Delegáti sjezdu ČSSD zvolili poslance Jaroslava Foldynu místopředsedou. V kandidátském projevu burcoval za tradiční sociálnědemokratické hodnoty, mluvil o důrazu na lidi, jako jsou soustružníci, matky samoživitelky, stavěl se za národní zájmy nad zájmy EU a tak dále. Přišla kritika, že uspěl xenofob, Putinův agent... Jak to vidíte? Zmůže něco Foldyna v ČSSD?

Když jsem sledoval následnou hysterii nejen ve sdělovacích prostředcích, ale také uvnitř socdem, zejména pak bouřkové mračno nálepek typu – nacionalista, xenofob, fašista, agent Kremlu, připadá mi, že se v sociální demokracii začalo blýskat na lepší časy. Minimálně lze očekávat, že ČSSD přestane vypadat jako lidovci II, což byla oblíbená pozice minulého vedení.

Premiér Babiš po krachu jednání se sociálními demokraty uvedl, že nemusí novou vládu sestavovat on sám. V případě, že si to bude přát prezident, se prý podvolí a poslechne ho. Myslí to vážně? Pokud má tedy jinou možnost… A vedlo by to k něčemu?

Tuto variantu si opravdu nedokážu představit. Je docela možné, že Andrej Babiš (podobně jako Donald Trump) nechápe, že politika není podnikání. Úkolem politika je najít konsenzus a spojence, nikoli zničit konkurenci. Trochu se bojím, že jeho snaha o vytvoření vlády skončí podobně jako před bezmála dvaceti lety jeho pokus o privatizaci Unipetrolu. Tehdy vyhrál výběrové řízení, více než rok firmu využíval, nezaplatil požadovanou cenu a od smlouvy odstoupil. Něco podobného předvádí i nyní, když stát řídí jako dočasně propůjčenou firmu a pomalu likviduje konkurenci. Třeba tím, že ji nechá vycukat a zesměšnit se. Jako první tím prošla ČSSD, komunisty a Okamuru to čeká ve druhém kole vyjednávání. Pak přijdou předčasné volby. Čím to bude později, tím lépe pro Andreje Babiše.

Pokud jde o krach koaličních jednání a požadavku ČSSD na post ministra vnitra, koluje i jedno odvážnější vysvětlení, že se sociální demokraté bojí, že kdyby Babiš dostal na vnitro svého člověka, nechá „všechny pozavírat“. Co je kolem dohadů o obsazení vnitra nejpravděpodobnější?

Ohlédnu-li se zpětně za kauzou Čapí hnízdo, jejím načasování a někdejším pevném přesvědčení Sobotkova vedení ČSSD, že trestní stíhání dvou vedoucích představitelů hnutí ANO jim vyhraje volby, tak se jejich obavám nedivím. Sestrojili ostře nabitou nebezpečnou zbraň, a teď jim dochází, že ji má v držení někdo jiný, kdo se také nebude rozpakovat ji v pravý čas použít. Daleko bezohledněji, než to dokázali oni. Tím bych si vysvětloval onu mimořádnou zatvrzelost ve sporu o vnitro z obou stran.

Poté, co zkrachovala jednání ANO s ČSSD, prezident Miloš Zeman doporučil premiérovi Andreji Babišovi, aby pokračoval v jednání o nové vládě s SPD a komunisty. ANO nyní podle Babiše svolá nejvyšší orgány hnutí, tedy předsednictvo a výbor. Dokážou se v hnutí shodnout a jak hodnotit doporučení prezidenta?

Prezident Miloš Zeman pokračuje ve své snaze donutit politiky, aby hráli s kartami, které jim rozdali voliči. Také on musí vědět, že jediným řešením podivného volebního patu jsou předčasné volby. Vyjednávání s KSČM a SPD začnou vnitřně rozkládat hnutí ANO. Nicméně asi je nutné dát všem účinkujícím prostor k tomu, aby se dokonale historicky znemožnili. 

Bývalý lidovecký poslanec Ivan Gabal pak uvedl, že situace dopadla podle předpokladů. „Mají odpovědnost, nemají řešení ani alternativního kandidáta. Oba přitom vědí, že extremistická koalice bouchne veřejnými nepokoji. Zeman ale věří, že to odnese Babiš, a Andrej Babiš nemá jinou variantu, než v tom namočit Miloše Zemana,“ sdělil Gabal. Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk napsal na Twitter: „Zdá se, že si pan prezident s panem premiérem objednávají opravdu velké demonstrace. Pak samozřejmě rozjedou teorii o ‚českém Majdanu‘. Máj nebude lásky čas.“ Přijdou nepokoje? Může případná vláda s podporou ANO, SPD a KSČM ustát tlak médií a demonstrací? Je pravděpodobná?

