Máte za sebou pohnutý rok svých osmdesátin, kdy jste zažil profesní vyhazov a možná i završení vašeho bouřlivého života, počínaje dětstvím v protektorátu a dospíváním v bolševické diktatuře. Našel byste jistě dost námětů k novoročnímu poselství, troufl byste si takové zformulovat?

V žádném případě, jsem jen obyčejný pěšák na poli vědy, a poselství jsou doménou státníků, která se nesou v rovině patosu. Například Antonín Zápotocký po měnové reformě, která v roce 1954 ožebračila národ, řekl: „Za udržení míru jsme spolu se světovým táborem míru a v čele s naším nejlepším přítelem Sovětským svazem vždy bojovali a proto zločinné úmysly válečných štváčů a zrádné emigrace se nenaplnily“. Třeba Ludvík Svoboda po zničující sovětské okupaci připomněl v roce 1969: „Budoucnost bude taková, jakou si ji my sami připravíme. A naprostá drtivá většina našich občanů správně pochopila, že nový rozkvět naší vlasti lze založit jedině na důsledném naplňování principů socialismu, protože jiné cesty pro nás není“. V projevu T. G. Masaryka v roce 1933 byl i odkaz na evangelium, kdy zdůrazňuje: „ …že všichni spoluobčané a občané všech států, se konečně rozhodnou pro Ježíšovo přikázání čistého lidství“. Stejně tak Václav Havel připomněl v roce 1990 potřebu mravnosti: „Učme sami sebe i druhé, že politika by měla být výrazem touhy přispět ke štěstí obce, a nikoli potřeby obec podvést nebo ji znásilnit. Učme sami sebe i druhé, že politika nemusí být jen uměním možného a že naším největším nepřítelem jsou dnes naše vlastní špatné vlastnosti“.

Tak to byly hlavy státu. Ale nemyslíte si, že obyčejné lidi spíš inspiruje někdo, kdo k nim má po všech stránkách mnohem blíž?

Kosmonauti Apolla 8 při prvním obletu měsíce v roce 1968 předčítali své poselství jako citát z bible: „Na počátku stvořil bůh nebe a zemi …a tak dále…“. To mi připomíná mého kamaráda husitského faráře, který při svých každotýdenních kázáních také vybírá nějakou analogii z bible a rozebírá její vnitřní poselství. Mluví jen k desítce posluchačů a já se často ptám, kde bere v sobě energii si pečivě připravovat a analyzovat své stále nové projevy. Je to nejen síla jeho profese, ale i vnitřní přesvědčení, že člověk by měl umět něco říci, co je přínosem pro duše věřících. Podobně se vlastně chová i badatel, když komponuje svá pojednání v dobré víře přínosu rozvoji vědy, píše své vědecké články, které si často přečte jen několik zainteresovaných jedinců. Potřeba formulace vnitřního poselství je ozdobou i kouzlem obyčejného lidství, jak to zmínil i současný prezident Miloš Zeman ve svém nejnovějším vánočním poselství: „Každý z nás totiž v životě vyrývá nějakou stopu. Někdy to může být maličkost, někdy velká věc, ale to není vůbec důležité. Důležité je, aby za námi něco zůstalo, něco, co zlepší život náš anebo život našich bližních“. Ve stejné notě se odvíjel i novoroční projev předsedy senátu Jaroslava Kubery: „Přeji více pokory, ale zároveň i více sebevědomí. Připomeňme si, že k šíření negativní energie je potřeba stejné množství sil jako k šíření pozitivní energie a dobré nálady“.