Babiš není spasitel, ale postará se o všechny. To je výstup posledního rozhovoru premiéra v demisi. Co je to za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl“ to Andrej Babiš? A je to dobře?

Otočme otázku. Může Babiš nebo kdokoliv jiný v jeho pozici říci něco jiného? V tom se nijak neliší. Úspěch má s něčím jiným – lidé už mají dost všech těch kalouskiád a přišel hubatý Babiš s tím svým slavným, že keby všecki někradnuli, tak by tu nebul. Blahobyt a pořádek slibují taky všichni – jedni přímo všem, druzí nepřímo (když se budou mít lépe bohatí, budou se prý automaticky mít lépe všichni). Nečekám, že Babiš vymyslí něco z gruntu nového. Éru jeho vládnutí beru jako logickou změnu a je na společnosti, co politicky vygeneruje na dobu po Babišovi. Potěšilo by mě, kdyby se Babišovi podařilo udělat několik kroků, či dokonce změn, které by byly uznatelné i jeho nástupci.

Dokáže se náš stát starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Lze schvalovat záměr Andreje Babiše razantně zvýšit důchody? Terorizují Česko exekutoři? Mají mladé rodiny šanci na slušný život

Když se nepostará stát, tak kdo? Podělí se dobrovolně s chudými o své statky sami bohatí, nebo dokonce sama církev? V této souvislosti se mi často vybaví výrok nádherně hubatého člověka, G. K. Chestertona: „Chtěl bych mít onu trpělivost, kterou mají všichni dobří křesťané s bezprávím konaným na jiných lidech.“ 

Zvyšování daní by mělo být častější a pozvolnější – to by se ale politici připravili o bonus, který prostě funguje. Kdysi se premiér Klaus zeptal ministra financí Kočárníka, proč na další rok počítá s tolika penězi na důchody – a Kočárník na něj s despektem koukl a dodal „... vždyť budou volby...?!“

Nevím, jestli jde o exekutorský teror, ale rozhodně jejich činnost vyžaduje regulaci a zavedení teritoriálního principu.

Mladé rodiny mají šanci na slušný život, ale je otázka, co si pod tím kdo představí a co je pro to ochoten udělat. Nechci tady opakovat nějaká klišé, ale mám takový divný pocit, že za předchozího režimu „materiálního nedostatku“ žili lidé více duchovněji – a já se z toho úpadku opravdu neraduji.

Sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, podle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala listopad 1989, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?

Tzv. listopadové hodnoty jsou mýtus. Hodnoty byly stejné předtím i potom. Vždy byla možnost se někam vecpat, prokouřit a vlísat – anebo zůstat svůj, sice v menší skupince, ale důstojnější. Nevím, proč by systémem zklamaní měli volit Zemana nebo Babiše, a zříkat se tím něčeho? To člověk volící Kalouska se musí vzdát úplně všeho, snad vyjma deliria. Ale jinak se téměř u všech politických subjektů dá najít nějaká zajímavá intence, třeba nedobře vyjádřená, ale to je holt demokracie. Je nedokonalá. Dokonalá byla Národní fronta a v té byli i lidovci a právě bývalý lidovec Kalousek by zájemcům na toto téma a o sobě mohl hodně vyprávět, a tím by mohl být aspoň trochu užitečný.

Liberálně orientovaní pozorovatelé nechápou, proč Češi, kteří se mají tak dobře, podporují „populisty“ jako Zeman či Okamura a slyší na to, o čemž jsme už mluvili, že se o ně Andrej Babiš postará. Čím to je? Dezinformačními kampaněmi, nebo českou národní povahou?

Liberálně orientovaní pozorovatelé zřejmě nebudou žádnými pozorovateli, protože by viděli, a kdyby nebyli zabednění, tak by z toho i leccos pochopili. Oni budou spíš ideology, kteří se nesnaží přizpůsobit své poznání světa realitě, ale snaží se ostatním vnutit jako realitu svůj pohled na svět. Nemyslím si, že by Češi coby „smějící se bestie“ věřili, že se o ně někdo postará, je to národ s příliš dlouhou tradicí a pamětí. Jsou ale naštvaní, když se je někdo snaží oblafnout natvrdo, hloupě a bez vtipu. Pak vzpurně volí a ještě se tomu cynicky pošklebují. Jinak řečeno, není to způsobeno ani dezinformačními kampaněmi, ani povahou – ale právě těmi „liberálně orientovanými pozorovateli“!

