Jedná se o zvýšení koncesionářských poplatků a řeší se, zda by vlastně ČT měla vysílat zábavné pořady. Občané se diví, co je to za „veřejnou službu“, když to dělají i komerční televize. Své k tomu ale říká i ředitel ČT Jan Souček. Argumentuje, že třeba StarDance je formát vyvinutý BBC a že aby ČT mohla diváka „vzdělávat“ a „kultivovat“, musí si ji divák nejprve pocitově zamilovat skrze zábavu. Matěj Hušek z představenstva Seznamu zase tvrdí, že bez zábavné tvorby by ČT neměla „výtlak“. Tak jak je to s tou „veřejnou službou“?

Britská BBC, to už je taková tradiční legitimizační formule. Veřejnoprávní zaklínadlo. Má ovšem svoje opodstatnění. To vychází ze samotné historie a geneze veřejnoprávního vysílání v Evropě. Evropa, na rozdíl od USA, šla cestou veřejné služby a koncesionářských poplatků, nikoli cestou výhradní komerce, konkurence a volného trhu, tak typické právě pro Spojené státy americké. BBC pak byla po celé 20. století skutečně doménou jisté kvality, a to i pro pevně zavedené, respektované a transparentní standardy redakční politiky a práce. Ty byly i jistým vzorem a ideálem pro veřejnoprávní model v ČR po roce 1989. Ten pojem ideál je tady pak i docela důležitý.

Britské veřejnoprávní standardy se do ČT, zejména do jejího zpravodajství a aktuální publicistiky, totiž pokusil zavést i dlouholetý redaktor BBC, pozdější „zimní ředitel“ ČT Jiří Hodač. Zaměstnanci ČT přezdívaný Marťan. Jeho, na domácí poměry, velmi problematický pokus o změnu poměrů v největším a nejvlivnějším národním veřejnoprávním médiu, včetně jeho personální politiky, poznamenal nejen ČT, ale i celou národní mediální krajinu, a to na celá dvě desetiletí. Ano, mluvím o tzv. vánoční krizi – o rebelii v ČT, a to na přelomu let 2000 a 20001. Osobně soudím, že právě tahle situace významně, dlouhodobě pak spíše i negativně, ovlivnila charakter veřejnoprávní televize.

To vše ve vztahu k vlastnímu publiku i k politické elitě země. Tehdejší eticky i profesionálně velmi sporné události nebyly nikdy jasně pojmenovány. A to ze strany zúčastněných redaktorů, a také i některých politiků. Ti situace využili i pro vlastní politický boj, prospěch. Došlo k „tiché dohodě“ mezi pragmatiky i idealisty na straně redakcí ČT a politiky. Ta vztahy určuje i dnes. Pro ilustraci, tehdejší místopředseda Zemanovy vlády Rychetský kritické hlasy na adresu ČT uklidnil výrokem, že, obrazně řečeno, je potřeba vzporu nejdříve potlačit, věšet se bude až později.

Karel Schwarzenberg zase tvrdil, že televize, veřejnoprávní ČT, patří těm, kdo v ní pracují. Ač jsem tehdy byl externím zaměstnancem zpravodajství ČT, přesně v den, kdy události začaly, jsem odjel na dlouhodobě plánovanou, soukromou cestu do Brazílie. Vrátil jsem se, shodou okolností, až po třech týdnech. Přesně na den, kdy akutní fáze televizní krize i skončila.

Jinak řečeno, jeden redakční kolega mi v situaci, kdy jsem se ve vnitřním redakčním kruhu pokusil o lehce kritickou reflexi událostí, řekl: „Ty mlč! Ty jsi utekl až do Brazílie.“ Měl pravdu. Některým kolegům se před eticky spornými událostmi „utéct“ nepodařilo. Byť tam jisté pokusy prý i byly.

