Vládní koalice před loňskými podzimními volbami slibovala změnu. Dočkali jsme se po jejím nástupu v letošním roce takové změny, jaká byla slibována?

Dočkali jsme se změny k horšímu. To se ale dalo očekávat, protože ve snaze získat hlasy politici vždy slibují nesplnitelné, a když se pak ke svému překvapení dostanou k moci, soustředí se na vysvětlování, proč nelze splnit to, co naslibovali.

Rovněž bylo předem jasné, že se tak široká koalice, tmelená navíc hlavně nenávistí k bývalému premiérovi, těžko shodne na čemkoli konkrétním. Nemá-li se ten slepenec demokratů rozpadnout, nesmí nic řešit. Máme vládu, která přihlíží našemu volnému pádu.

Jedním z hlavních hesel této změny byl „návrat k havlovské politice“. Je to dnes ještě relevantní program, nebo už se svět změnil natolik, že je to spíše fráze a marketing?

Nemyslím, že něco jako havlovská politika existuje. Havlova reflexe politiky v jeho předlistopadových esejích byla konceptem nepolitické politiky, vlastně šlo o sebeobranu občana před politikou. Když se Havel stal prezidentem a octnul se uprostřed politiky politické, na srážku ideálů s realitou doplatily ideály. Skloubit reálnou politiku s politikou nepolitickou se sice Havel krátce snažil, ale už v Letním přemítání (1991) prakticky rezignoval na to, čím byl před převratem originální, autentický a inspirující.

Myslím, že návratem k havlovské politice je myšlena Havlova polistopadová lidsko-právní rétorika, kdy se agrese a represe v západní „demokratické“ režii zaštiťují selektivně přiznávanými lidskými právy. Zatímco Havel disident by plédoval za osvobození Juliana Assange, Havel politik, loajální k USA, by se Assange nezastal.

Jak se zatím prezentuje v roli státníka a lídra země Petr Fiala? Kloníte se spíše k hodnocení jeho stoupenců „konečně premiér, za kterého se nemusíme stydět“, nebo k postoji jeho oponentů, že Fiala řeší raději Ukrajinu a světový mír, než problémy svých spoluobčanů?

Náš dobrý známý, veterinární lékař, kterého navštěvujeme se psy a který zachránil život naší koze Zuze, inklinuje k ODS. Když jsem se ho zeptal, co soudí o čerstvém premiérovi Petru Fialovi, řekl mi, že se mu na něm líbí, že nekřičí. Nějak mi to utkvělo v paměti. V dobách, kdy vše ve společnosti funguje setrvačně a politik se může nechat unášet proudem, aniž by musel veslovat, stačí nekřičet. V době turbulentní je to handicap. Máme premiéra, kterého není slyšet.

Je třeba si uvědomit, že nedělá-li premiér ostudu, neznamená to, že nedělá škodu. Máme premiéra, který vede stát a občany do hluboké energetické a ekonomické krize. Do bídy. Činí tak sice nonšalantně, ale to z něj státníka a lídra země nedělá. Prominete-li mi stručnost, pan profesor Fiala coby premiér je naprostá katastrofa. Méně kompetentního premiéra nepamatuji a to jsem zažil i několik socialistických.

Dalším heslem, zejména koalice SPOLU, bylo „patříme na Západ, ne na Východ“. Toto heslo mělo velmi srozumitelný obsah v roce 1989, co ale znamená dnes?