Mládež bývá vždy jiná než střední a starší generace. V českých volbách hlasuje dramaticky jinak. Liberálněji, pravicověji, vyhraněně proti Miloši Zemanovi. Zazněly již hlasy, že bude-li mládež neustále přehlasovávaná, raději odejde ze země. Je to možné? A co myšlenka Jiřího Peheho, že u nás bude dobře, až odejde starší voličská generace a nastoupí ta mladší?

V normální demokracii je vždy většina voličů „přehlasována“! Nerad bych se zase dožil těch výsledků 90 % a více! Jestli se to někomu nelíbí, ať jde do světa na zkušenou, a jestli najde zemi, kde je to jinak a lépe, ať tam s pánem bohem zůstane a ať se mu daří. A když nenajde, ať se vrátí o mnoho zkušeností bohatší, poučený. A nadto bude mít – na rozdíl od mnoha těch, kteří zůstali doma za pecí – v hlavě jasno, proč se vrací zrovna sem. Takoví lidé bývají pro vlast skutečným přínosem! A pokud jde o to „odcházení starší voličské generace“, nejlépe Pehe dokáže, že má pravdu, když sám půjde příkladem.

A co ty věčné debaty, že prezident Zeman rozděluje společnost?

Zeman není jiný než Havel nebo Klaus. Jsou to v podstatě miláčci, protože lidé si konečně musejí zvykat, že je normální mít úplně jiný (třeba blbý) názor. Představte si opak – prezident, který by se líbil všem. Já bych ovšem z něj asi hned vrhnul a nebyl bych sám, takže by se stejně nelíbil všem. Mně se líbí prezident, který se nechce líbit všem. I s tím rizikem, že po Zemanovi tam přijde někdo, kdo mi bude ukrutně protivný. Ostatně pár prezidentů už taky pamatuji a všechny jsem zatím přežil!

Opravdu nechci společnost jednotnou a nerozborně semknutou, to je hrůzná představa. Demokracie je totiž zřízení, které funguje, když se lidé naučí inteligentně řešit spory. A demokracie je založena na svobodě vyjadřovat odlišné názory, čímž vznikají ty spory. A chceme-li tu spolu žít, musíme se naučit je řešit. A ne jen lhát a urážet, jak to předvádí „předlistopadový lidový demokrat“ Kalousek. 

Nebezpečné Rusko, téma české diskuse od roku 2013. Jak se do řetězce dějů stran Ruska promítla kauza pokusu o zabití agenta Skripala? 

Rusko je nesnadný soused, ale není samo. Mexičané by mohli povídat. Rusko prosazují za aktuální bezpečnostní riziko jen dementi, kterým je zatěžko chápat složitost světa, a vojenskoprůmyslové komplexy je platí za to, aby naháněli lidem hrůzu, kterou pak poslanci převtělí do pěkně naditých kapitol státních rozpočtů na zbrojení. Ovšem za ty penízky, jak nedávno řval na evropské státníky Donald Trump, si všichni budete kupovat americké zbraně! Ještě nějaká otázka?

Ano, Skripal – další z vyfakeovaných útoků, po dopingu atd. Všechna ta osočení docela brzy mizí jako pára nad hrncem, na rozdíl od ní tu však zůstává pekelný smrad. Naším úkolem je na ty kauzy nezapomínat, provádět inventury a vyúčtování. Uděláme-li to důkladně, zjistíme, že ty, které proběhly, byly tak blbé, že za chvíli nikdo nebude věřit ani oprávněné kritice Ruska.

Novičok prý byl syntetizován i v Česku, byť to prý znamenalo nepatrné množství. Vzorky podle německých médií získala i Spolková republika. Theresa Mayová je přesvědčena, že se o Skripalův život pokoušelo Rusko, český generál Andor Šándor to rozporuje. Zkrátka nikdo nic neví. Odborníci na Rusko tvrdí, že Rusko samo rádo „rozsévá“ různé narativy, aby znejistilo evropskou veřejnost. Jakou stopu každopádně „novičok“ nechal na důvěryhodnosti i ruské i západní strany? A kdo vede „na body“ tu píárovou bitvu, která se vede od roku 2013?

Rusko si moc nepomohlo neukázněnými výroky, které bylo možné dezinterpretovat jako „zatažení“ Česka do aféry, čímž byla překryta ona zásadní ruská námitka proti tvrzení britské premiérky, že novičok mohl pocházet jenom z Ruska. Rusům šlo o to prokázat, že znalosti na přípravu novičoku mělo reálně více zemí. To prokázali a britské tvrzení knockoutově vyvrátili. Není mi pouze pochopitelné, proč ušetřili Spojené státy, kde od roku 1992 žije jeden z vývojářů novičoku a kam byly z Uzbekistánu odvezeny laboratoře i příslušná dokumentace.

