Na pražském Hradu se to třese. Mluvčí prezidenta Řeháková skončila nebo možná lépe řečeno „byla skončena“. Zato se na Hrad dostávají staří známí „přítele po boku“ Koláře. Překvapivé to asi není, ale přesto, není to poněkud brzo, aby se z Hradu stalo nefalšované lobbistické středisko?

Že z Hradu bude lobbistické středisko, bylo přece jasné od chvíle, kdy se za věčně oportunistickým převlékačem uniforem objevil lobbista Petr Kolář. Toho času rovněž stvořitel postrachu králíkáren Drahoše. Vzhledem k čistkám to vypadá, že boj o koryta na Hradě vstupuje do další fáze, kterou „přežijí“ jen ti skutečně věrní Petrovi. Nikoliv však Pavlovi, ale Kolářovi.

V mezičase Petr Pavel prohlásil, že pokud bude podpora Ukrajiny slábnout, se tím dá za pravdu Rusku, že je třeba jednat realisticky. Proč se zrovna voják brání tomu, že je potřeba jednat realisticky?

To byste se musel zeptat jeho. Co je však zarážející je fakt, že IQ stosedmička propálí zcela veřejně, že takzvaný kolektivní Západ, který podporuje jeden z nejzkorumpovanějších států navíc vedený pochybnou juntou v čele se Zelenskajou Grétou, evidentně nejedná realisticky a Rusko naopak ano. A pologramoti z mediálního hlavního proudu to nepřekvapivě ani nereflektují.

Jinak v souvislosti s generálem Pavlem bych rád zmínil věčná a stále platná slova Karla Čapka z roku asi 1938, která nedávno oprášil pan kardinál Duka. „Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“

V Kanadě nalezli dalšího člena jednotek SS, který dokonce obdržel Řád Kanady, tedy vyznamenání, které obdržel například Nelson Mandela nebo Václav Havel. A guvernérka Kanady se za to omluvila. Považujete to za známku toho, že začíná pomalu docházet k sebereflexi ohledně toho, jak se Spojenci chovali po druhé světové válce?

O nějaké sebereflexi v jistých kruzích nemůže být ani řeč. Spíš jde o PR. Raději to sami přiznáme a „jakože napravíme“, tak předejdeme většímu faux pas v případě, že by to někdo vyšťoural.