„V Evropě mizí úcta k tradicím, pracovitosti, podnikavosti i ke svobodě jako takové.“ To jsou slova Petra Kellnera, miliardáře, který nedávno zahynul, jež pronesl v roce 2019. Měl pravdu?

Měl pravdu. Evropa prožívá velkou krizi. Ten systém začíná korodovat, rozpadá se. Myslím, že to všechno čeká na takový, jak se dnes říká, reset, což by ale podle mě měl být návrat k normálu. Protože nejen Evropa, ale i třeba Spojené státy a vůbec různé „přecivilizované“ země, začínají být degenerované. Ale to zase souvisí s tím, co si pamatujeme z historie. Totiž že všechny říše se nějak vyvíjely, vystoupaly k určitému bodu, pak se rozpadly a začalo to nanovo.

Ale abych se vrátil k otázce, Kellner měl pravdu. On sám se těch hodnot, které jmenoval, snažil podle mého názoru držet. A mimo jiné se mu podařilo naši zemi opravdu pozitivně proslavit. Dokázal, že člověk, když chce, tak může. Já jsem za takové lidi velice rád.

Když se podíváme do snad blízké budoucnosti... Jaký podle vás bude svět po pandemii? Když to vezmeme s pohledem na ČR, dá se v určitém smyslu říci, že třicetiletá etapa České republiky, začínající revolucí v roce 1989, nadobro skončila?

Já bych se ohradil proti slovu revoluce. Revoluce vypadá jinak.

Dobře, tedy etapa, která začala v roce 1989. Bude to teď jiné, ekonomicky, společensky, politicky…?

Myslím, že ta proměna už víceméně začala. Koronavirus se brzy ztratí, lépe řečeno, zvykneme si na něj. Stane se úplně obyčejnou, standardní nemocí. Nicméně tato nemoc, o které já tvrdím, že si ji vymyslel člověk, se velice hodila. A teď budu jen uvažovat – říká se, že pomohla sesadit Trumpa. U nás dala dynamiku pokusům o sesazení Babiše.

Tak nějak ten koronavirus pomůže těm druhým to nějakým způsobem dostat tam, kam chtějí. Ale to není ta pravá cesta. Myslím, že lidstvo ještě čeká veliký střet. Ať už bude v Evropě, na Ukrajině, v Asii, kdekoli… dojde ke sražení těch dvou obrovských ledových ker, a podle toho se potom svět trošku srovná. Protože lidi si musí uvědomit, že dneska už žádný velký konflikt nebude jen lokální. Naopak; a je riziko, že náš svět zanikne. A věřím, že toho se na poslední chvíli leckteří leknou – a že pak si to sedne. Pak by se svět mohl začít rovnat.

Takže já nerozděluji dobu na tu před koronavirem a po koronaviru… Tady se využilo něco pro něco. Nebylo to o tom, že přišel náhle koronavirus. Bylo naplánováno, že – a kdy – má přijít koronavirus. Podívejte, Trump už skončil. No a Babiš při tom frontálním útoku, který proti němu jde ze všech stran… myslím, že to nemůže dlouho vydržet. Byl by to zázrak.

Covid ekonomicky odnesla především střední třída. Mnoho bohatých lidí naopak své majetky rozšířilo. Může i toto přispět k jakémusi třídnímu rozkolu ve společnosti?

Třídní rozpor ve společnosti byl vždycky. Někdy byl trošku potlačen. Ale vždycky se mezi sebou prali ti, kteří měli víc, a kteří měli méně. A to je od neandrtálců. Na tom se nezmění nic. Každý člověk chce mít víc než ten druhý. To je prostě lidská povaha, kterou nezmění ani školení nějakých neziskovek. Nedělejme si naději, že to bude jinak. Že všichni velcí podnikatelé najednou řeknou – ježíšmarjá, rozdáme majetek chudým, budeme chodit v haleně, budeme je krmit. Lidé jsou šelmy, šelmami jsou miliony let, takže to jinak nebude. Jediné, co lidi může změnit, je strach o kejhák.

Teď vlastně „pod pandemickým strachem“ tak trochu žijeme….

Strachem? Jakým? Ano, máme omezené určité svobody. Já osobně jsem ale strach nepocítil. Nechci samozřejmě provokovat pánaboha. Moje žena prošla koronavirem velmi lehce. Já ho neměl. Dnes jsem očkovaný a hůř mi bylo po vakcíně, než mojí ženě s covidem. Já si takový strach prostě nepřipouštím. Tady na venkově se toho zase tak moc nezměnilo. Lidi jsou stejní, stejně usměvaví. Někteří se teď trochu bojí, jsou opatrnější, to je pravda, ale jinak ten život běží v podstatě stejně jako předtím.