Vašimi soupeři jsou mimo jiné František „Čuňas“ Stárek za ODS, za Top 09 ředitel gymnázia  Jana Keplera Jiří Růžička, za ANO známý baletní mistr Vlastimil Harapes a za ČSSD a Stranu zelených filozof Václav Bělohradský. Můžete se v krátkosti představit vy sám?

Ano, samá zvučná jména a všichni jsou mediálně známí. Já jsem si zvolil povolání, které umožňovalo být známým pouze ve svém oboru. Po maturitě jsem se hlásil jako většina mých spolužáků na vysokou školu. Nicméně neúspěšně, takže mě nezbývala jiná možnost než nastoupit dvouletou vojenskou prezenční službu. Celý první rok jsme přes den nacvičovali spartakiádní vystoupení a odpoledne a večer jsme trávili na učebně a na cvičišti. V roce 1965 jsem cvičil na Strahově a maminka, která se tam šla na mne podívat, plakala. Po vojně jsem nastoupil na VŠE a v roce 1971 jsem začal pracovat v Československé obchodní komoře. Po třech letech praxe jsem se přihlásil do konkursu vypsaného FMZO a v roce 1974 jsem byl vyslán jako ekonom na obchodní oddělení čs. ZÚ do Etiopie (Addis Ababa je v překladu Nová růže). V té době Československo stavělo v Etiopii ve spolupráci s Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (IBRD) tři investiční celky. Koželužnu ve městě Modjo a v Addis pneumatikárnu a továrnu na výrobu gumotextilní obuvi. V současné době má ČR v Etiopii prakticky nulové aktivity. Po návratu do Prahy v roce 1977 jsem využil nabídky PZO Koospol, který získal novou budovu ve Vokovicích a kam se nikomu nechtělo dojíždět. Tímto svým rozhodnutím jsem vstoupil do zemědělsko-potravinářského resortu a zcela nutně jsem si musel své vzdělání doplnit postgraduálním studiem na VŠCHT a VŠZ. O pět let později jsem byl vyslán jako nestrojírenský delegát na obchodní odd. čs. ZÚ do SRN, konkrétně do Kolína nad Rýnem, kde jsem pracoval 6 let. V roce 1990 v podstatě skončil monopol zahraničního obchodu a v tomto roce jsem nastoupil na tehdejší ministerstvo obchodu a cestovního ruchu ČR, později MMR, kde jsem pracoval v různých funkcích až do svého odchodu do důchodu. Nejdéle jsem pracoval ve funkci ředitele odboru CR. Na MMR jsem přežil 21 ministrů a dvakrát jsem byl vyslán do Ruské federace jako ředitel zahraničního zastoupení CzechTourism. Tři roky jsem byl v Moskvě a dva roky v Jekatěrinburgu. Jsem spoluautorem první Státní koncepce rozvoje cestovního ruchu a zákona č. 159 o pojištění CK, dnes nazývaný jako zákonem o CR.

Co můžete občanům nabídnout? Nebo snad, čím hodláte voliče oslovit ?

Na první otázku mohu zcela jasně odpovědět, že nabídnout mohu zvláště své zkušenosti a znalosti. Podílel jsem se na vzniku mnoha vzdělávacích programů a rekvalifikačních kurzů, především v oblasti CR. Ale hlavně bych chtěl upozorňovat na stále se opakující chyby. V současné době jsem zastupitelem za Prahu 17. Voliče hodlám oslovit především svými prioritami, konkrétně:

- Spravedlivá mzda a důchody zajišťující důstojný život, a ne živoření.

- Zavést systém sociálního nájemného v obecních bytech včetně domů s pečovatelskou službou.

- Zachovat bezplatné vzdělání na všech stupních veřejných škol, zavést kontrolu kvality a odborné úrovně soukromých škol (stop „vzdělání“ za peníze bez znalostí!), a především bezpodmínečné obnovení důstojnosti a autority učitelů.

- Zastavit privatizaci ve zdravotnictví a zavést regulaci cen léků včetně kontroly tzv. „doplňků stravy“. Zdraví nesmí být zboží! Obnovit v plném rozsahu statut „křížkových lázní“.

 Samozřejmě priorit mám víc a hodlám je použít během své volební kampaně, kam srdečně zvu všechny voliče volebního obvodu č. 25.

Prozradíte nám, jak vidíte své šance?

Na tuto otázku jsem již odpověděl v úvodu. Je mi sedmdesát let a prožil jsem zajímavý život doma i v zahraničí. Byl jsem úspěšný, ale měl jsem i neúspěchy – myslím si, že mohu o sobě prohlásit, že jsem člověkem práce. Nejsem disident, nejsem tanečník ani filozof a hlavně nejsem mudrc, ale umím celkem přesně vypočítat růst HDP. Vím, co jsou to ekonomické zákony a je mi velmi blízká statistika. Osobně obdivuji Statistický úřad SRN zvláště pak institut HWVA v Hamburku a Eurostat. Volební obvod č. 25 má asi 83 tisíc registrovaných voličů. Z toho asi 8 % je členů KSČ (chodících a nechodících), plus nějaké procento „sympatizantů“. Tak taková je asi moje šance. Kolik občanů se k volbám dostaví, to se uvidí.

