Válka v Sýrii se nebezpečně vyhrotila jako v dobách studené války, když na jedné straně, jako například ve Vietnamu, bojují Rusové a na té druhé Američané. Neobáváte se, že by se v tomto konfliktu, ve kterém jde o získání vlivu na Středním východě, mohly do sebe nakonec pustit i USA s Ruskem, a to třeba i díky banální chybě vojenských pohlavárů, kteří ovládají chod různých systémů zbraní, jak se toho obávají někteří bezpečnostní experti?

To, co se děje v Sýrii, je de facto poslední dějství minulé studené války, ne začátek nové. Plány na budování autoritářského socialismu, importované ze SSSR, jejichž plodem byly baasistické režimy v Iráku a v Sýrii a další diktatury, se zhroutily spolu se železnou oponou. Všechny tyto režimy jsou již od roku 1989 odsouzeny k zániku. A jestliže fungovala strategie zadržování po celou dobu studené války a nikdo nerozpoutal válečný konflikt, nevidím důvod propadat nějaké hysterii teď.

Ano, v Sýrii je to určitě geopolitická „proxy war“ mezi Západem a Ruskem o sféry vlivu. Divím se jen, kolik lidí naivně skáče na lep propagandě, že Rusko s Asadem jsou jakýmisi mírotvorci. Rusko jen dovedně využilo chyb zejména americké Obamovy administrativy a vyplnilo prostor, který se nabízel. 

Rusko-americká zářijová dohoda o příměří v Sýrii předpokládala, že umírněná opozice se od teroristů, jako je Fronta dobytí Levanty, oddělí, což se nestalo a Rusko z toho viní USA, které měly tento bod dohody zajistit. Teď Rusko schytává kritiku za intenzivní bombardování Aleppa. Byla tohle strategická chyba Ruska, nebo prostě lze postupovat jen silou? A co si myslíte o úvahách zavést kvůli tomu další sankce proti Rusku? 

Znovu: Rusko není žádný mírotvorce, chce udržet Asada u moci, protože mu jde o základnu v Sýrii, a tudíž o vojenskou přítomnost v celém Středomoří. Kdyby mu ji garantoval někdo jiný, pustí Asada k vodě. Masakrování civilistů v obydlených aglomeracích, navíc mezinárodně zakázanými zbraněmi, je součástí ruské taktiky a za to sklízí kritiku zcela logicky. Také si Rusko zřejmě testuje nové zbraňové systémy. Náš postoj by měl být jasný. Jsme součástí Západu? Jsme. Je posilování Ruska v našem zájmu? Není. Tak se podle toho chovejme i v otázce sankcí. 

Rusové v odvetě za zrušená jednání v Sýrii pozastavili platnost dohody o jaderném odzbrojování z roku 2000. Putin to vysvětlil důvodem, že USA vyvíjejí proti Rusku nepřátelské akce. Zmíněnou dohodu tehdy kvitovaly s povděkem všechny demokratické vlády světa a považovaly ji za potvrzení definitivního ukončení studené války. Co to tedy může znamenat? Je to jen další silácké Putinovo gesto, anebo se znovu blížíme mílovými kroky ke studené válce číslo 2.

Opět musíme vnímat časovou posloupnost událostí. Americký prezident Obama v roce 2009 vyhlásil reset vztahů s Ruskem, čemuž odpovídalo i privilegované partnerství nabídnuté ze strany NATO. V témže roce ovšem Rusko ve své zahraničněpolitické strategii definovalo NATO jako úhlavního nepřítele a vytklo si za cíl vrátit se na světovou scénu jako jedna z dominantních velmocí. Ekonomicky se Putin prosadit nedokáže, uchýlil se proto k osvědčeným metodám Sovětského svazu, ke kombinaci propagandy a zbrojení. Bohužel Obamova administrativa mu k tomu svým postupem poskytla v posledních letech mnoho prostoru.

Co se týče situace na Blízkém východě, v současné době nabrala kvalitativně novou dynamiku, která už není v režii USA. To si myslí bezpečnostní expert Jaroslav Štefec. „Nic na tom nemůže změnit ani rétorika některých amerických generálů, myšlením zamrzlých v letech studené války, ani Kerryho prohlášení, že Rusko se v Sýrii dopouští válečných zločinů.“ Navíc ruský prezident odložil plánovanou cestu do Paříže poté, co mu jeho francouzský protějšek François Hollande nabídl jednání jen o Sýrii. Co si o tom myslíte? 

A kdo tady má vůbec nějakou režii? Nikdo. Ano, Obamova administrativa se dopustila a dopouští chyb. Situace, pokud jde o syrskou opozici, není pod kontrolou. Jsou v ní jak umírněné složky, tak radikálové, co si nijak nezadají s al-Káidou. Dlouhodobě jsem přesvědčen, že to Asadův režim neustojí. Stejně jako to neustáli Saddám Husajn nebo Kaddáfí, a to bez ohledu na západní intervence. Padli by tak jako tak.

Je možné, že státy v regionu, po světové válce uměle vytvořeném, se rozpadnou. A hlavně mě proto zneklidňuje obrovský růst role Íránu v regionu. V Iráku, Sýrii, Libanonu, dnes i v Jemenu. V Sýrii regulérně bojuje velký počet íránských jednotek, na straně Asada, samozřejmě. A Západ udělal další chybu tím, že se „dohodl“ s Íránem na jaderném programu, tím mu jen poskytl čas. Jestli se Írán stane regionálním hegemonem, máme tady velký problém. Rusko v celé situaci dovedně bruslí a snaží se z ní vytěžit maximum možného. Své zájmy tu mají i Turecko a Saúdská Arábie. Ne, tady žádný hlavní režisér už není.