnout na nikoho jiného než na domácí dodavatele. Myslím, že covid mám to ukázal v celé své nahotě. Co se týče prospěchu nákupu od domácích dodavatelů pro národní hospodářství, je spočteno, že se státu do jednoho roku vrátí 45 % výdajů zpět. Když se nakupuje v zahraničí, tak se státu nevrátí nic, navíc vzniká závislost na zemi, od které se nakupuje. Proto je nutné zajistit u dodávek ze zahraničí průmyslovou spolupráci s firmami domácího průmyslu. Ozbrojené síly fungují jako orchestr, jehož úroveň nedělá ten nejlepší hudebník, ale ten nejhorší. K čemu nám budou letadla, když do nich nebudeme mít dostatek letecké munice či kvalifikovaný pozemní personál bude závislý na vozidlech Praga V3S z padesátých let minulého století? Na některých letištích se ještě používají. Chci tím říct, že se nesmíme zaměřit na výrobek, ale na schopnost. A tu zvýšit u všech složek armády. Protože stejně jako u orchestru platí, že úroveň armády tvoří ta nejhorší složka, ne ta nejlepší.

Stále trvající válka na Ukrajině v mnoha ohledech mění pohled na naši vlastní bezpečnost. Naše země se velmi angažuje ve vojenské pomoci napadené Ukrajině, za což získává respekt u řady západních spojenců. Kritiku si však za tento přístup schytává na domácí scéně, kdy podle opozice by se vláda více měla soustředit na domácí problémy a řešení vlastní obranyschopnosti. Jak to vidíte vy?

V demokratické společnosti si voliči volí své představitele s vidinou zlepšení podmínek pro vlastní životy i životy svých rodin. Proto veškeré úsilí politiků by mělo být napřeno na řešení těch problémů, které se přímo či nepřímo dotýkají životů jejich voličů. Z bezpečnostního hlediska je stejně důležité, aby válečné zákopy byly co nejdále od našich hranic, jako to, abychom byli bohatou zemí. Protože jenom bohatá země je schopna zabezpečit bezpečí svých obyvatel. Soustředit se na pomoc Ukrajině a ignorovat domácí problémy je stejná chyba, jako soustředit se na domácí věci a ignorovat dění na východ od nás.