„Neberte nám auta“, napsala jste ve svém blogu. Reagujete tak na balíček opatření Evropské komise, podle kterého má být po roce 2035 například zakázán na unijním trhu prodej klasických automobilů a autobusů. Jaký to podle Vás bude mít vliv na automobilový průmysl? A jak moc se podle Vás sníží dostupnost automobilů pro „běžné“ lidi?

Už nyní je koupě nového auta pro mnoho lidí z říše snů. Zkrátka proto, že spousta občanů na něj nemá ani oněch 300 tisíc. Slavné tabulky o tom, kolik se prodalo nových vozidel, jsou sice krásné, ale málokdo k tomu dodává, že tyto nákupy jsou ze 70 % pro podniky do firemních flotil. Stejně jako „skvělá dostupnost“ auta za pár průměrných výplat. Ve stavu, kdy průměrné mzdy nedosahují dvě třetiny pracujících, je to vyložený výsměch komentátorů v bílých límečcích, kteří nám to z obrazovek televizí a stránek novin říkají.

No a teď si vezměte, co s tím udělají elektromobily. Ty s použitelným dojezdem a rozumnou velikostí startují na milionu korun. Není dořešena infrastruktura, nevíme celkovou zátěž CO2 za životní cyklus elektromobilu (od výroby, přes provoz až po likvidaci), v oblasti nákladní dopravy je pak situace ještě horší. Otázkou také je, co zvýšená poptávka po elektrické energii udělá s její cenou.

Všechny tyto faktory mohou navíc vést k tomu, že lidé se budou snažit udržovat vozidla se spalovacími motory. To by pak zvýšilo věk vozového parku (už nyní jsme nad průměrem EU) a dostáváme se do začarovaného kruhu. O tomto páni eurokomisaři nepřemýšleli?

A co celkově říci na plánovaný balíček radikálních kroků, jehož cílem je snížit emise o 55 procent oproti roku 1990? Jsou na místě obavy z citelného zdražování? Čeho především?

Pokud nebudou dořešeny zásadní otazníky, které jsem nastínila v mém komentáři „Neberte nám auta“, tak všeho. Doprava se promítá do cen zboží i služeb. Stejně jako elektrická energie, kterou potřebujete dnes rovněž všude. V domácnosti, ve výrobě, zkrátka všude.

Možná kdyby ekologičtí fanatici (na jedné straně bezhlavě prosazující rádoby zelená řešení a na straně druhé do krve bránící kapitalismus) použili mozek, tak by museli dojít k závěru, že kapitalistické zřízení a ekologické otázky se v důsledku vzájemně vylučují.

Výsledkem je pak to, že obchodník v ČR prodá kamion jablek do Polska, aby jiný obchodník zase do ČR objednal kamion jablek z Polska. Výsledkem je také to, že místo toho, aby se potraviny nesplňující kupříkladu estetická měřítka obchodů rozdaly lidem, tak se likvidují. Holt volný trh se svou neviditelnou rukou.