Pokud někdo z něčeho osočuje Rusko, například z „rozsévání narativů“, budu mu naslouchat pouze v případě, že porovná též činnost s Ruskem soupeřících států. Na nějaké ideologické žvanění ambiciózních svazáků jsem už poněkud starej a nerudnej. Největší dezinformační kampaň opravdu globálních rozměrů totiž provedly Spojené státy před agresí do Iráku v roce 2003. 

Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Jinak, syrští migranti už do Evropy neproudí, ale zato se zvyšuje tlak z Afriky. Bude tzv. Dublin IV krizovým momentem EU? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme?

Včasná debata o migraci je vždy dobrá, pokud se ale nezvrhne v hysterii a demagogii. Je dobře prostudovat fenomén migrace v historii, jaké byly všechny příčiny, co je eskalovalo – anebo naopak snížilo, či dokonce eliminovalo. A jaké důsledky měla ta opatření, to je velmi důležitý požadavek, který pošle do kolen každého populistu, který nabízí modré z nebe a hned, a nedopočítává důsledky.

Nedávno mě překvapil europoslanec Niedermayer, který ke stížnosti jedné pobočky hospodářské komory, že je zde potřeba mnoha lidí a že vydávání pracovních povolení Ukrajincům strašně trvá, právě dopočítal důsledky. Stěžovatelům vysvětlil, že když odejde z Ukrajiny 200 tisíc těch kvalifikovanějších, kteří budou mít šanci se tady uchytit, situace na Ukrajině půjde rychleji ke dnu (a zanedlouho tu budeme mít i ten zbytek, dořeknu hubatě já).

Klimatické změny, přelidnění. Ostatně i to souvisí s migrací. Měl pravdu Václav Klaus, když tvrdil, že globální oteplování je nesmysl? Měli pravdu mnozí vědci, když varovali před zatopením pobřeží, šířením sucha a pouští nebo naopak povodněmi apod.? Máme proti tomu vůbec něco dělat, když to možná jsou všechno přírodní cykly? 

Zde se směšují dvě věci. Střídání přírodních cyklů může být totiž ve svých důsledcích umocněno negativním vlivem lidské činnosti. S těmi cykly nic nenaděláme, to však neznamená, že můžeme beztrestně zasviňovat přírodu. Čína již odmítá recyklovat Evropany vyprodukovaný bordel a Afrika zřejmě udělá totéž, avšak s mnohem horšími, jedovatými odpady. Budeme tak právem konfrontováni s vedlejšími produkty svého blahobytu. Budu rád, povede-li to k odpovědnějšímu chování, že by se člověk začal chovat k přírodě stejně, jako když je doma. Důstojné by bylo, kdyby dokázal obhájit celý cyklus spotřeby od výroby až po nakládání s odpady a exhalacemi.

Zatím jsme vyčerpali z EU cca 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?

Od nás plyne strašně moc peněz, jak dokázala třeba Ilona Švihlíková („stáváme se kolonií“), takže EU nám laskavě – a hlavně prozíravě – zase část peněz oklikou vrací, aby zabránila migraci odíraného obyvatelstva za bohatstvím (v tomto bodě bychom mohli trochu porozumět Afričanům!). 

Filozofický rozměr EU nikde nevidím, pragmatický ano. Časopis MY zmínil evropskou ideu v souvislosti s TGM, což je dobré prostudovat. Dalším dobrým důvodem je kontrapozice eura vůči dolaru, protože to dopomůže osamostatnění Evropy od Spojených států. Je potřeba zabránit opětné americké militarizaci Německa! To se začalo dít před 90 lety a vyústilo v tu šílenou hrůzu. A američtí investoři dostávali přes basilejskou banku po celou válku dividendy z Německa! Takže toto už ne!

Barokně rozcapenou administrativu EU je samozřejmě potřeba razantně, přímo goticky zeštíhlit nejen co do počtu zaměstnanců, ale zejména řešených problematik. Tomu pomůže zásada důsledně uplatňovat princip subsidiarity (na vyšší úroveň administrativy je postoupeno POUZE to, co nelze efektivně zúřadovat na úrovni nižší). A naším společným úkolem je k tomu vychovávat politiky všech úrovní. A na tom by mohla být široká shoda!