Dalším tématem je výroba původní dramatické tvorby, čili seriálů, pro široké publikum. Seriály nižší kvality chrlí skupiny Prima a Nova. Má Česká televize vyrábět pouze „quality TV“, tedy seriály s parametry Netflixu? Ačkoliv i TV Nova už vyrobila třeba seriál „Metoda Markovič: Hojer“, který byl chválen kritikou. Vycházejme každopádně z toho, co má divák běžně dostupné, nikoliv jako předplatitel Netflixu, HBO, Disney+ apod.

Původní tvorba, včetně zábavy byla jasnou volbou v době, kdy byla televize páteřním médiem, komunikačním kanálem moderní společnosti dvacátého, tedy minulého století. Tehdy byla Československá a později i Česká televize skutečně nezpochybnitelnou autoritou. Zdrojem poučení, poznání a zábavy. Kvalita pořadů byla i docela vysoká. Mnohdy i velmi.

Aktuálně a demonstrativně mne napadají třeba Krkonošské pohádky. Divácky hodnotný zážitek tak sliboval skoro každý večer strávený u televize. Televize formovala vědomí a myšlení několika generací. Byla skutečným pramenem živé kultury včetně poezie. Stejně jako i propagandy, PR. Tedy ovlivnění mínění k získání veřejného souhlasu s politikou, správou věcí veřejných v podání dobové elity.

Ještě v 90. letech patřilo společné a mezigenerační sledování televize k dominantnímu způsobu trávení volného času. Byl to zdroj identického a kolektivního zážitku. Poskytoval celonárodní témata pro zanícenou debatu nad osudem hrdinů populárních filmů a seriálů. Na pracovišti, doma nebo ve škole. S nástupem internetu a online platforem počátkem 21. století došlo k pozvolné, ale předvídatelné změně chování publika včetně jeho fragmentace. Pevné vysílací schéma je pro mladší generace svazující.

Kolik lidí mladších 35 let sleduje pravidelně celoplošnou televizi? Je to už pomalu menšinový žánr. Obrazně řečeno, tradiční média, včetně těch veřejnoprávních, se zoufale snaží přežít i po pádu meteoritu. Dramatické propady ve sledování kdysi legendární CNN v USA jsou toho důkazem. Tam je to ovšem i důsledek ztráty důvěryhodnosti, a to ve světle událostí doma i ve světě.

S tou „emocí“, kterou by si dle ředitele Součka měli diváci osvojit, souvisí i sportovní přenosy. Letos jsme před kamerami ČT vyhráli mistrovství světa v hokeji, vysílalo se i fotbalové EURO 2024. Bude olympiáda. Má Česká televize odkázat diváky těchto akcí na O2 TV a na jiné placené kanály? Anebo se má říct: Chcete to „zadarmo“, tak plaťte koncesionářský poplatek?

Česká televize má už tradičně docela kvalitní personální obsazení sportovní redakce. To je i nyní poměrně silný argument.

Ještě jako redaktor jinak celkem komorní redakce zpravodajství TV NOVA jsem zažil situaci, kdy TV NOVA získala vysílací práva na MS v hokeji. Komentování ovšem museli zvládnout pouze dva redaktoři sportu. Do té doby u veřejnosti i poměrně oblíbení. Hokej ovšem živě komentovat neuměli. Před budovu televize, tehdy ještě ve Vladislavově ulici, nám přišel skandovat dav nespokojených sportovních fandů. I květináče tehdy létaly. Jinak nesmírně úspěšná televize, TV NOVA, si tenkrát uřízla slušnou ostudu. ČT mohla slavit.

Dnes jsou ovšem situace a možnosti sledování sportovních přenosů úplně odlišné. Otázka, proč to nechávat a dotovat v agendě veřejné služby, je tak plně legitimní.

Blížíme se k „vosímu hnízdu“, čili ke zpravodajství a publicistice. Vy jste napsal knihu Manipulace a propaganda: na pozadí současné informační války. A působil jste jak v redakci zpravodajství ČT, tak TV Nova. Tak tedy, platí, že kanál ČT24 je v českém prostředí nenahraditelný, byť má konkurenci v kanálu CNN Prima NEWS? S přihlédnutím ke zpravodajství a publicistice ČT jako celku? Andrej Babiš a v zásadě celá opozice označuje zpravodajství a publicistiku ČT jako „provládní“, zatímco vládní strany ji označují za „pilíř demokracie“. Je to náhoda? Tak tedy, po rozboru, co by ČT měla, či neměla dělat... Jak by ve vašem ideálním světě měla fungovat naše televize veřejné služby? Co by měla obstarat a jak by měla být financovaná?

