V úvodní části našeho rozhovoru jsme se bavili o tom, v jakém stavu je česká společnost, jak je nesmiřitelně rozdělená, rozhádaná, že v ní roste napětí i nenávist. Do jaké míry atmosféru ovlivňuje, že je u moci nejméně důvěryhodná vláda v historii?

To, co jste řekl o naší společnosti, dnes platí prakticky pro každou zemi ve světě. Je pravdou, že ti, kteří politiku sledují, jsou z ní spíše deprimovaní. Neznám až tak žádnou zemi tady v Evropě, která sebe takhle nevidí, i když si myslím, že v minulém století v Anglii, ve Francii, v Německu, ale i v Americe byla určitá duševní nebo mentální spokojenost s politikou větší, než je dnes. Ovšem dnes je svět úplně jiný. Společnost se rychle atomizuje. A zase je to na základě globalizace a digitální technologie, která je rychlejší, než je ta politika; vždyť dnes se vysoká politika dělá přes Instagram nebo přes síť X. Je běžné, že prezident může střílet od boku jako nedávno Macron, bez jakékoliv konzultace, a do pěti vteřin změní směr celé země. To je strašně nezdravé. Demokracie a občanská participace tím ztrácí relevanci, poněvadž celý mechanismus demokratického rozhodování – posadit se, probrat, rozebrat a dojít ke konsensu přes dialog, se stává méně relevantní. A co se týče naší země, jsou i další faktory, které nás určují k neúspěchu politiky jako takové.

Jaké faktory máte konkrétně na mysli?

Zaprvé jsme nikdy neměli dost času, abychom se naučili sami nad sebou vládnout. Zadruhé jsou tu dva fatální faktory v naší politice, které garantují neúspěch. Tím prvním je, že celý systém je přecpaný. Není možné dělat pořádnou politiku, když každý mluví do všeho. Praha má více než 50 radnic. Londýn má jednu. V Praze zastupitel reprezentuje tisíc lidí, v Londýně 75 tisíc. Ani jedna radnice v Praze není propojená s druhou, každá má své grafické stránky, svoje oddělení na všechno možné. Úplný nesmysl. Stačí jedna radnice, jedna budova, jeden úřad tak, jak je to všude jinde ve světě. Pak máme senátory, hejtmany, poslance, starosty.