Tlak médií a demonstrace půjdou ruku v ruce, ale Majdany se nedělají na jaře, nýbrž na podzim, takže vyčkejme. Přes léto se samozřejmě bude mediálně štvát, ale neodvažuji se odhadnout výsledek.

Miloš Zeman v reakci na slovenské dění a pád Roberta Fica sdělil, že on pokus o Majdan přežil. Oním pražským Majdanem podle něho měla být hlavně demonstrace 17. listopadu 2014 na Albertově, kde létala vajíčka a jiné předměty a dav byl značně rozbouřený. Prý za tím mohl stát Soros a organizovat to Anna Šabatová. Je na tom něco pravdy?

Pravda je, že tenkrát demonstrantům nevadilo ani to, že házeli vejce a rajčata a další předměty na více prezidentů, než jen na Miloše Zemana. Některé tehdejší inovace jako třeba červené karty pak používaly neziskovky financované Georgem Sorosem ve Spojených státech v protestech po zvolení Donalda Trumpa. Jak pan prezident přišel na to, že za tím byla Anna Šabatová, si opravdu nedokážu vysvětlit. 

Viktor Orbán počtvrté uspěl a drtivě vyhrál parlamentní volby. Vypouští věty typu „Ochráním Maďarsko“, bojuje proti Georgi Sorosovi, chrání křesťanské hodnoty a národní suverenitu a vzdoruje EU. Trvá na důrazném NE islámu, nepřijímá migranty a podobně. Je jeho koncept správný? Jak vysvětlit jeho fenomenální úspěch?

Řekl bych, že se v politice objevil nový významný trend – vláda politiků, kteří vyznávají konzervativní hodnoty, se těší neuvěřitelně vysoké podpoře v každých volbách a je doprovázena personální stabilitou. Jako příklad mohou sloužit právě Maďarsko, Polsko, Ruská federace, nově Rakousko a Itálie. Počtvrté za sebou byli zvoleni nejen Viktor Orbán a Vladimir Putin, ale také Angela Merkelová (kvůli své konzervativní minulosti, nikoli současnému multikulturnímu tápání). Postupná islamizace Evropy a migrační krize zvolna mění politickou scénu.

Madeleine Albrightová vydala novou knihu o nebezpečí fašismu. Varuje v ní právě hlavně před Putinem a zmiňovaným Viktorem Orbánem. Fašismus podle ní přichází pomalu krok za krokem bez povšimnutí, dokud není pozdě. Dnes se tak prý děje v Polsku nebo Maďarsku. Nakolik vážně bychom měli brát varování Albrightové?

Termín fašismus se v kruzích, které reprezentuje Madeleine Albrightová, začal používat pro označení všech, kdož si myslí něco jiného než George Soros. 

Někteří občané se zlobí, že vláda podlehla Británii a USA. Nejprve s případem Skripal a vyhazovem ruských diplomatů, poté s vydáním Nikulina. Byl postup našich orgánů v pořádku? Co říci na argumenty Hradu, že jsme se kauzou Nikulin zapojili do vnitroamerických politických sporů?

Naše vláda se v duchu lokajských tradic české politiky jednoznačně postavila na stranu ženoucí Západ do válečného konfliktu s Ruskou federací a Čínou. To, že se při té příležitosti postavili ve vnitropolitickém boji na stranu odpůrců Donalda Trumpa, jen dokresluje zmatení jejich myslí. 

Prezident Trump v reakci na útok na město Dúmá, který měl být chemický a Západ jej připisuje vládě prezidenta Asada, slíbil „rychlou a patřičnou reakci“. Odklad přineslo jednání Rady bezpečnosti OSN, které ale v úterý zkrachovalo, když USA ani Rusko nedokázaly prosadit své návrhy rezoluce. Pokud Rusko při útoku pomáhalo, nesmí se podle Trumpa vyhnout odpovědnosti. Totéž platí pro Írán, který v syrském konfliktu rovněž podporuje prezidenta Asada. Na Twitteru pak naznačil, že o jejich odpovědnosti má jasno. „Máme řadu vojenských možností,“ varoval prezident USA. Jakou reakci a jak rychlou lze očekávat? Může to skončit velkým průšvihem a konfliktem?

Vzorec jednání je už rok starý. Napřed se bude střílet, pak vyšetřovat. Tentokrát mám však obavy, zda po tom střílení a využití řady vojenských možností zůstane vůbec někdo, kdo by to vyšetřoval. Ve velké válce budeme mít jiné starosti...