Sepsal jste analýzu k rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého byl ostravský hotel Brioni Boutique oprávněn zveřejnit prohlášení, že neubytovává ruské občany, pokud se nedistancují od anexe Krymu. Napsal jste, že odůvodnění soudu považujete za „klamné a zpolitizované“. Čím nás klame?

Pokud to shrnu, tak klamné je odůvodnění v tom, jak se dva zapojení ústavní soudci (Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková) až nepřirozeně snaží obhajovat hoteliéra, a přitom úmyslně odsouvají do pozadí jiné důležité věci, které nehrají v jeho prospěch.

Jedním z mnoha příkladů je odůvodnění, že ruským zákazníkům nic nehrozilo, protože jim nebyla odepřena služba, jež by měla základní nebo monopolní charakter. Jistěže jim nic nehrozilo. Mohli se ubytovat jinde. Ale proč je ten údajný svobodný projev a vyjádření vlastního názoru hoteliéra odůvodňován nějakým ohrožením či neohrožením ruských zákazníků?

Z analytického pohledu si už tímto ústavní soudci nabíhají, protože tím vlastně nechtěně připouštějí, že to bylo něco více než jen vyjádření názoru. Píší, že ruští návštěvníci nebyli ohroženi, ale jaksi pozapomněli zdůraznit, že byli jednoznačně omezeni. A svobodný projev není o omezování jiných občanů v poskytování služeb pod podmínkou, že podepíší připravené prohlášení s uvedením osobních údajů.

Z textu opravdu vyplývá, že pokud by hoteliér měl monopol na ubytovávání, pak by tohle udělat nesměl... takže některé právo projevu platí jen někdy, a pokud máme nějaký podnikatelský monopol, tak už neplatí?

Jak vidíte, tak tohle zkrátka neobstojí. Ústavní soud si tu protiřečí. Buď je to forma svobodného projevu, kterou potom může logicky uplatnit jak drobný podnikatel, tak monopolista, anebo je to forma určitého nátlaku, znevýhodnění a omezení a není možné to považovat za legitimní věc od žádného podnikatele. Ústavní soud se do toho pěkně zamotal.

Cítíte v tom názoru i obecně dilema mezi svobodou projevu na jedné straně a snahou o cenzuru na straně druhé, což je aktuální téma v ČR?

Nemůžeme hovořit o dilematu. To by muselo jít o poskytování informací nebo vyjadřování názoru, což nikoho neznevýhodňuje ani neomezuje. Jenom některým politikům to vadí, protože jim to nepřispívá k politickým bodům, a tak přemýšlejí o nějaké vhodné cenzuře. Hoteliér ale již překonal svobodný projev i vyjádření názoru, protože začal omezovat a znevýhodňovat jednu skupinu osob.

Vraťme se na začátek – v čem spatřujete přímo tu „zpolitizovanost“?

Co se týče zpolitizování případu, tak to nastalo velmi komplexně a neskrývaně. Ústavní soud skrze dva zmíněné soudce tento případ alibisticky opřel o mezinárodní právo, ale už nezkoumal vztah hoteliéra k mezinárodnímu právu. A tady prostě nestačí konstatování, že anexe Krymu byla učiněna v rozporu s mezinárodním právem a že proto si ji hoteliér vybral pro svůj protest. V tom se ÚS hluboce mýlí, neboť se zde nabízí pravdivější vysvětlení:

Hoteliér si anexi Krymu vybral pouze proto, že se vztahovala k Ruské federaci (RF), k níž má předpojatý vztah. Pokud bychom se měli mýlit, musel by to hoteliér dokázat tím, že by si vybral i jiné prohřešky proti mezinárodnímu právu.

A to už narážím na to, že těch prohřešků bylo spácháno několikanásobně více ze strany západních mocností a všichni to dobře víme, ale děláme, že za všechno mohou Rusové.

Tak jak je to dneska s tím hájením mezinárodního práva? Každý se stává politickým aktivistou, ale vybírá si jen události, které se hodí jeho subjektivním názorům a pocitům. Tohle Ústavní soud vůbec nezohlednil a nikdo se na to hoteliéra neptal. Jak může potom Ústavní soud konstatovat, že hoteliér chtěl na někoho pozitivně působit? A jak může Ústavní soud dále opírat své odůvodnění o zahraniční politiku ČR a politiku EU, když tyto politiky často nejsou v souladu s mezinárodním právem?

Navíc soudy by měly postupovat podle zákonů a právních norem, a nikoli podle výkonné politiky státu. Kde je potom to údajné oddělení justice od exekutivy (exekutiva je výkonná moc státu, vykonávaná vesměs vládou a hlavou státu – prezidentem, pozn. red.)? To je to zpolitizování celé kauzy.  

Podle vás ústavní soud  klamným způsobem interpretoval články Listiny základních práv a svobod, přičemž „úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články Listiny základních práv a svobod, které se ke zkoumané problematice vztahují“. Tak nejprve – v jakém smyslu je interpretoval klamně a jaké jiné články listiny nezahrnul?

Ano, dezinterpretoval články Listiny základních práv a svobod ve prospěch hoteliéra. To se prostě nedá přehlédnout. Článek 17 odst. 1 a 2 o svobodě projevu a právu vyjadřovat své názory slovem, písmem a podobně náhle Ústavní soud vysvětlil jako akci s možností omezit zákazníky čili odepřít jim službu, která není základní nebo monopolní, pokud určitá skupina zákazníků nepodepíše nějaké prohlášení, a ještě s uvedením adresy.

Takže například majitel restaurace se podle Ústavního soudu může svobodně projevit a vyjádřit tak, že do svého lokálu nevpustí ty Američany, kteří nepodepíší prohlášení, že přítomnost amerických vojáků na území Sýrie je porušením mezinárodního práva, anebo ty Čechy, kteří nepodepíší prohlášení, že vojenská mise českých vojáků v pobaltských státech je porušením čl. 1 Severoatlantické smlouvy.

A pokud se jedná o další články z Listiny základních práv a svobod, které soud záměrně zamlčel nebo opět dezinterpretoval jen ve prospěch hoteliéra, tak ty jsou následující:

čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 15 odst. 1 a čl. 24.