Česká republika čelí v posledních týdnech velké uprchlické krizi. Jak se podle vás daří vládě Petra Fialy tuto krizi zvládat?

Začnu srovnáním. V době občanské války v bývalé Jugoslávii mezi léty 1991 až 2001 opustilo své domovy až 4 miliony lidí, ale jen cca 6 tisícům z nich poskytla dočasné útočiště Česká republika. Veřejnost si jich prakticky nepovšimla. V této chvíli už obdrželo v České republice speciální vízum více jak 320 tisíc osob prchajících z Ukrajiny před válkou, přičemž je zřejmé, že se zdaleka nejedná o konečný počet. Odhady hovoří až o 1 milionu. Je třeba si uvědomit, že současná situace je neporovnatelná s čímkoli, co jsme kdy v minulosti zažili. Nejsem si jist, zda je na ni společnost jako celek připravena. Při vstřícnosti naší vlády je zřejmé, že dojde přinejmenším dočasně k zásadnímu překreslení demografické mapy ČR, ať se to občanům líbí, či nikoli.

Postupuje podle vás vláda při zvládání přílivu ukrajinských běženců dostatečně systematicky? Někteří upozorňují na to, že vše doprovází velká improvizace a chybí systémové a dlouhodobé řešení?

Razantní eskalace ozbrojeného konfliktu na Ukrajině byla sice náhlá, ale nikoli překvapivá. Soustřeďování vojsk Ruské federace u hranic, které jí předcházelo, bylo poměrně dlouhé. Ozbrojený konflikt, částečně podobný tomu v Jugoslávii, odehrávající se ve východní části země v souvislosti s vyhlášením Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky, se pak táhl už od roku 2014. Bohužel, žádná z našich vlád nevěnovala dostatečnou pozornost signálům předcházejícím současnou migrační krizi. Určitě není dobré za podobných situací spoléhat především na improvizaci, byť jsme v ní skutečnými mistry. Podle mého názoru by bylo rozumné vzít si ze současné situace ponaučení a začít se připravovat na to, že obdobné masivní exody obyvatelstva se v budoucnosti mohou opakovat i z jiných příčin. Například kvůli nedostatku pitné vody, či naopak stoupání moří, kdy se některá území mohou stát neobyvatelnými. Štěstí přeje připraveným.

Vláda pro zvládání uprchlické krize vyhlásila a následně si ve Sněmovně prohlasovala prodloužení nouzového stavu. Bylo dnešní optikou skutečně podle vás nutné zavádět nouzový stav?

Vyhlášení nouzového stavu se neosvědčilo v souvislosti s Covid-19, a jsem pevně přesvědčen, že není dobrou volbou ani dnes. Nouzový stav totiž usnadňuje vznik nejrůznějších excesů, ať již v rovině zneužívání moci, kterého si naši občané za opakovaných lockdownů užili až přespříliš, nebo v rovině netransparentního nakládání veřejnými prostředky, které bylo neméně masivní. Navíc, samotný zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky na podobnou situaci explicitně nepamatuje. Podřadit ji pod něj lze jen poněkud extenzivním výkladem.

Synonymem nouzového stavu je také to, že vláda může rozhodovat o utrácení veřejných peněz bez transparentních výběrových řízení. Nehrozí, že se bude opakovat situace z období covidu, kdy podle NKÚ vláda nehospodárně utrácela obrovské množství veřejných peněz?

Taková situace z principu hrozí všude, kde rozhodují lidé. Jinde to možná funguje lépe, ale zkušenosti u nás jsou vpravdě tristní. Čím více volnosti, tím méně efektivity. A to hodnotím pouze informace z otevřených zdrojů, protože k jiným nemám přístup. Bude na členech vlády, jejichž resorty budou realizovat nákupy a jiné výdaje z veřejných zdrojů, aby nastavili i odpovídající kontrolní mechanismy. Na NKÚ, aby je následně prověřil, resp. případně učinil první kroky směřující k vyvození odpovědnosti proti těm, kteří krizové situace zneužili. Na represivních složkách a soudech pak, aby dotáhly až do hořkého konce ty nejhorší případy. Za Covid-19 to nedopadlo moc dobře. Uvidíme, jak to dopadne dnes.