Když předesíláme téma otázek k aktuální kauze, omlouvá se, že není v jejích silách odpovědět na tyto dotazy stručně, pokud chce zachovat profesionální přístup k předmětné problematice. Druhým dechem děkuje za zájem o její osobní názor na trestní kauzu Romana Janouška. Jde o případ, v němž tento známý lobbista v opilosti srazil ženu, která s ním chtěla řešit předešlou nehodu a nakonec strávila měsíc a půl v nemocnici. Soud Janouška tento týden uznal vinným z těžkého ublížení na zdraví, zároveň mu zakázal na pět let řídit.

Předpokládám, že obsah výroku rozsudku, který zazněl v tomto týdnu, tedy znáte a osobní názor na něj máte?

Ačkoliv mi je znám obsah středečního výroku rozsudku Městského soudu v Praze, dovolte mi předně uvést, že mi absolutně nepřísluší právo se jakkoliv vyjadřovat k otázce viny, či neviny Romana Janouška, stejně tak ani k otázce druhu a výše uloženého trestu za stavu, kdy rozsudek jmenovaného soudu dosud nenabyl právní moci. Ctím totiž základní zásadu trestního řízení, jíž je presumpce neviny, podle níž je nutné až do pravomocného výroku o vině na kohokoliv hledět jako na nevinného. Rovněž lze opravdu jen velice těžko kvalifikovaným způsobem odpovídat za situace, kdy nemám o trestní věci pana Romana Janouška jiné informace než ty, které jsou zprostředkovaně podávány prostřednictvím médií.

Někteří Vaši kolegové říkají, že verdikt tři roky vězení je doslova „poprava zaživa“, například proto, že nebyl dosud trestán. Co si osobně myslíte o jeho šancích na odvolání a podmínku?

Obecně mohu pouze konstatovat to, že každé odvolání obžalovaného - stejně tak jako případné odvolání pana Janouška - by mělo mít „šanci na úspěch“ již pouze v případě, kdy v průběhu řízení před soudem prvního stupně vyvstanou (ať již na základě provedených svědeckých výpovědí či znaleckých posudků) byť sebemenší pochybnosti o skutkovém stavu věci. Tedy o tom, zda skutek, tak jak je popsaný v obžalobě, se stal, či nikoliv. To se týká v daném případě především toliko diskutované otázky zavinění pana Romana Janouška, neméně pak i jeho formy (rozumějte úmyslného či nedbalostního zavinění), která je v posuzovaném případě i základním kritériem pro právní kvalifikaci jednání pana Romana Janouška. Vycházím zde přitom však z toho, že následek jednání pana Romana Janouška, které spočívá v těžkém ublížení na zdraví poškozené, je – i přes možné výhrady k vývoji kauzálního nexu - v daném případě nesporný.