Soudím, že do „vosího hnízda“ jsme už trochu píchli, a to v úvodu rozhovoru, odkazem na vánoční rebelii v ČT v prosinci a v lednu 2001. Právě tam lze hledat i některé odpovědi na otázky, které kladete, včetně speciálních vztahů některých novinářů a politiků. Nynější problém zpravodajství a aktuální publicistiky, a to nejen národních veřejnoprávních médií, ale tradičních médií hlavního proudu obecně a globálně, spočívá v jejich chování. Tedy v redakční práci a praxi. Ty jsou i výrazem nejistoty doby.

Mnohdy pak připomínají až zoufalé počínání pretoriánské gardy euroatlantického establishmentu a jeho byrokracie. Jde o ideologicky podmíněné, i zřetelně oddané a odhodlané nasazení mnoha redaktorů a redakcí zavedených médií hlavního proudu při obraně „civilizačních hodnot“ kolektivního Západu, a to na kolbišti nynější informační války.

To je, zejména u kritičtějšího publika, připravuje o poslední zbytky kdysi téměř absolutní a jen obtížně zpochybnitelné důvěryhodnosti. Ta v kontaktu s realitou onoho bojiště, kterým je veřejný prostor, a tou zbraní pak je informace, její výroba, distribuce a výklad, dostává velké rány a trhliny. Svou roli tady pochopitelně hraje i online alternativa. Ta představuje konkurenci, se kterou si zavedené redakce mnohdy nevědí rady.

Blokace a jiné formy cenzury, jako součást potlačování tzv. dezinformací, to nespraví. Naopak. Nedůvěru u vnímavého publika ještě posílí. Řešení spatřuji především v nekompromisně kvalitní redakční práci. Bez ideologie a PR. Důvěra a důvěryhodnost jsou pak klíčovým předpokladem úspěšného ovlivnění mínění.

Důvěra se nařídit nedá. To by měl vládnímu koordinátorovi strategické komunikace někdo diskrétně vysvětlit. Jinak budou výsledky jeho mise spíše negativní. Co se vize média veřejné služby pro 21. století týče, ideálem je, aby redakce média veřejné služby (MVS), jak jej pracovně označuji, byla první referenční a poslední formativní. Tedy ideálně prvním médiem, redakcí, kam se s důvěrou obrátím, když se potřebuji zorientovat v situaci a v událostech, a současně i tím, kdo moje mínění nejvíce a zásadně ovlivní, formuje. Ona důvěra a důvěryhodnost jsou tady naprosto zásadní.

Jejich součásti je i skutečná politická a ekonomická nezávislost, včetně přiznané afinity, protože objektivita je ideál. Jako taková neexistuje. Je to normativní konstrukt. To vše je pochopitelně pro libovolnou politickou moc obtížně představitelné a stravitelné. Za pokus to ovšem stojí. Nyní, v čase změny paradigmatu a poměrů, je docela aktuální začít širší veřejnou odbornou a politickou debatu právě o podobě a charakteru média veřejné služby pro nynější století.

Osobně, v kontextu nových technologií, vidím jako nejschůdnější cestu výstavbu úplně nového média veřejné služby, na zelené louce, a to zatím vedle těch stávajících, včetně jejich selektivní personální drenáže. Nákladově to může být i jen zlomek toho, co platíme nyní. Naopak případné slučování stávajících médií veřejné služby považuji za nejméně vhodné a výhodné. Vytvořilo by to jen těžko řiditelnou redakční nevraživost a chaos. Bito pak bude především publikum, které myšlenku existence národního média veřejné služby v nových společenských podmínkách stále i podporuje.