Do voleb jdete se sloganem „Nastal čas na změny“ a „Zlatá šedesátá až devadesátá léta“. Rozumím tomu dobře, že byste se rád vrátil před rok 1989? A je návrat do minulosti skutečná změna? Neměli bychom žít spíš přítomností a přemýšlet o budoucnosti?

Otázka je přímo sugestivní! Cesta zpět není možná, a i kdyby byla, rozhodně bych si ji nepřál. Stejně jako není možné, aby mě bylo zase 30 let. Co mi však zůstalo, jsou zkušenosti a poučení z chyb. Rozhodně mi dáte za pravdu, když budu konstatovat, že mezi lidmi panuje špatná nálada (také se říká „blbá nálada“). Představy, se kterými národ v roce 1989 vstupoval do své nové existence –  tj „Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“ – se nevyplnily. Když dojdou argumenty, tak se začne pomlouvat. Vezměte si například úžasnou sledovanost pořadu ČTV „Retro“: jsou to jen pomluvy, jak všechno bylo špatné a nefunkční, ale všichni se na pořad rádi dívají. Ráno když jdu do kanceláře (chodím okolo deváté) a sleduji vybírače popelnic a bezdomovce, kladu si otázku kde je hranice mezi „lidskou důstojností“ a „lidskými právy“. Oficiální statistika uvádí, že v ČR žije pod hranicí chudoby 9,7 % obyvatel. Pravidlo praví, jak by měla vypadat valorizace důchodů ve vztahu k inflaci a spotřebnímu koši. Otázka zní, kdy naposledy vláda ČR valorizaci uskutečnila a v jaké výši?

Druhý slogan, který jsem si pro volební kampaň zvolil, resp. vypůjčil (a neporušil autorská práva) zní „Zlatá šedesátá až devadesátá“. Rádio Impuls má pravdu Je to období mého mládí, studií, studentských zahraničních cest. Ty byly organizovány Studentským podnikem prací a služeb a na VŠE to byl Aisec. Žili jsme daleko víc kolektivně. Pravidelně jsem chodil do Olympiku, tancoval se rock-and-roll a Pavel Sedláček zpíval. V Polské kultuře se kupovala elpíčka s Beatles, sledovali jsme protiválečné hnutí hippies, točily se krásné české filmy (pozn.: v sobotu 23. 7. jsem zhlédl na 42. ročníku Letní filmové školy v Uherském hradišti opět Starce na chmelu). Prahu navštívil Allen Ginsberg, potom byl sice vypovězen pro nemorální chování, ale myslím si, že si z toho nic nedělal. Ale byly i chvíle velmi složité a těžké. Musel jsem se vyrovnat s 21. srpnem 1968, a to jako člen KSČ, tak i jako důstojník Československé lidové armády v záloze. Myslím si a jsem o tom i přesvědčen, že na uvedená leta s láskou vzpomíná i Franta Čuňas. Není nutné text prodlužovat. Pokud někdo z voličů bude chtít se mnou na uvedené téma hovořit, jsem plně k disposici.                                           

Kde vidíte největší úskalí dnešní doby?

Nepřehlednost, netransparentnost, jednostrannost, špatná vymahatelnost práva (viz „chapadla justiční chobotnice“). Moje generace, která skončila fakultu zhraničního obchodu, musela mít tři jazykové zkoušky téměř na úrovni státních zkoušek. Základ byla angličtina, potom němčina a ruština. Potom se učily jazyky specializované pro určité teritorium. Takže dnes mám možnost mimo ČT1 a ČT24 sledovat především ARD, CNN, RUS1, ale i jiné stanice a především internet a sociální sítě – a teprve potom si mohu udělat jakýsi konkrétnější obraz o celkové situaci. Vzhledem k tomu, že jsem se posledních dvacet let věnoval především resortu CR a jsem stále členem řady mezinárodních organizací CR, především WTTC, vidím jak je složité získat informaci objektivní a spolehlivou a kladu si otázku, jestli to třeba není záměr podávat informace zkreslené nebo jednostranné. A právě zde bych chtěl zdůraznit, že nastal čas na změny! již žádné LTO, lihové kauzy, prezidentské amnestie V. Klause atd. Rozhodně se nedomnívám, že objektivní informace přicházejí z „pražské kavárny“. Se zájmem poslouchám názory a stanoviska našeho prezidenta Miloše Zemana, a s řadou z nich se ztotožňuji.