Co říkáte na programové prohlášení kabinetu Petra Fialy. Můžeme se skutečně těšit na vládu změny tak, jak politici pěti vládních stran slibovali před volbami?

 

Nový ministr práce a sociálních věcí Jurečka oznámil, že možná dojde ke zvýšení spotřební daně. Já myslím, že tím je dokonale ilustrováno, na jaké změny se můžeme těšit. Jestli snad ještě pravicový volič od vlády, která je alespoň formálně pravicová, něco očekává, tak snad minimálně to, že se nebudou zvyšovat daně. Máme týden od programového prohlášení vlády, před třemi dny vláda získala důvěru Sněmovny. A je to tady. První porušení pravicového principu. Co asi může následovat? Obávám se, že lidé, kteří volili strany zastoupené ve Fialově vládě, a tady myslím zejména strany koalice Spolu, a očekávali nějakou systémovou změnu, po éře Babišova agrobolševismu, budou zklamáni. 

 

Jenomže ona ta naděje na změnu byla vlastně chiméra. Ptáte se, zda se můžeme těšit na změny, které nám dnešní vládní strany slibovaly. Ale co vlastně slibovaly? Něco skutečně konkrétního a zásadního, něco jasně vyargumentovaného? Ne. Zásadní slib spočíval vlastně jen v tom, že ze scény zmizí Babiš. Vše ostatní byly jen vágní proklamace. Výroky, které lze jakkoliv ohnout nebo je vzít zpět. Ale na jeden slib si přece vzpomínám. Koalice Spolu si na svoje plakáty napsala, že už nedopustí další lockdown. Přitom však schvalovala politiku, která lockdown přímo umožnila, a dneska v té politice pokračují. Míra restrikcí může být různá, ale základní myšlenka, že stát smí na zemi uvalit lockdown, ta nástupem Fialovy vlády nezmizela. Pokud tedy v novou vládu vkládáme nějaké naděje, je vždy třeba je konfrontovat se základními myšlenkami, které její politici zastávají. A tam prostě mezi Babišem a Hamáčkem a Vojtěchem na jedné straně, a Fialou a Rakušanem a Válkem na straně druhé není žádný principiální rozdíl. 

 

 

Co vás v programovém prohlášení potěšilo nejvíce? A naopak, našel jste tam něco, co vás naopak vyděsilo?

 

Nic jsem neočekával, takže jsem nemohl být potěšen, ale na druhou stranu ani zklamán. O lidech, jako je Fiala nebo Rakušan si nemyslím nic zásadně lepšího, než jak smýšlím o Babišovi a Hamáčkovi, takže jsem vlastně nemohl být ani vyděšen. Já jsem si to prohlášení pečlivě prošel, vypsal jsem si důležité body a připsal k nim své poznámky, abych to celé mohl shrnout v nějakém uceleném článku. Jenže pak mi došlo, že vlastně není o čem psát. Programové prohlášení Fialovy vlády je v mnohém standardní. Mnohé lze pokládat i za rozumné, za něco, co se přibližuje k pravicové politice. Vedle toho tam jsou věci naprosto nesmyslné a škodlivé, vlastně všechno, co se týká klimatické politiky. A celé je to zahuštěno omáčkou neurčitých vyjádření, vágních termínů, zničených pojmů a slovního salátu. Jeden příklad? Cituji: „Prostřednictvím vědy a výzkumu posílíme kritické myšlení a schopnost chápat svět v širších souvislostech a přispějeme ke společnému vnímání reality kolem nás.“ Co to má být? Ta věta neznamená vůbec nic. 

 

Příznačné je, že v prohlášení chybí jakákoliv zmínka o svobodě jednotlivce. O základním vymezení pojmu svoboda. Já bych vlastně od programového prohlášení pravicové vlády ani tak neočekával dlouhý seznam toho, co všechno vláda bude dělat, co zařídí a co bude poskytovat. Naopak, čekal bych seznam, co vláda přestane dělat. Do čeho všeho už nebude strkat nos. Například v bodě, kde se vláda holedbá, že bude podporovat malé a střední podnikatele, bych očekával jasné vyjádření, že je především nechá na pokoji. Ne, že bude aktivně podporovat, ale že jim umožní svobodně žít a pracovat. Možná by stálo za to vzít programové prohlášení Fialovy vlády a bod po bodu ji porovnat s prohlášením, které před čtyřmi lety nabídla občanům vláda Andreje Babiše. Říká se, že papír snese všechno. Uvidíme brzy, co snese pravicový volič. Pokud tedy v této zemi vůbec ještě nějaký zůstal.

 

Vláda nastupuje do velmi těžké doby, kdy čelíme nejen pandemii, ale také vysoké inflaci, obrovskému státnímu dluhu či energetické krizi. Má vůbec jakákoliv vláda šanci se důstojně s takovými problémy vypořádat? Není již předem odsouzena k neúspěchu?

 

Je zřejmé, že naprostá většina problémů, ať už politických nebo hospodářských, je způsobena špatnými státními zásahy. A převážně tím, že vůbec k nějakým zásahům dochází. Snaha politiků neustále něco řešit pouze problémy prohlubuje, případně vytváří nové. Některé se mohou projevit až po mnoha letech. Například růst cen energií. Není to z velké části důsledek kvantitativního uvolňování před více než deseti lety? Ve stagnující evropské ekonomice nebyly peníze napumpované do ekonomiky kam investovat. Ale pak přišel systém obchodovatelných emisních povolenek. A volné peníze se začaly přelévat právě sem. A zavdaly tak příčinu růstu cen energií. Takže tady máme dvě příčiny způsobené ne přirozenými mechanismy, ale politikou: vytvoření peněz z ničeho, a iracionální systém emisních povolenek.